*Rebeca
,, Rozhodla jsem se, že chci proměnit, ale pod jednou podmínkou!" ,, Pod jako?!" ,,Že to nejdřív řeknu Justinovi a možná i Lexi. A že když to bude zítra dobrý tak zůstanu normálně člověkem a na tohlento zapomenem." ,, Dobře. " ,, Ale je tu spíš ta pravděpodobnost, že se to nezlepší! " ,, Já vím. " ,, Kruci jak vy to můžete vědět! Tohle se nemělo vůbec, ale vůbec stát! Proč já k sakru! Proč já! Nejdřív potkám Justina do kterého se zamiluju pak najednou ta rakovina a teď ještě tohle! To už by mohlo stačit! " Vyklopila jsem ze sebe. Koukla jsem na něj se slzama v očích. Málem jsem ho taky dohnala k breku. Chtěl mě u těšit, ale já radši ucukla. Nevěděla jsem co ho může popadnout. Teď už jsem vlastně nevěděla nic.,, Aspoň tě hodim domů." ,, Ne to je dobrý, mám svůj odvoz." A ukázala jsem na longboard. Jen se pousmál. Možná chápal, že tohle nechci a možná taky ne. Nedokážu si představit, že by mě bylo navždy 18 to opravdu ne. Nechtěla jsem umřít, ale v tomhle případě jsem nevěděla co je lepší. Jestli smrt nebo vést život jako mrtvola. Ale mé rozhodnutí bylo zprávné. Nechtěla jsem aby táta trpěl. Vidím tátu den o de dne víc smutnějšího.
,,Opravdu nechceš hodit domů?" ,, Ale tak jo." Dovezl mě domů. ,, Zítra mi zavolej. Jak to dopadlo jo." ,, Jak asi nemám vaše číslo." ,, Na, teď už ho máš." ,,Jo teď už jo. Musím jít Na shledanou." ,, Áho."
Přišla jsem domů a šla jsem rovnou do pokoje. Táta už spal takže jsem nemusela podstoupit ten jeho výslech. Převlékla jsem se a hlavu jsem zabořila do polštáře a hned sem usla.
,, Becki vstávej musíme jet." ,, Kam jako! " Řekla jsem otráveně. ,, Na tu kontrolu." ,, Ajo kruci." ,, Neboj bude to dobrý! " ,, Pochybuju tati." ,,Ale no tak, tohle neříkej! " ,, Pozdě. Jdu se připravit." ,, Dobře čekám dole zlato." Kdyby jen věděl! Nechtěla jsem to, ale jiná možnost snad ani nebyla jestli sem nechtěla umřít.
Šla jsem do koupelny se osprachovat. Po sprše jsem si oblékla spodní prádlo na to zelené jeanové kraťasi a černé tílko. Vlasy jsem nechala volně rozpuštěné. Seběhla jsem dolů za tátou. ,, Zlato dneska snídani ne. " Zarazil mě když jsem si chtěla vzít mysli. ,, Už zase na lačno? " ,, Jo, už zas." Obula jsem si svoje nikei a šla jsem k našemu autu.
V nemocnici
,, Rebeca Willova? " ,, Ano?" ,, Pojďte dál. " Vešla jsem do vnitř a tam byl ten sexy doktor. ,, Áhoj Becki. Máš se?" ,, Ehm...vážně? Jsem v nemocnici a čekám na výsledky. Myslím, že sám víte. Haha. " ,, Hah jo, musím ti odebrat krev." ,, Jo já vím." ,, Někdo ti to řekl?" ,, Jo moje mysli. Nemohla jsem si ho vzít!" ,, Haha promiň." ,, Myslím, že to tentokrát zvládnu sama." Řekla jsem mu když mi chtěl dát ruku abych se nebála té jehly. ,, Opravdu? " ,, Jo." Ale jo bylo to v poho až do té doby co mě řekl výsledky. ,,Pane Wille a Becki, nebudu chodit kolem horké kaše. Jedna plíce už přestala fungovat. A ta druhá už také odchází, nádor se neuvěřitelným tempem zvětšuje. Je mi líto! Ale nemáš ani dva týdny a...a...umřeš." Kruci. Zůstala jsem stát na jednom místě a koukala jsem do zdi. Táta začal brečet, byl opravdu z toho všeho zhroucenej. Nedivila jsem se mu mě taky nebylo zrovna třikrát do skoku. Objala jsem tátu a uklidňovala ho.
Doma
Když jsme přijeli domů, okamžitě jsem vzala mobil a zavolala učiteloj.
,, Tak co Becki?" ,, No proměníte mě no." ,, Je mi to líto. " ,, Hmmm to mě taky." ,, Tak kdy?" ,, Dneska v osm! Není ještě jiná možnost? " ,, Ne promiň není." ,, Aspoň to bude navždy no." ,, Neboj bude to super." ,, To namlouvejte někomu jinému! "
Omlouvám se tahle část je nudná ale příští bude lepší ;)
Beki69
