8 . Jsem v poho!

87 6 0
                                    

,, Je to skoro až nemožné, ale váš stav se zlepšuje! " ,, Proč skoro nemožné?" Ptala jsem se doktora když jsem byla na kontrole.  ,, U většina pacientů prášky moc nezabíraj, ale ty jsi vyímka." Docela jsem si oddychla. ,, A to.ke dobře né ?" ,, Ano to dobře je." Zkusíme nasadit méně prášků a uvidíme. "

*Justin

Jsem šťastný a zároveň smutný. Miluje mě a já jí.  Ona umírá, ale já ne. Tak strašně moc jí miluju, že bych pro ní šel až na konec světa! 

CRRRRR volala mi moje Becki ,, Áhojky Justine jsem už doma z kontroly kupodivu se to zlepšilo. " ,, Pane bože díky to je dobře jsem hrozně rád! Moc mi chybíš." ,, Ty taky můžeš mě zítra vyzvednout doma až pojedeš do školy. " ,, Ty budeš chodit do školy? !" ,, Proč bych jako neměla chodit do školy. Zítra o půl osmé u mě jo! Musím končit zatím paaa. Miluji tě Bieber." ,, Já tebe Willová." A ukončili jsme náš pěti minutový rozhovor. 

*Rebeca

Dotelefonovali jsme a já v tu chvíli měla úsměv na tváři. 

,, Jdu otevřít! " Řekl táta když zazvonil zvonek u dveří.  Honem jsem seběhla dolů a koukla se kdo to je. ,, Áhoj Lexi jak je brouku! " ,, Čus zlato jdeš ven?" ,, Že jsi to ty..."

Šli jsme ven do starbucksu jako vždy. Dali jsme si tam naše kafé a pak šli do parku. ,, Hele něco bych ti měla říct. Vlastně dvě věci." ,, A jaký? " ,, První zpráva, chodím s Justinem a.." ,, Ty chodíš s JB!" ,, Jo " ,, To je super moc super!" Málem mě umačkala jak byla šťastná. ,, A ta druhá? " ,, No ta je tak trochu horší.  No víš ja mám...no...ehm rakovinu! " ,, Proboha! Řekni, že si ze mě děláš jen srandu prosím!" ,, Ani nevíš jak ráda bych si tu srandu dělala!" Chudák. Lexi propukla v historický pláč.  Přidala jsem se k ní a brečeli jsme obě.  Objala jsem jí. Moje slzi ji stékaly na ramena. ,, Všechno bude v pořádku neboj! Jasný!" ,,Jo Ok. A je ti dobře?" ,, Jo, jsem v poho." ,, Opravdu? " ,, Neboj Lexi a už nebreč jo?" ,, Já nebrečím." ,, Co kdyby jsi dneska spala u nás, zítra by nás Justin hodil do školy." ,,Mohla bych?" ,, Jasně, že jo!" ,, Tak diik."

Došli jsme k Lexi pro její věci a hned jsme šli ke mě.

Doma jsme si udělali popcorn, vzali si chipsi, colu, sušenky a já nevím co ještě. Pustili jsme si nějaký film. Seděli jsme na mé posteli o sebe opření a smáli se. I když umírám neznamená to, že budu furt jen brečet budu se i smát a to hodně smát! Člověka potká v životě hodně neštěstí, ale přeci se s nimi musí vyrovnat.

Omlouvám se za chyby zase o ničem, ale slibuju, že po dvou po třech kapitolách to začne být docela dobrý hlavně ke konci.  :3 :)

Beki69

NEVER MOREKde žijí příběhy. Začni objevovat