Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

6.

Minulá část skončila:
Akkunova mysl: proč se mi zdá že mě Takemichi vraždí pohledem?... Je to vůbec vražedný pohled... Možná se na mě dívá jen nechápavě.... Nebo už něco tuší 😬?

Otočial jsem se na Takemichiho a on se z ničeho nic podíval prič.
Trochu jsem se na něj zamračila.

Takemichi?

(Time skip)

Když se Takemichi konečně odurazil... (Sice ani neví proč byl uražený, ale nějak jsem to neřešila)
Tak jsem mu taky vyčistila rány a nalepila náplasti.

Po nějaké době jsme šli Akkuna doprovodit ke dveřím, protože už musel domů.

Akkun: tak jo, mějte se, uvidíme se zítra ve škole.

Takemichi: jo joo...

Ahoj Akku :3

Akkun: ahoj y/n, rád jsem tě poznal a díky.

Není za co.
*usmála jsem se a zamávala*

Takemichi pak zavřel dveře a vypadal.... Já ani nwm jak... Prostě se na mě tak divně díval.

*zvedla jsem jedno obočí*
Co je? 🤨.

Takemichi: niiiic vůbec niiiic, jen to že mi můj nejlepší kamarád balí ségru, to je v pořádkuuuu.

Děláš si srandu, že jo?....... Počkat...
Ty žárlíš?!

Takemichi: co? Ne ne ne ne ne tak to není, já jen.....

*usmála jsem se a obejmula Takemichiho*

Hele vím nad čím teď nejspíš přemýšlíš, ale nemáš se čeho bát, jsem přece tvoje sestra a tohle bych ti fakt neudělala.

(Time skip - další den - ráno)

Hned co jsem vstanula z postele,tak jsem se šla jsem se převléct.
Potom jsem došla do kuchyně kde jsem si šla dát snídani.

.... Takemichi ještě nevstanul?.. Asi zase zaspal, hned jak dosnídám tak ho půjdu vzbudit jestli nedojde.

(Po snídani)

On asi fakt zaspal... No nic nezbývá mi nic jinéto než tu šípkovou růženku vzbudit.

Talíř jsem dala do dřezu a vydala jsem se nahoru do Takemichiho pokoje.
Otevřela jsem dveře a on spal jak by ho někdo zabil...

Došla jsem k němu a začala ho budit.

Takemichi.. Šípková růženko vztávej..

Takemichi: *zamrčel* coo...

Zase si zaspal☺.

Takemichi: huh?? Kolik je hodin?

.... 7:10...

Takemichi: COŽE?! Proč si mě nevzbudila dřív?

Zaprvé to není moje práce a zadruhé můžeš být rád že jsem tě vůbec vzbudíla.

Takemichi rychlostí světla vstal z postele a aby se mohl převléct jsem opustila jeho pokoj.

Jelikož jsem měla všechno nachystané, šla jsem si ještě vyčistit zuby.
Pak jsem jen popadla tažku a vyšla na cestu do školy.

(Po škole)

Hned co jsem doběhla ke skříňce, rychle jsem se přezula a hned co jsem zavřela skříňku tak se tam oběvila Mey a za ní stálo jedno z dvojčat.

Mey: kam tak naspěch?

*Leknutím jsem poskočila*

A sakra, co teď?!

Chtěla jsem couvnout ale do někoho jsem narazila.
Podívala jsem se dozadu a stálo tam druhé dvojiče.

.... Tak počkat... Když je Mey a jedno z dvojčat předemnou... A druhé dvojiče zamnou.... Tak kde je Kate?

Mey: bez odpovědi?

Sem: asi nemá slov..

Mey: to vidim... Hmmm.. Očividně se po někom ohlížíš... Žeby po Kate?

Tem: není tady..

Mey: ale to že tu Kate není, neznamená to že tě necháme odejít domů jen tak.
Za to že si včera utekla, tě čeká dvojnásobek.

Přišla ke mě a žduchla mě tak, že jsem zádama narazila do skříněk.
Dvojčata mi přidržela ramena a předloktí u skříběk (takže jsem s rukama nemohla ani hnout).

Hned jak ke mě Mey zase přišla, rozhodla jsem se že když tu Kate není mohla bych se zkusit nějak bránit, proto jsem se zapřela a kopla jí do břicha.
Skončila sedět na zemi ale po chvíli se zas zvedla.

Sem: o můj bože, Mey jsi v pohodě?

Tem: o můj bože.

Mey: ty mr*ho😡

O-ou .... To není dobrý.

Dvojčata mi přidržely i nohy a já už nemohla vůbec nic dělat.

Mey ke mě došla a vlepila mi facku.

Mey: teď budeš litovat toho, že ses vůbec narodila.

Chtěla mi dát pěstí ale najednou mě dvojčata pustily a postavily se tak trocho dopozoru.

Mey: huh?

Sem: o můj bože, to je on🤩.

Tem: ten nejhezčí kluk z naší třídy😍.

Sem: ten nejhezčí kluk z této školy😍.

Tem: a jde přímo k nám 😍😍.

Mey: určitě jde zamnou, protože jsem ho zaujala 😌.

Sem a Tem: nebo za náma😍😍

(710 slov)
Taaaaak tady bych ukončila tuto část, snad se líbila a u další části byeeeee🤗🤗😌.