Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

7.

Minulá část skončila:
Mey: určitě jde zamnou, protože jsem ho zaujala 😌.

Sem a Tem: nebo za náma😍😍.

S nechápavým výrazem, jsem se podívala tam kam se dívaly ony.

Uviděla jsem kluka s modrýma očima a černo blond vlasama mířící přímo k nám.
Měl ruce v kapsách a výraz jak by ho nic nezajímalo, za ním byli ještě dva další kluci.

Kdo to je? Nikdy jsem ho tu neviděla... Cokdyž sem de proto že mě chce zbít, nebo něco?!
Čím blíž je, tím víc se začínám bát.
Nevím co od toho mám čekat.

Mey mě z ničeho nic jednou rukou chytla pod krkem a začala mě tak trochu škrtip.

Když jsem si uvědomila že zvětšuje stisk, začala jsem se vzpírat a snažila jsem se její ruku dostat pryč z mého krku.

Sem a Tem: ahoj Chifuyuuu❤❤😍.

Mey: ahoj Chifuu 😁🥰. Jak se vede? Jak můžeš vidět, tak jdu po tvých stopách a získávám si respekt🥰.

Chifuyu: pusť ji.

Mey: co?

Chifuyu: nechtěj po mě, abych ti to opakoval dvakrát...

Mey: ale....

Sem: radši ji pusť *zašeptala*

Tem: Sem má pravdu, radši jí pusť.

Mey: ale co je špatného na tom, že chci být jako ty Chifu?

Chifuyu: přestaň mi tak říkat a pusť ji!
Tyhle shi*y já nedělám.
Narozdíl od vás školních krys nešikanuju neviné lidi.

*Dvojčata se zděsila*
Mey dala ruku prič z mého krku.
Ve tváři se jí oběvil strach a do očí se jí nahnaly slzy.

Já zalapala po dechu a klekla jsem si na zem.
Pak jsem si přiložila ruku ke krku.

Tem: Mey jsi v pohodě?

Sem: ty brečíš?

Mey si dala předloktí před oči a rozutekla se pryč.
Dvojčata se rozběhly za ní.

Pak jsem uslyšela něčí hlas (klučičí)

???1: wooow Chifuyu to bylo boží!

???2: dobře si jim to natřel!

Nevěděla jsem kdo mluví, protože jsem se dívala do země.
Jenže jsem pak uviděla něčí stín blížící se ke mě.
Pak se mi před očima oběvila pomocná ruka.

Podívala jsem se na neznámou ruku a pak jsem zvedla pohled nahoru.
Předemnou stál ten kluk s modrýma očima a černo blond vlasama.
Stále měl ten výraz jak by ho nic nezajímalo.
Svůj pohled jsem vrátila k ruce a pomalu k ní natáhla tu svojí.

Když jsem se chytla jeho ruky, pomohl mi zpátky na nohy.

???: jsi v pohodě?

Umm jo, asi jo.

???: to rád slyším.

Hned co to dořekl, rozešel se pryč.
Ale pak se zastavil.

???: tvoje jméno?

Mmm.. Y-Y/n..

???: a příjmení nemáš?

Ou.. Umm Hanagaki.

???: řekni mi ještě jednu věc y/n...
Jak často se ti tohle stává? A od koho?

Tímhle si procházím každý den.
Většinou od Kate, sem tam od Mey, dvojčata mě většinou drží nebo jsou jako jejich doprovod.

???: uhmmm, dobré vědět.

A zase se rozešel pryč.

V poslední chvíli jsem na něj zařvala (nezařvala jem úplně doslovně)

A jak se-...

???: Chifuyu, Matsuno Chifuyu.

Ahaaa, takže tohle je ten Chifuyu o kterém Mey a dvojčata mluvily.

Když jsem se ze svých myšlenek probudila, už byl pryč.
Vzala jsem si tašku přes rameno a rozešla jsem se k východu.

Cestou domů jsem furt přemýšlela nad tím klukem... Chifuyu myslím že se jmenoval.....

Nevím jak se mi to povedlo, ale jak jsem se zase probudila ze svých myšlenek, zjistila jsem že jdu úplně na druhou stranu a že vůbec nejdu domů.

Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila kde vlastně jsem...

Pak jsem si všimla nějakého hromadného řevu o kousek dál, jakoby tam zápasili..

Nevím proč a jak mě to napadlo, ale rozhola jsem se že se půjdu podívat blíž ať zjistím o co de.

Mírně jsem nakoukla z vrchu schodu dolů a uviděla jsem tam hromadu lidí... Spíš kluků...

Počkat... Není to... To je ten týprk z minula... Ki..Kyo.. Kiyom- KIYOMASA!
Mám to!
Ale... S kým se tam pere?.........
TAKEMICHI?!!!

Hned potom co jsem si uvědomila že tam dole je Takemichi všimla jsem si i povezdřelé barvy vlasů...

Není to... AKKUN?! Co ten tam dělá? Proč Takemichimu sakra nepomůže?!

Rozběhla jsem se dolů po schodech za Akkunem.
Když jsem se konečně přes všechny ty lidi dopidila k Akkunovi, popadla jsem ho za rameno a zasypala jsem ho naštvanými otázkami.

Akkun! Co se tady sekra děje?! Proč je Takemichi tam dole, a proč se pere s tím týpkem?! Proč tu jen tak stojíš a nepomůžeš mu?!

Akkun: o-ou a-ahoj y/n co ty tady?

Neřeš co tu dělám a odpověz mi!

???: takže ty si y/n?

???: nildy bych neřek že Takemichiho sestra může být tak hezká😏.

Emmm... Díky.. A kdo vůbec jste?

Akkun: tohle je Takuya Yamamoto, zenhle s těma brýlema je Kazushi Yamagishi a ten s těma černýma vlasema je Makoto Suzuki.

Makoto: těší mě😏.

Jo mě taky, ale mohl by mi někdo odpovědět na mijí předchozí otázku?!

Kazushi: noo... Nejdeme tam protože Kiyomasa je schopný z nás vymlátit duši.... A navíc si to Takemichi vyřval sám.. I přes Akkunove varování tam šel.

No tak to se mu podobá... Ale ok, fajn, když nildo z vás nejde, tak du já! Protože svého mladšího brášku tam jen tak nenechám!

Akkun mě chytil za předloktí.

Akkun: NE! Y/n je to až moc nebezpečé!
Nechoď tam!

Takuya: Akkun má pravdu, neměla by si tam jít.

Já tam Takemichiho nenechám.

Jen co jsem to dořekla, vysmekla jsem se Akkunovi a rozběhla jsem se dolů.

Přeskočila jsem zábradlí (dejme tomu že tam bylo zábradlí) popadla jsem svojí tažku, kterou jsem následně hodila po Kiyomasovi.

Hned jak tažka Kiyomasu strefila, otočil se, a hned jak se otočil, tak mu přiletěla rána pěstí přímo pod oko a přes nos.

Nachvíli stratil balanc, ale ustál to.
Hned jak se vzpamatoval zjistil že mu teče krev z nosu.

Krev si rukou utřel a podíval se na mě jak by mě chtěl zabít... Jakobyyy nedivím se mu ale v tu chvíli mi došlo že jsem asi udělala chybu

(1000 slov)
Taaakže jsme zase u konce, snad se tato část líbila a u další části byeeeee 😘🥰🤗🤗.