*Rebeca
Svět se mi zase zhroutil! Podlomili se mi kolena. Začala jsem zase brečet!
,,Co se stalo!" ,, Neubrzdil jsem to a auto narazilo do stromu. Je mi to líto! Je to moje chyba!" ,, Ne tohle není vaše chyba!" Oba jsme se rozbrečeli. Justin mě objal, ale tentokrát mi líp nebylo! Ztratila jsem tátu a teď i nejlepší kamarádku opravdu jsem ten svět nenáviděla!
O tři dny později
Sešli jsme se zde, aby jsme uctili památku Lexi Jeny Heanzove. Prosil bych Rebecu Willovou, aby k tomu řekla pár slov.
Šla jsem k mikrofonu. Smuteční řeč jsem neměla připravenou, ale věděla jsem přesně co řeknu.
,,Víte, Lexi byla ta nejlepší kamarádka kterou sem kdy poznala. Vždy věděla jak mě rozesmát, vždy poznala co mě trápí! Udělala pro mě všechno co by nejlepší kamarádka udělat mohla. Byla jako moje sestra. Tak proto, odpočívej v pokoji. A pamatuj, že sem tě měla vždycky ráda! A vždycky budu! A proto, vás teď všechny prosím, i když nejsem věřící a myslím, že spousta z vás také ne, tak přesto bych vám byla vděčná kdyby ste se za ni všichni po modlili. To je tak všechno co bych řekla."
Sedla jsem si zpátky na svoje místo vedle Jeremyho a Justina. Oba mě drželi za ruce. A co bylo opravdu ohromující, ty lidi se opravdu modlili. Myslela jsem, že to budou ignorovat, ale neignorovali.
Po obřadu jsem s učitelem i s Justinem jela zpátky k jezeru. Tentokrát mim autem.
U jezera
Seděla jsem na molu zabalená v dece. Koukala jsem na hladinu jezera. Nejhorší je ta životní bomba co z ničeho nic vybuchne. Nejdřív máte doslova vše co člověk v životě chce a potom to co by člověk v životě nechtěl. Když vám umře někdo blízký je to pro vás jak konec světa. Vše se vám najednou zhroutí a vy nevíte co máte najednou dělat. Ale musíte si také uvědomit, že je tu pořád někdo kdo vás má rád a kdo vás po postrčí kupředu. A v y si uvědomíte, že život jde dál a vy s ním!
Děkuji vám všem strašně moc :3333 Budu psát další příběh jmenuje se Nechtěná tak si ho kdyžtak přečtěte :3
Jinak byli jste skvělý a pořád jste :3
Beki69
