Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

4.

Minulá část skončila:
Ten fialovo-vlasý kluk na mě hodil hřející úsměv, až z toho trochu zčervenal.

Pak si Takemichoho vzal na záda a rozešel se.
Já se pak rozešla za ním.

Makoto a Kazushi: uuuuuu😏.

Takuya: nechte toho vy dva.

Po pár krocích jsem ty tři za sebou přestala vnímat a věnovala se cestě domů.

Po chvíli už jesm nemohla vydržet to ticho a musela jsem začít nějakou konverzací.

Nejspíš to není poprvé, co ho takhle neseš domů.

Akkun: huh?... Ummm ne, není to poprvé.... Aleee...

Hm? Co?

Když jsem ho nesl domů.. Jakto že jsem tě tam nikdy neviděl?

Nooo, podle toho kdy si ho domů donesl.
Navíc jsem většinou zavřená ve svém pokoji.

(Time skip - došli jsme k domu)

Šla jsem popředu a otevřela jsem mu dveře aby se s Takemichim dostal dovnitř.

Když s ním vyšel schody, odbočil do jeho pokoje kde ho položil na postel.
Já stála na prahu opřená o futra dveří a přemýslela nad jednou myšlenkou co se mi jen tak náhle dostala do hlavy.

Ummm.. Můžu se na něco zeptat?

Akkun: umm jo jasně, o co de?

Noo nejspíš bych to měla vědět, ale bohužel tebe a ostatní Takemichiho kamarády moc neznám.. Tak se chci zeptat, jak se vlastně jmenuješ?

Akkun: noo moje jméno je:
Atsushi Sendo. Ale byl bych rád, kdyby si mi říkala Akkun.

Aha dobře ☺.

Akkun: aaa ještě něco?

Ummm asi nee....... Nebo.. Vlastně jo.

Akkun: hm?

Noo jen tak by mě zajímalo..
Když Takemichiho nejspíš neneseš domů poprvé... Jak se vlastně dostaneš dovnitř?

Akkun: jednoduše.. Takemichi ví že já jsem většinou ten, co ho nosí domů, tak mi u dveří schovává náhradní klíče abych ho nenechal ležet před vchodovými dveřmi.
Kdybych věděl že nebydlí sám zvonil bych😅.

Joo však v pohodě, nic se neděje.
Navíc mi to mohlo dojít 😅.

Vypadal že se chystá k odchodu, jenže mi ho bylo tak líto, nemohla jsem se na něj jen tak dívat a nepomoct mu.

A co hlava?

Akkun: huh?... Ummm trochu bolí.
Přece jen jsem dostal pěstí😅.

Mmm to de poznat no.
Ale nechci tě nechat jít domů takhle...domláceného.. Nechceš nějaký studený obklad?

Akkun: to je v pohodě, zvládnu to.

To jsem ti taky říkala a pak si mi s Takemichim stejnak pomohl.

Chvíli jsem je na Akkuna dívala a pak řekla.

Víš co? Prostě si sedni a já ti něco donesu☺

Vřelým úsměvem jsem se na něj usmála a doufala že mě poslechne.

On si po chvíli vzdychl a trochu se koutkem pousmál.

Akkun: tak jo.

Výborně, tak si sedni někde do obýváku a Takemichiho radši necháme v klidu spát já zachvíli za tebou přítu ☺..... Jó a chceš něco na pití?

Akkun na to kývnul a usmál se, pak šel směr obývák a já namířila do kuchyně.

Nemohle jsem ho přece jen tak pustit domů bez toho anižbych mu pomohla, byl v celkem dost hrozném stavu a navíc..... Vypadá dost simpaticky ☺.

Nad těmahle myšlenkama jsem se pousmála a pak jsem pokračovala v nalívání vlažné vody bo misky.
Následně jsem si vzala 2 menší bílé ručníky a do jednoho jsem zabalila sáček s kostkami ledu.
Ještě jsem Akkunovi nalila minerálku a pak jsem to všechno vzala a šla do obýváku.
Jan co jsem se oběvila ve dveřích, Akkun na mě nahodil překvapený pohled a já se na něj pousmála.

Misku s vlažnou vodou jsem položila na stůl a ručníky vedle toho.
Sedla jsem si vedle Akkuna a řekla mu ať se na mě otočí.

Akkun poslechl a otočil se na mě, já mu podala ručník ve kterém byl sáček s kostkami ledu.
Samozřejmě věděl co s tím má dělat a přiložil si ho k hlavě.
Dokonce i poděloval.
Já se na něj usmála a namočila jsem kousek toho druhého ručníku do misky s vlažnou vodou.
Pak jsem z něho vyždímala trochu vody a začala jsem Akkunovi stírat krev z tváře.

První sebou cuknul ale pak si krev z tváře nechal setřít, přičemž se trochu začervenal.

Tobě je horko? Umm jestli chceš, můžu otevřít okno 🙂.

Akkun: co? Um.. Ne.. To je dobrý😅....
Já jen.... Nebude to Takemichimu vadit?

Nechápavě jsem se na něj podívala a zvedla jedno obočí.

Co jestli mu nebude vadit?.....
Jako to že chci pomoct jeho kamarádovi? 🙃

Akkun: n-no?

Neee to mu vadit nebude.
Já mu taky věčně chladím rány a utíram krev z tváře☺.

Akkun: no jo ale ty si jeho sestra.

Ale to nemění nic na tom, že bych ti nemohla pomoct.
A navíc Takemichi není ten žárlivý typ.... Neboo... Víš jak to myslím.

Akkun: jo, asi máš pravdu, Takemichi není ten typ.

*usmála jsem se*
Tak jo, asi dobrý.
Počkej zajdu pro náplasti☺.

Akkun na to kyvnul a já se zvadla z gauče.

Cestou po schodech do koupelny jsem potkala rozecpalého Takemichiho.

Dobré ráno šípková růženko 😆.

Ten na to jen zamrčel a já kolem něho chtěla jen projít, abych se dostala nahoru do koupelny.
Jenže Takemichi mě chytl za předloktí a díval se na mě trochu vystrašeným a zároveň překvapeným výrazem.

Takemichi: ty tu někoho máš?
Ty máš kluka?! Kdo to je? Znám ho?

(855 slov)
Xdd Taaakže tady bych ukončoal tuto část, snad se líbila a u další část byeeeee🤗🤗🥰.