Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

1.

Utahaně jsem seděla v lavici, čekající na zvonek ukončující hodinu.
Mezitím co učitel něco vysvětloval, já ho tak trochu nevnímala.

V tuhle chvíli pro mě bylo nejdůležitější se zbalit a co nejrychleji odejít domů.

*zvonek zazvonil*

Učitel: tak jo třído, doufám že jste toto nové učivo pochopili, protože si z něho napíšem písemku, tak ať jste připravrní.
No nic, zbalte se a já vám přeju pěkný zbytek dne, naschledanou.

Věci už jsem měla dávno zbalené, tak jsem ze třídy vystřelila jak namydlený blesk.

Musela jsem běžet abych se stihla přezout dřív, než chodbu se skříňkama zaplní ti co jdou ještě na oběd nebo co budou mít další hodinu.

Možná se ptáte proč tak spěchám...
Nooo je to z toho důvodu že spěchám na hodiny klavíru...
Nee jen žertuju, je to z toho důvodu že vždycky po škole na mě za skříňkama poblíž záchodů čeká skupinka 4 holek z vyššího ročníku, které mě tak rády šikanujou.

A taky se možná ptáte proč to nenahlásím ředitelce nebo někomu z učitelů... Problém je v tom že ty 4 holky jsou celkem dost populární na téhle škole, navíc se před učitely chovají jako největší zlatíčka...

Jejich skupina se skládá z dvojčat
Semy a Temy, další holka se jmenuje Mey, je to nejlepší kamarádka jejich.... Vedoucí...... No a tímhle jsme se dostali ke Kate, té nejvíc rozmazlené holkce na této škole.
Tch.. Ani se nedivím že je taková, když její matka je samotná ředitelka.
Proto si Kate myslí že jí na té škole všechno patří, že všem může rozkazovat a dělat si co se jí jen zachce.

(Jsou to úplně random jména na random lidi, které jsem si vymyslela!)

Kdokoli si na Kate stěžoval že mu, nebo někomu něco udělala, skončilo to ředitelskou dutkou a nebo něco horšího a to vyhození ze školy.

Už hodněkrát jsem uvažovala že změním školu a už se v téhle neoběvím.
Jenže to bych mojemu mladšímu bráškovi Takemichumu nemohla udělat.
Navíc to není tak jednoduché, změnit jen tak školu, hold to budu muset vydržet.

Navíc Takemichi to taky nemá vůbec jednoduché.
Skoro každý den přichází domů celkem dost pozdě, celý domlácený... Někdy vypadá jak by ho srazilo auto a né jednou jsem s ním byla v nemocnici.

Už hodněkrát jsem se ho ptala, kdo mu to udělal, ale nikdy mi to nechtěl říct...
Jen jednou z něho vypadlo jméno...Kiyomasa? Myslím.. Ale pak hned řekl ať na to jméno zapomenu a ať už to dál neřeším, že to je prý v pohodě a že se nemám čeho obávat.

Jenžé mi to tak úplně vpohodě nepříde.

Moje myšlenky se náhle pozastavily, když jsem se oběvila před mojí skříňkou.

Co nejrychleji jsem se přezula a doslova  jsem vyběhla od skříňky, hned co jsem jí zavřela.

O můj bože! Nevěřím, ony tu nejsou!!!
Musím rychle prič než tu dojdo-...

???: HEJ! Kam si jako myslíš že pospícháš?
*smích*

Zamnou se ozval známý hlas, který mě donutil se na chvíli otočit.
A kdo jiný by tam byl než Kate,Mey a dvojčata😰

Temy: nemysli si že se ze školy dostaneš jen tak, bez toho anižby ses s námi rozloučila.

Všechny se zasmály.

Hned co jsem je uviděla stát zamnou, moje zorničky se zmenšily strachem a já se co nejrychleji rozběhla k východu.

Mey: HEJ! VRAŤ SE, NEBO TO PRO TEBE BUDE HORŠÍ!!

Kate: Semy! Temy! Běžte za ní a chyťte ji!!! Máme s ní nevyřízené účty. Mey co na mě tak blbě čučíš, běž za ní taky!!!

Srdce mi začalo bušit jako o závod.
Z východních dveřích jsem vystřelila jak raketa a rozběhla jsem se směrem k parku, přes který procházím když jdu domů.

Přes cestu jsem přeběhla, bez ohledu na to, že by mě mohlo srazit nějaké auto.

Když jsem běžela kolem jednoho obchodu, v odrazu skla z výlohy jsem viděla že za mnou furt běží.
A pomalu ale jistě jsou blíž a blíž.

Už jsem se blížila k parku a začala jsem strácet rychlost.

Už nemůžu!! Jsou strašně blízko, nemůžu zastavit nebo mě doženou.
Navíc jsem za nima viděla i Kate, takže až se ke mě dostane ona, nedopadne to pro mě moc dobře.

Když jsem se konečně dostala do parku, na rachlo jsem se podívala za sebe jestli to náhodou nevzdaly.
Ale najednou jsem do někoho narazila a spadla jsem na zem.

Byla jsem tak udýchaná, že jsem se nemohla nani zvenout, tak tak jsem popadala dech.

Najednou se ozval celkem dost nepříjemný mužský hlas.
Nejspíš patřil tomu do koho jsem narazila.

(751 slov)
Taaaaakže, tady bych ukončila první část, snad se líbila a já doufám že se uvidíme u další části 😌🤗🥰.