Princess of Hell: Monster [2]

18-Svědící Prášek

Všichni jsme seděli kolem stolu, teda téměř všichni. Stále se vyčkávalo na některé opozdilce. V místnosti bylo naprosté ticho, které přerušoval pouze Stark, který nadával na...ani nevím na co už.

„Kde jsou?" povzdychnul si otráveně Sam, který vypadal, že každou chvíli usne. Pouze jsem pokrčila rameny, také by mě zajímalo, kde jsou. Myšleni tím byli Steve s Natashou a Brucem. Vzhledem k tomu, že se jedná o Nat a Bruce, raději si to ani nechci představovat.

„Za tohle Stevovi do trenek dám svědící prášek!" prsknul otráveně Tony, a dále si hrál s tužkami. Opravdu nechápu, proč staví pyramidu z tužek, ale vše se má vyzkoušet.

„Už tě vidím, jak dobrovolně saháš Stevovi na spoďáry," pobaveně se ušklíbnul Bucky a rozvalil se na židli. Bylo by k pokukání, kdyby ta židle spadla.

„S gumovými rukavicemi bych to zvládnul," pokrčil rameny Tony. Hygiena na prvním místě, očividně. S povzdychnutím jsem se podívala na strop a snažila se ignorovat veškeré Tonyho vtípky na...všechno.

„No konečně! Co vám tak trvalo?!" zakřičel Tony z ničeho nic. Mírně jsem sebou zacloumala na židli a měla, co dělat, abych nespadla rovnou na podlahu.

„Měli jsme..." Steve nedokončil větu, nenapadlo jej, co by měl říct, aby si to Tony nevyložil jinak. Vlastně nejen Tony, nejspíše to napadlo většinu týmu.

„Tady měl někdo první trojku. Nestyď se a pochlub se nám. Jsme jedno velké ucho." Tony se usadil na židli a na tváři se mu rozlil pobavený úšklebek. Ten chlap měl v tu chvíli druhé Vánoce.

„Ne, Tony. Řešili jsme něco důležitého," prsknula na něj Nat. Steve, Bruce a Nat se postupně usadili ke stolu. Super, třeba už se začne řešit Rayl a Seth, a ne Stevova trojka. Teď jsem zmatená. Co když tu trojku opravdu měli? Sakra, Tony!

„Proč přesně jsme tady?" podíval se po všech Bruce, který vypadal ještě zmateněji než obvykle. A to už je co říct.

„Máme menší tušení, kde by mohli být Rayl se Sethem," podíval se po všech Bucky. Tony najednou sklapnul a podíval se mým směrem. Tak takový to je, když drží hubu. To by se mohlo stávat častěji.

„Nebo spíš teorie," zakroutila jsem hlavou. Nechtěla jsem, aby si příliš fandili. Přece jenom, také se můžeme plést, a ti dva mohou být někde na Hawaii a dávat si kokosové koktejly. Teď bych si jeden dala.

„Buď naprosto vylidněná budova, že by tam nepřistál ani pták, nebo budova, která je všem na očích," pokrčila jsem rameny a sledovala všechny. Byla jsem nervózní, všichni měli neurčitý výraz, což nevěstilo nic dobrého.

„Proč myslíš, že zrovna budova, která je všem na očích?" podíval se na mě Steve se zvednutým obočím. S povzdychnutím jsem se posunula na židli o něco blíže.

„Nečekali by, že je budeme hledat zrovna tam," pokrčila jsem rameny a vyčkávala na reakci ostatních členů týmu. Ti si pouze vyměnili pohledy, a poté se podívali zpět na mě.

„Neznamenalo by to, ale, že jejich možnosti jsou omezené?" zvednul obočí Clint, a rozhlédl se po všech přítomných.

„Nemít elektřinu je omezené, tohle je geniální!" rozhodil rukami Tony, až málem praštil Sama. Kam já se to sakra dostala?

„Dejme tomu, že by byli opravdu tak...a ukryli se v budově, která je všem na očích. Proč by to dělali? A jaká by to byla?" zakroutil nevěřícně hlavou Bruce.

„Nikdy by je nenapadlo, že je budeme hledat zrovna tam. A co já vím? Já se na Zemi zrovna dvakrát nevyznám," zakroutila jsem hlavou a rukami si promnula obličej.

„Jarvisi, mohl bys zobrazit všechny budovy, které člověk opravdu nepřehlídne?" Tony se na chvíli zamyslel a díval se do prázdna před sebou.

„Něco na tom bude. Opravdu by nás nenapadlo je hledat v nějaké přelidněné budově," zakroutil hlavou Tony. Během chvíle se na stole objevila holografická mapa všech výrazných budov v New Yorku.

„Víš jistě, že budou v New Yorku?" podíval se na Tonyho Steve.

„Všechny útoky byly v New Yorku. Máme důvod myslet si, že ne?" zvednul obočí Tony.

„Vzhledem k tomu, že na nás uplatnili obrácenou psychologii, tak ano," pokrčil rameny Bucky. V tu chvíli se celou místností rozhostilo ticho.

„Co je tohle?" poukázala jsem na jednu budovu. Jistým způsobem vyčnívala nad všemi ostatními.

„Hotel Delarmo. Již měsíc je mimo provoz, slečno," odpověděl mi Jarvis. Všichni jsme si vyměnili pohledy a poté se podívali zpět na graf budovy.

„A to tě nenapadlo mi to oznámit?" optal se Tony mírně nahněvaně Jarvise.

„Promiňte, nevěděl jsem, že vám mám hlásit každé zkrachování každé firmy," odpověděl mu s menší dávkou sarkasmu Jarvis.

„Tohle si ještě vyřídíme," prsknul na něj Tony.

„On právě vyhrožoval umělé inteligenci?" naklonila jsem se k Buckymu. U Tonyho jsem si zvykla na leccos, ale tohle je novinka.

„Zvykneš si," pokrčil lhostejně rameny, jako by to bylo na denním pořádku.

„Jasný," nevěřícně jsem se podívala na Buckyho, a poté na Tonyho, který se hádal s...se vzduchem. Asi. Řekla bych, že měl už něco vypito. Takže v tuhle chvíli se rozhodně nikam nechystáme. Se zakroucením hlavou jsem chtěla vstát ze židle, ale začala se mi motat hlava.

„Nye, jsi v pořádku?" optal se Bucky, který seděl vedle mě. Mlčky jsem přikývla. Cítila jsem se, jako na kolotoči. Myslím, že takhle nějak se bude cítit Tony za dvacet minut.

Točení hlavy bylo čím dál tím silnější, a nechtělo ustat. Lidi kolem sebe jsem již viděla rozmazaně. Už jsem nedokázala rozeznat, kdo na mě zrovna mluví, zaregistrovala jsem tři hlasy, ale nedokázala jsem je od sebe rozeznat.

Postupně se k točení hlavy přidalo i nehorázné pálení na pravém boku. Bylo to, jako bych tam měla položenou rozžhavenou ocel. To už jsem nevydržela. Z hrdla se mi vydral výkřik. Věděla jsem, že se mi to pouze zdá, ale nechtělo to ustat.

„Nyelo?!" Slyšela jsemněkoho volat mé jméno, ale bolest byla příliš silná na to, abych vnímala něcokolem sebe. Po chvíli jsem to už nedokázala vydržet a propadla do temnoty.

Hola Amigos!
Tak co, jaký byl váš první den ve škole? Můj celkem fajn, pominu-li, že jsem vetřídě s osobou, kterou úplně nenávidím, a ona mě:-)