Jana Eyrová

Pokračování 2

Uposlechla jsem, protože jsem si hned neuvědomila, co má za lubem; ale když jsem viděla,  jak zdvihá knihu, míří jí na mne a chce jí po mně hodit, instinktivně jsem se zděšeným výkřikem rychle uskočila; bylo však už pozdě a prudce vymrštěná těžká kniha mě zasáhla;  padla jsem na podlahu, narazila jsem hlavou o dveře a úderem jsem si ji odřela. Rána krvácela a pocítila jsem prudkou bolest; strach mě přešel, vystřídaly ho jiné pocity.

,,Ty zlý a surový kluku!" vykřikla jsem.  ,, Jsi jako vrah - otrokář - jsi jako římský císař! "

Četla jsem totiž Goldsmithovy Dějiny Říma a měla jsem už vlastní názory na Nera, Caligulu a tak dále. V duchu jsem ho k nim často přirovnávala, jenže mě nikdy ani nenapadlo, abych to vyslovila nahlas.

,,Cože? Co? " zařval.  ,, Co si to dovoluješ?  Eliško, Jiřino, slyšely jste ji?  Já to povím mamá! Ale nejdřív -"

Vztekle se na mne vrhl - zabolelo mě,  jak mě chytil za vlasy  a za rameno, ale tentokrát měl co dělat s tvorem blízkým zoufalství.  Vskutku jsem v něm viděla tyrana, vraha. Cítila jsem, jak mi po krku stékají kapky krve, a v ráně na hlavě řezavou bolest - ty pocity na chvíli převládly nad mým strachem a začala jsem se Janovi zuřivě bránit.  Nevím ani, co mé ruce v té chvíli dělaly, ale křikl na mne ,, Potvoro! Potvoro!" a hlasitě se rozbrečel. Brzy se mu dostalo pomoci. Eliška a Jiřina zatím doběhly pro paní Reedovou, která už byla nahoře. Ihned přispěchala do pokoje a za ní Betuška, a komorná slečna Abbotová. Odtrhly nás od sebe a slyšela jsem, jak výkřikly:

,,No tohle!  No tohle! Takhle zuřivě se vrhat na mladého pána!"

,,Jestlipak už někdo viděl takovou vzteklou holku!"

A paní Reedová dodala:

,,Odveďte ji do červeného pokoje a zamkněte ji tam! " Okamžitě se mne chopily dvoje ruce a odvekly mě nahoru.

Tohle pokračování je trochu kratší příště přidám delší :) Předem se omlouvám za chyby.