Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

11.

Minulá část skončila:
Při odepisování jsem nedávala pozor na cestu a do někoho jsem narazila.
Při nárazu jsem upustila telefon na zem.

O-omlouvám se, nedívala jsem se na cestu.

Ani jsem se na osobu nepodívala a sehla jsem se pro telefon.
Jenže ta osoba se pro něj sehla dřív a vzala můj telefon.

Když jsem se narovnala, předemnou stáli 3 kluci.
Jeden měl nasazenou kapucu, ruce v kapsách a černou roušku, ten druhý měl brýle, v jedné ruce měl můj telefon a druhou ruku měl v kapse.
Byl o něco menší než ti dva za ním.

První se ne mě mračil,

Co to je sakra za podivína.... Proč se na mě tak tlemí?...... A kdy mi hodlá dát ten telefon?

Pak si mě prohlédl od vrchu až dolů a zas nahoru.
Koutkem se blbě usmál a uchechtl se.
Pak mi podal telefon, já si ho vzala a on pokračkoval v cestě.

Toho třetího týpka jsem si nevšímala a pokračovala jsem v cestě domů.

Co to bylo za podivína....

Došla jsem domů a dala si něco k jídlu.

(U Takemichiho)

Takemichi a Akkun: uvidíme se zítra!

Takuya, Suzuki a Yamagishi: ok, dobrou!

S klukama jsme se rouloučili a šli jsme na zastávku. (Já a Akkun)

Když jsme došli na zastávku, sedl jsem si na lavičku.

Takemichi: haaaa... bolí měcelé tělo 😩.

Akkun: Dneska jsem měl celkem dost velkě štěstí.

Takemichi: huh? Jaké?

Akkun:..... Když ses pral s Kiyomasou.... Měl jsem v plánu Kiyomasu bodnout nožem.
Ale v tu chvíli tam vletěla y/n, protože si toho nože všimla...
Nebýt jí, mohlo to pro mě dopadnout špatně.......

Takemichi: to jako fakt?

Akkun: uhm...

Takemichi: hej Akkun....

Akkun: hm?

Takemichi: po škole... Až půjdem všichni svou cestou,přestaneme se scházet a budem dospělí... Co si řeknem až se zas někdy potkáme? Nebo.. Budeme se ještě bavit?

Akkun: 100% vím že se nic nezmění, protože budem kámoši navždy 😁.

(Time skip)

Ještě před tím než jsem šel domů, jsem se rozhidl že poslechnu y/n a půjdu nacštívit Hinu... Jen tak.

Došel jsem k jejím dveřím a zazvonil.
Po chvíli se ve dveřích oběvila Hina.

Hina: je ahoj Takemichi, jsem ráda že jsi konečně tady😁.

Takemichi: huh?

Hina: nooo, na to doučování, copak si zapoměl?

Na doučování?.... Nepamatuju si že bych se Hiny ptal na doučování....

Hina: Takemichi?

Takemichi: ha? No.. Jo, jojo ano 😅.

Hina: tak pojď dál a nestůj tu tak😁.

(Time skip)

Po asi hodině doučování se z venku ozvalo vybuchování rachejtlí.
Hina celá natěšená vyběhla k oknu a pak se rozběhla zamnou.