Ve městě [SasuNaru - Pokračování Na farmě] ✓

19. Jak na Nový rok, tak po celý rok

Poslední část :( 

Druhý den ráno se Naruto konečně po zdárné operaci probral. Opatrně zamrkal a rozhlédl se po bílém pokoji, zaposlouchán do otravného pípání přístroje.

,,Naruto," vydechnul Sasuke, který už v tu chvíli seděl přišpendlený u jeho postele a držel ho jemně za ruku, ,,Tak moc mě to mrzí!" oči se mu opět zaleskly.

Ze včerejška na dnešek vůbec nespal. Itachi s ním jel pro jistotu domů a ostatní se vydali zpět na chatu.

,,N-nemá tě c-co mrz-et," vydechl namáhavě blonďák a jemně se pousmál.

,,To víš, že má. Kdybych se nechoval jako totální debil a neodjel, nemuselo se tohle vůbec stát!" trval na svém Sasuke a cítil, jak mu spadl neskutečný balvan ze srdce, když zjistil, že se na něj jeho blonďák nezlobí.

,,T-to ni-nikdo nemo-hl vě-dět,"

Sasuke ho jemně políbil na líčko.

,,Vydrž chvilinku ano? Zavolám doktora, že si se probral, aby tě mohl přijít zkontrolovat. A taky musím zavolat vašim a ostatním, že jsi vzhůru." zamumlal mu něžně do ucha a na pár minut zmizel.

º•º•º

Doktor provedl Narutovi běžnou prohlídku po operaci, seznámil ho s jeho zraněními, průběhem hojení, zeptal se ho na pár otázek, nechal mu tam prášky na bolest a s příslibem, že se zastaví zase k večeru, nechal dva chlapce o samotě.

,,Vaši už jsou na cestě. Stejně jako Kiba a ostatní." sdělil mu Sasuke a přisedl si zpět k jeho posteli.

,,Takhle... Jsem si Silvestra... Moc nepředstavoval," ušklíbnul se blonďák, z jehož nosu stále trčela dýchací trubice.

Sasuke se smutně usmál a sklopil hlavu. Chytnul mu ruku do své a obalil jí druhou dlaní. Bylo mu prostě nanic.

,,Mrzí mě to," zopakoval znovu.

,,Sasuke... Přestaň to už říkat, ano?" pomalu pootočil hlavu jeho směrem.

,,Hned bych si s tebou vyměnil místo,"

,,Jistě... A pak bych tu takhle... Šaškoval já,"

,,Koukám, že humor tě pořád nepřešel," zamračil se lehce Sasuke, ale na jeho rtech hrál slabý úsměv.

,,Mě? To nikdy, ttebayo,"

,,Jak ti je? Bolí tě něco?"

,,Bolí mě úplně... Všechno," vydechnul popravdě.

Cítil se jako přejetý parním válcem minimálně na třikrát. Hlava mu duněla a cítil, že tam má něco, co tam prostě normálně nepatří. Bříško měl napuchlé v místě stehu a nohu v sádře měl ztěžklou a neustále mu připadalo, že mu na ní sedí slon.

,,Chceš prášek?"

,,Ne... Ještě ne... Dá se to... Vydržet,"

,,Nehraj si tu na hrdinu, Naruto. Proto tu ty prášky máš." zamračil se černovlásek.

Naruto na chvíli zavřel oči a pak je zase otevřel. Sledoval, jako ho pozorují černé hloubky, ve kterých se zračila starost, strach a obavy. Ale především láska.

,,Nechceš něco přinést? Nemáš na něco chuť?"

,,Pochybuju, že bych něco pozřel," zamručel mladík na posteli, ,,Jediný, co chci je... Abys tu byl se mnou,"

,,Budu tady dokud mě nevyhodí," usmál se na něj sladce Sasuke a opravdu velmi jemně ho pohladil po čele.

º•º•º