Ve městě [SasuNaru - Pokračování Na farmě] ✓

Bonusová kapitola

Spousta z vás byla zvědavá na to, jak vlastně pokračoval Narutův a Yahikův vztah, jak se Yahiko vypořádal s tím, že dal Naruto nakonec přednost někomu jinému. Takže... Jak jsem slíbila, tady to máte ^-^

Byly to právě tři dny po Novém roce, kdy se blondýnkův telefon rozezněl nemocničním pokojem. Trochu unaveně natáhnul ruku po zvonícím aparátu, který ležel na bílém nočním stolku, a když se zahleděl na jméno volajícího, srdce v hrudníku se mu splašeně rozbušilo. Děkoval bohu, že je tu teď sám a Sasuke se tu ještě dobrou chvíli neukáže. Musel ho odtud skoro vyhnat, aby se šel konečně taky prospat pořádně domů. Ne, že by mu jeho přítomnost tady vadila, naopak byl moc rád, že ho každý den chodil navštěvovat a zabavit ho v dlouhé chvíli, ale viděl na něm, jak začíná být unavený. Proto se s ním domluvil, že není potřeba, aby za ním chodil hned, jakmile se povolí návštěvní hodiny, ale aby ještě chvilku vyčkal. Však na sebe budou mít pak ještě dostatek času, až ho odtud pustí domů.

Mírně roztřesenými prsty klepnul na dotykovém displeji na zelené sluchátko a přijmul hovor.

,,A-ahoj, Yahiko," zamumlal na pozdrav.

,,Ahoj, Naruto! Tak se poslušně hlásím, že jsem konečně dorazil domů. Hrozně se ti omlouvám, že sem se ti tak dlouho neozval, ale měl jsem toho vážně až nad hlavu, tak co kdybych se za tebou stavil a popovídali bychom si?"

Yahikův hlas zněl chvílemi posmutněle, jak nejspíše litoval toho, že si na něj neudělal čas, a chvílemi rozradostněně, když mu navrhoval, že by se sešli.

,,N-no," zakoktal se rozpačitě Naruto, ,,j-já bych moc rád, ale... Ale jaksi to nejde, heh."

,,Uhm, ty ještě nejsi na intru, nebo už máš jiný plány?"

,,Moje plány šly tak trochu stranou," nedalo mu to a musel se uchechtnout.

,,Cože? Tomu nerozumím. Stalo se něco?"

Blondýnek si zhluboka povzdychnul. Asi musel jít s pravdou ven, i když se mu nechtělo přidělávat Yahikovy potíže, ale zase neměl jediný důvod mu zatloukat.

,,No... Jsem v nemocnici," polknul nasucho.

Na druhém konci jasně zaslechl zalapání po dechu.

,,A-ale u-už je to dobrý! Jsem v pořádku! Za chvíli mě pustí, nemusíš mít zbytečně strach. Starají se tu o mě dobře, mám všechno, co potřebuju."

,,Kde jsi?"

Uzumaki sebou trochu trhnul, když zaslechl tu starostlivě pronesenou otázku.

,,V-ve fakultce," odpověděl mu.

Pak už jenom zaslechl tútání telefonu. Překvapeně se na přístroj, který mu hlásal, že hovor byl ukončen, zahleděl. No... Asi by se měl připravit na blížící se návštěvu.

***

A opravdu. Netrvalo to ani třicet minut a dveře nemocničního pokoje, ve kterém blonďatý mladík ležel, se zprudka otevřely. Mezi nimi stanula vysoká postava se zrzavými rozčepýřenými vlasy, oříškovýma očima a vyděšeným pohledem.

,,Proboha, Naruto!" vydechl Yahiko starostlivě.

Zavřel za sebou už o něco tišeji dveře a přiskočil k bíle povlečenému lůžku.

,,Jsi v pořádku? Jasně, že nejsi, krucinál! Proč se tak blbě ptám?! Jak se ti to stalo? Proč si mi to nezavolal? Jak dlouho tu budeš ještě ležet? Nechceš něco donést?" zasypal ho naprostou hromadou otázek, že blondýnek netušil, na kterou má odpovědět dřív.