Tokyo Revengers x female y/n (POZASTAVENO)

3.

Minulá část skončila:
Už v tu dobu se mi to nelilo a začala jsem sebou kroutit, ale ti dva mě drželi celkem dost pevně.

(Takemichiho pohled)

Když už nás Kiyomasa a jeho gang konečně nechali, myslel jsem že už odešli.

Jenže po nějaké době ležení na zemi jsem je furt slyšel.
Zajímalo mě proč nás jen tak náhle nechali, co se stalo?

Chtěl jsem se podívat, ale moje tělo trpělo vysokou bolestí, že jsem se nemohl ani hnout.
Nezbývalo mi nic jiného než ležet a poslouchat.

Slyšel jsem Kiyomasu a nějaké holky jak po sobě řvou.
Asi mu nevědomky vztoupily na jeho tak zvané území.

Po nějaké chvíli jsem ty holky neslyšel.
Nejspíš utekly.

Ale furt si tam Kiyomasa s někým povídal, jakoby tam jedna holka zůstala... Ale proč?

Její hlas mi je povědomý... Až moc povědomý, jenže v tuhle chvíli si úplně nemůžu vzpomenout, čí ten hlas je.

Kazushi: h-hej Takemichi...

Takemichi: n-no? Co je Ka-Kazushi?

Kazushi: není to...

Takuya: není to tvoje ségra?

Takemichi: cože?!

Makoto: jo? Není to y/n?

Akkun: máš pravdu je to ona.

Takemichi: COŽE?!

Jen co jsem slyšel jméno svojí sestry, přes všechnu tu bolest jsem se musel podívat jestli to je pravda.

Pomalu jsem otočil hlavu a nemohl jsem uvěřit že fakt drží mojí sestru a Kiyomasa vypadá jak by jí chtěl políbit.

Sice jsem stuhl ale přes ten všechen vstek jsem se snažil postavit a nějak mu zabránit, jelikož nechci dopustit aby se y/n něco stalo.

Ještě jsem nestál na nohách, ale už jsem musel zařvat.

Takemichi: HEJ! NECH MOJÍ SESTRU NA POKOJI!!!

Akkun: *zašeptal* Takemichi, myslím že není úplně nejlepší nápad po Kiyomasovi takhle řvát.

Kazushi: mohl by se celkem dost naštvat😬.

Takemichi: to je mi jedno! Ten p@rch@nt se mojí sestry dotýkat nebude!

(Pohled y/n)

Kiyomasa: co si to právě řek? Ty bastarde?

Co sakra blbne?! Snaží se podepsat na list smrti, nebo co?

Kiyomasa odemě oddálil a rozešel se směrem k Takemichimu.

Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale nemohla jsem se ani hnout.

Takemichi!

Se strachem a obavami v očích jsem se dívala na svého brášku.

Tohle nedopadne dobře😰.
.
.
.

Kiyomasa už byl skoro u Takemichiho.
Ale najednou někomu začal zvonit telefon.

Kiyomasa se zastavil a z kapsy vytáhl telefon a přímul hovor.

Kiyomasa: hm? Co je?

Byl odemě dost blízko na to, abych slyšela ten hovor.

<???>: kde seš?! Už jste tu měli dávno být, kde se zase se svým gangem flákáš?!

Kiyomasa: už jsme na cestě šéfe.

<???>: fajn ale pohněte zatkem!

A pak ten někdo zavěsil.

Ten někdo v tom telefonu nezněj moc nadšeně.

Kiyomasovi se na tváři oběvil hněv a strčil telefon do kapsy, pak se podíval na Takemichiho.

Kiyomasa: dneska máš štěstí ty bastarde😠. Ale příště už to štěstí mít nebudeš! JDEME!!

Pak se otočil a prošel kolem mě.

Kiyomasa: pusťte ji...

Ti dva mě konečně pustili a rozběhli se za Kiyomasou.
Na místě jsem ani vteřinu neváhala a rozběhla jsem se k Takemichimu, který klečel na zemi.

Takemichiii!!

Doběhla jsem k němu, klekla jsem si před něj a se slzami v očích jsem ho obejmula.

Tohle už mi nedělej.

Takemichi: snažil jsem se tě jen chránit.

Já vím ale nemůžeš se kvůli mě jen tak pronic za nic obětovat.

Takemichi: jsem tvůj bratr.

Ale mladší.

Když už jsem přerušila objímání, dala jsem mu pusu na čelo a vztanula.

Můžeš vstát?

Takemichi: j-jo asi jo.

Po nějaké chvíli, co se Takemichi pokusil vstát, zjistil že asi nevstane.

Takemichi: dejte mi ještě chvíli, já to z-zvládnu.

Pak už jsem se na to nemohla dívat. Přišla jsem k Takemichimu, vzala jeho levou ruku a dala jsem si ji kolem krku, tak abych ho mohla zvednout.

Jsi těší než vypadáš 😅.

Kazushiho mysl: a ty jsi zas silnější než vypadáš.

Přesto jsem Takemichiho dostala na nohy.

Pak jsem se otočila na jeho kamarády a zeptala se.

A co vy? Jste všichni v pohodě?

Takuya: pár modřin ale jinak dobrý 😅.

Vypadá celkem v pohodě.

Makoto: není nic co bych nevydržel, ja zvládnu všechno 😏.

Kazushi: *zamumlal* hlavně že si po první ráně začal objímat zem.

Makoto: hej! To není pravda!

Tak dobře😅,tak se mějte☺.

Kazushi: ahoj 🥴

Makoto: dude... Jsi v pohodě?

Takuya: nevypadá na to😕.

Když už jsem se připravovala k odchodu, přišel za mnou fialovo-vlasý a taky celkem hezký kluk z otázkou.

Akkun: a co ty? Jsi v pořádku? 😅

Umm jo 😅 jsem v pohodě.

Akkun: jak vidím, tak Takemichi není úplně nejlehčí, nechceš s ním po-..

Ne to je v pohodě, zvládnu to☺.

Jenže potom co se stalo, jsem Takemichiho úplně neudržela.
Nevím co se stalo, nebo spíš proč se to stalo, ale Takemichi z ničeho nic prostě vypnul, jakoby ondlel.
Podlomili se mu nohy a letěl na zem.
A já s ním.

Naštěstí jsem se udržela na nohách a Takemichiho jsem na zem neupustila.

Uuuuuuf, málem skončil na zemi.

Akkun: no tak domů ho asi jen tak nedostabeš.
Ukaž, pomůžu ti s ním☺.

Ten fialovo-vlasý kluk na mě hodil hřející úsměv, až z toho trochu zčervenal.

Pak si Takemichoho vzal na záda a rozešel se.
Já se pak rozešla za ním.

(880 slov)
Taaaaakže jsme u konce další části, snad se líbila a u další části byeeeeee 🤗🥰😌.