Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

2.

Minulá část skončila:
Najednou se ozval celkem dost nepříjemný mužský hlas.
Nejspíš patřil tomu do koho jsem narazila.

???: huh? Co to sakra?!... Ou.

Nejspíš se na mě podíval, proto asi změnil tón hlasu.

Byla jsem tak udýchaná, že jsem neměla sílu se zvednout.
Se strachem v obličeji jsem se podívala nahoru, sotva jsem popadala dech.

Předemnou stál celkem vysoký a mohutný týpek s krátkými černými vlasy a jizvou na pravém obočí.

První na mě hodil bescitný pohled ale pak se koutkem zlověstně usmál.

Když jsem si uvědomila že ještě pořád sedím na zemi a za mnou už nejspíš doběhly ty 4 holky, rychle jsem se otočila a ony zamnou fakt stály.

Mey: y/n y/n y/n, už bys mohla vědět že utíkat se nevyplácí.

???: co tu chcete? 😠

Kate: nic co by tě mělo zajímat.

Ten týpek se zase zamračil, mávnul rukou a pak ukázal na mě.
Uplně jsem nechápala co tím myslí, ale pochopila jsem to až mě zezadu za paže popadli 2 týpcy a odvedli mě stranou.

Asi proto abych jim neutekla, což mě samozřejmě moc neuklidnilo, ale než něco udělám, radši počkám co se bude dít.

Kate: co si jako myslíš že děláš?

???: nic co by tě nělo zajímat.

Mey: tak bacha! Takhle s Kate mluvit nebudeš!

???: a proč bych nemoch. Co mi taková malá krysa asi udělá?
*výsměch*

Kate: jak si mě to nazval? Slyšela jsem dobře? CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ?!

Tem a Sem: Kate, hlavně buď v klidu😬.

Ten tý pek se podíval za sebe a řekl.

???: HEJ! Nechte je, máme tady práci.

V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než se otočit dozadu.

Po tom co jsem tam viděla se mi zmenšily zorničky a úplně jsem ztuhla.

T-Takemichi...😨

Když jsem viděla svého brášku a jeho kamarády ležet nazemi.
Začala jsem sebou trhat a vyšililovat.
Ale ti dva jen zvětšili stisk tak moc až jsem od bolesti zasténala a oni se na mě podívali a ten stisk trochu povolili.

Ti puberťáci Takemichiho a jeho kamarády nechali a došli za tím týpkem.
Podle mých výpočtů těch týpků bylo dohromady 7

??? 2: jakou práci? 😠 a co jsou zač tyhle 4 děcka.

Všechny se rozhlédly kolem sebe.

Tem a Sem: to jako bylo na nás?

??? 4: a na koho jiného?
*výsměch*

Mey: očividně vás nikdo nenauči správnému chování k ženám.

???: ženám? A kde? Já tu vidím jen jednu.

Tem *zašeptala Semy*: to bylo asi na Kate 😕😤.

Samozřejmě jsem ji slyšela, ale nic jsem neřekla. Semy ji na to jen kývla a Kate se povýšeně zatvářila a blbě se na mě usmála.

???: proč se tak blbě tlemíš? Já mluvil o ní.
*ukázal na mě*

Huh?! C-cože?

Mey: tch.. O ní?! Vždyť je to jen...

Kate Mey rukou zakryla pusu.

Kate: už tě mám plné zuby! Takhle se semnou bavit nebudeš! Budeš litovat dne kdy si mě potkal!! Udělám ti ze života peklo!! Budeš prosit-....

Tuhle větu Kate nestihla dokončit, protože jí ten dýpek dal facku

Chtěla jsem se zasmát, nebo aspoň uchechtnout, ale neudělala jsem to, bo nemíním mít větší problémy než mám teď.
Zasmála jsem se aspoň v duchu.

😂😂 tohle se jen tak nevidí. Škoda že to nemám na videu.

Mey, Tem a Sem: *zděšený nádech*

???: tak hele ty kryso, jestli ke mě ještě jednou takhle promluvíš tak skončíš jak oni!
*ukázal na Takemichiho a ostatní*
A né jen ty ale i ty hnusy vedle tebe!
*popadl Kate za límec*
Takže než se rozbrečíš jako malá holka a poběžíš domů si stěžovat mamince, zapamatuj si že si na mě hubu otevírat NEBUDEŠ!!!
Jasné?

Kate:.....

???: TAK JASNÉ?!!

??? 3: být tebou bych mu radši odpověděl.

Kate: j-j-jas-sné😰

Pak její límec pustil a zhodil jí na zem.

Mey: Kate!😰

Všechny 3 holky se na něj vystrašeně dívay když zvedaly Kate ze země.

???: a pro vás to platí taky😠.

Tem a Sem: a-ano p-pane....

???: Kiyomasa 😠

Hned co Kate zvedly ze země, daly se na útěk.

Pak se ten týpek otočil ke mě.

Kiyomasa: hmmm... A ty jsi?

Y-Y/n...

Kiyomasa: a přímení?
*zvednul jedno obočí*

Ooo nee. Nemůžu mu říct svoje přímení.
Protože jestli to byl on kdo ublížil Takemichimu a ostatním, tak se mu asi nebude líbit že jsem Takemichiho sestra.
Co když mě pak taky bude šikanovat?
Jak jsem tak viděla, tak neměj problém s tím uhodit holku...

Kiyomasa: na něco jsem se tě ptal..

Smutným pohledem jsem se podívala do země a řekla.

Y/n H-Hanagaki😖.

Kiyomasa:..... Tak počkat... To přímení už od někud znám...

Na chvíli mi utekl pohled k Takemichimu.
Kiyomasa si toho všiml a z
[Tímhle pohledem ( 🤨 )]
Se podíval na Takemichiho.

Kiyomasa: tak počkat.. Ty jsi příbuzná s tou troskou ležící tam na zemi? 🤨

Není to žádná troska! Je to můj bratr!!

Kiyomasa: ou... Ještě lepší. Nevěděl jsem že taková troska jako on, může mít tak hezkou sestru.

Při téhle větě se přiblbě usmíval a prohlížel si mě od vrchu až dolů.

Kiyomasa: *uchechtl se* byla by tě škoda.

Huh? Co tím máte na mysli? 🤨😠

Kiyomasa ke mě přišel blíž, podebral mi bradu a zvedl mojí hlavu tak aby jsem se mu dívala do očí.

Už v tu dobu se mi to nelilo a začala jsem sebou kroutit, ale ti dva mě drželi celkem dost pevně.

(905 slov)
Taaaakže, tady bych ukončila tuto část, snad se líbila a u další části byeeeeeee 🤗🥰☺