Princess of Hell: Monster [2]

5-Skvrny

Vyděšeně jsem koukala před sebe, kde stála čtyřnohá bestie a hlasitě vrčela. Svůj pohled měla upřený na mě a Buckyho. Nebyla jsem schopná jediného pohybu, a škrábání drápů o podlahu tomu moc nepomáhalo. Hlasitě jsem polkla a couvla o krok zpátky. Bucky mě schoval za sebe a upřeně se podíval na shedim před námi.

„Chápu, že chceš být gentleman, ale teď na to není vhodná doba!" křikla jsem na něj a pohledem těkala mezi ním a bestií, která se pomalu blížila k nám. Bucky souhlasně přikývl a oba jsme udělali krok vzad.

„A na útěk je vhodná doba?" podíval se na mě se zvednutým obočím, a já pouze přikývla. Oba jsme se otočili na patě a rozběhli se chodbou pryč. Proklínám se, že jsem si nevzala meč. Od teď s ním raději budu i spát. Ohlédla jsem se za sebe, abych zjistila, zda shedim běží za námi, běžel. Přidala jsem na rychlosti, čehož jsem hned litovala. Když jsem zahýbala do levé chodby, podjela mi noha a já se rozplácla na zem. Bucky se zastavil a podíval se na mě.

„Strašně moc bych se ti chtěl smát, ale nechci se nechat sežrat," s úšklebkem ke mně natáhnul ruku a pomohl mi vstát, ale to už bestie byla pouhých pár centimetrů od nás.

„Do hajzlu," zaskučela jsem, když se shedim blížil k nám. Chtěla jsem se znovu rozběhnout, ale to už shedim skákal do vzduchu a povalil mě na zem. Vyděšeně jsem se podívala na bestii, která stála na mě a kopla ji do břicha. Ani to s ním nehnulo. Bucky jej chtěl praštit pěstí, ale shedim se po něm ohnal tlapou a Bucky skončil rozmáznutý o zeď za sebou.

„Menší pomoc by nebyla?!" zakřičela jsem a snažila se vymanit ze sevření shedim, ale nešlo to. Shedim hlasitě zavrčel, máchnul tlapou a drápy mě seknul do krku. S hlasitým výkřikem jsem se začala kroutit bolestí, ani jsem nezaregistrovala Stevův štít, který proletěl vzduchem a zasáhnul shedim, který ze mě seskočil a svou pozornost obrátil na Steva.

Shedim se proti němu rozběhnul, a chystal se na něj vyskočit, Steve jej však zastavil štítem a odrazil na zeď. V tu chvíli jej zasáhl paprsek z Tonyho obleku. Zvedla jsem hlavu, abych lépe viděla na ostatní, ale škrábance na krku příliš bolely. Rukou jsem si chytila ránu způsobenou drápy, chtěla jsem zjistit, zda krvácí. Ruku jsem oddělala, byla celá zakrvácená. Se zaskučením bolestí jsem se posadila a podívala se kolem sebe, avšak moc jsem toho už neviděla. Měla jsem rozostřené vidění, pravděpodobně následek ztráty krve. Jediné, co jsem ještě stále vnímala, byly výstřely z Tonyho obleku, rány Stevovým štítem a vrčení shedim, ale nikde jsem neslyšela Buckyho, to mě znervózňovalo.

„Nyelo?" zaslechla jsem vedle sebe jeho hlas. Rázem jsem byla o něco klidnější, ale stále jsem se bála o Steva s Tonym, kteří sami čelili vzteklé bestii, která tu byla pouze za jedním účelem. Zabít je. Zatřepala jsem hlavou, doufajíc, že se mi zrak vrátí do normálu, nepomohlo to, stále jsem viděla rozmazaně. Viděla jsem pouhé dva fleky, jak bijí to třetího fleku. Sem tam jsem viděla nějaké světlo, což nejspíše byl paprsek z Tonyho obleku.

Po chvíli se chodbou rozeznělo kňučení, a hlasité vrčení společně s ránami, ustalo. Celou chodbou se rozneslo hrobové ticho, které přerušovalo pouze Stevovo hlasité dýchání.

„To tričko už si můžeš nechat," Tony nejspíše narážel na jeho zakrvácené triko, které jsem měla na sobě. Tiše jsem zavrčela, a dále si dlaní držela krvácející ránu.

„Ta bestie ji podrápala přímo do krku," Bucky stisknul mou dlaň, kterou jsem si držela krvácející ránu a pohled upřel na dvojici hrdinů, která stála naproti nám.

„Bruce si s tím poradí." Poslední věta, kterou jsem slyšela, než jsem upadla do bezvědomí.

***

Otevřela jsem oči, a hned mě do očí udeřilo ostré světlo ze zářivek v místnosti. Nechala jsem klesnout oční víčka zpět dolů, a zaposlouchala se do hlasů kolem sebe. Byly tři. Jeden jsem poznávala hodně dobře, lišil se od ostatních naprosto vším. Nelze jej porovnat s čímkoliv jiným.

„Myslím, že se probouzí." Sevření mé dlaně ještě zesílilo, a já vnímala pouze onen dotek, a bolest, která mnou projela. Měl silný stisk, a nejspíše si neuvědomoval, jak moc. Slabě jsem ucukla dlaní a se syknutím bolestí, otevřela oči. V místnosti byly tři osoby, Bruce, Steve a Bucky. To Bucky svíral mou dlaň v té své, bohužel, až moc silně.

„Promiň," zašeptal a pustil mou dlaň. Očima jsem přejela celou místnost, neměla jsem zdání, kde se nacházím. Sic mi to tu bylo povědomé, ale nedokázala jsem místnost pojmenovat.

„Víš, kde jsi?" zeptal se mě Bruce, jako bych byla nějaký cvok. S povzdychnutím jsem zakroutila hlavou, a opět sykla bolestí. Škrábance na mém krku se opět ozvaly.

„Jsi na ošetřovně, na základně," snažil se mi Steve vysvětlit, kde se nacházím. Se souhlasným přikývnutím jsem se pokusila posadit, ale Buckyho ruka mi v tom zabránila.

„Neměla by ses ještě stavět na nohy," s chabým úsměvem na rtech se obrátil na mě, načež jsem mu odpověděla pouze hlasitým zabručením.

„Myslím, že bude kousat," s úšklebkem se na mě podíval Bucky. V tu chvíli jsem měla chuť jej praštit.

Namaskāra!
Pardon, že je kapitola, až teď, ale nefungovala wifi. Chtěla jsem vám zde napsat velice dlouhé ponaučení o tom, jak je ekonomika v ČR v hajzlu, ale to vynechám, protože ta wifi každou chvíli zase vypadne, a nemůžu vás přece ošidit o kapitolu, no ne? :D