Ve městě [SasuNaru - Pokračování Na farmě] ✓

17. Člověk míní, život mění

,,Kdo jsi a co jsi udělal se Sasukem?" pohlédl na něj zkoumavě blonďatý mladík a jeho modré oči se postupně začaly usmívat.

,,Jsem Sasuke verze 2.0," ušklíbnul se černovlásek, který přistoupil na jeho hru a v srdci se mu díky tomu zažehnul malý plamínek, že možná všechno dopadne nakonec dobře.

Odložil lahev na konferenční stolek a v klíně si propletl prsty mezi sebou. 

,,Sasuke... Jestli tohle všechno je jenom hloupej vtip, přísahám, že se nedožiješ rána," zamumlal stále nevěřícně blonďatý mladík.

,,Uzumaki," vydechnul černovlásek, ,,já už opravdu, ale opravdu nevím, jak ti do tý tvý natvrdlý kebule mám namlátit to, že mě to všechno hrozně mrzí a že tě moc miluju," zavrčel už na konci Sasuke, který nesnášel situace, kdy nevěděl, jak na tom je.

Naruto se sladce ušklíbnul.

,,Možná mi bude stačit, když to ještě jednou zopakuješ a třeba to pochopím a možná tomu dokonce i uvěřím,"

Sasuke se k němu naklonil nebezpečně blízko.

,,Mrzí mě to... Miluju tě..."

Naruto ještě chvíli odolával tomu, aby se na něj konečně vrhnul. Bavilo ho tímhle způsobem trápit. Díval se mu do půlnočních očí, které pomalu jiskřily očekáváním, co se stane. A on už to nevydržel. Pevně objal Sasukeho kolem krku, přisunul se k němu nejvíc, jak to šlo a konečně ho políbil.

Sasuke mu okamžitě jednou rukou pevně zmáčknul bok a druhou ho chytil za zátylek. Majetnicky ho objímal, jako kdyby se bál, že je to jenom sen a ten kluk před ním se rozplyne.

,,Takže... To mám brát... Že jsme jako oficiálně spolu?" ptal se Sasuke mezi jednotlivými polibky, kdy nabírali vzduch do plic.

,,Ano," vydechnul Naruto a na pár vteřin se od něj odtrhnul, ,,ale jednou mě zradíš Sasuke, a přísahám, že tě zakopu tak hluboko do země a tak daleko od všeho, že už tě nikdo nikdy v životě nenajde," varoval ho.

,,Beru na vědomí," zamumlal Sasuke a opět se mu přisál na rty.

Naruto si tentokrát nebral servítky a byl dravější, než kdy jindy. Přetáhnul Sasukemu triko přes hlavu a položil ho pod sebe. Ještě před tím, než se na něj natisknul tělo na tělo, ze sebe stáhnul mikinu a triko. Tiskli se na sebe horkými těly, jako kdyby se do sebe chtěli vsáknout.

Sasuke se prohraboval blonďatými rozcuchanými vlasy a přijímal všechny dravé polibky a chtivé doteky, které mu mladší muž nad ním dával. Hlasitě zasténal, když ho Narutovy obratné prsty štíply do vztyčené a tvrdé bradavky. Vyrazil bokem nahoru a otřel se svým už dávno vzrušeným rozkrokem o ten druhý, čímž z jeho i blonďákových úst unikl další vzrušený sten.

,,Víš, jak ti dokážu... Ještě to, že všechno... Myslím naprosto vážně?" vydechnul Sasuke vzrušeně a bojoval s Narutovým rozepínáním kalhot.

,,Máš snad... V záloze ještě něco?" usmál se mu Naruto do rtů a stáhnul si zbytek prádla, které měl na sobě a které jim překáželo v nadcházející uspokojující činnosti.

Pak se vrhnul na zbavování zbytku oblečení svého společníka.

,,Mám no... Můžu ti, kromě svého srdce, které ještě nikdo nikdy neměl... Dát ještě jednu věc... Kterou nikdy nikdo neměl," zamumlal namáhavě Sasuke a rukama sjel na dvě pevné polokoule Narutova zadečku a chtivě je zmáčknul.

Byl tak zatraceně vzrušený a tvrdý, že už pomalu ani nevěděl, jestli slova, která mu vycházejí z úst, dávají vůbec smysl. Tak moc mu chyběli tyhle polibky a doteky. Tak moc mu chybělo tohle tělo, které se k němu tulilo. Tak moc mu chyběl on sám.