Ve městě [SasuNaru - Pokračování Na farmě] ✓

11. Jak to bude dál?

Naruto jel ulicemi ponořenými do tmy. Před chvílí odjel od Sasukeho a cítil se divně. Tak nějak prázdně a nerozhodně. Potom, co mu jasně naznačil, že žádný vztah mezi sebou mít nebudou, tam ještě chvíli mlčky seděli, než to nakonec Naruto nevydržel, poděkoval za čaj, sebral se a odešel. Bylo to po dlouhé době setkání, které neskončilo hádkou. Setkání, kde byli schopni bavit se docela normálně. Udivilo ho, že Sasuke přiznal, že vyhledal odbornou pomoc. Nikdy nečekal, že by se k tomu snížil. Ale bylo vidět, že se se sebou a svým životem chce něco dělat. Že to chce dát všechno do kupy.

Přemýšlel, jak teď jeho život bude pokračovat dál. Jak to bude? Přišlo mu, že mezi ním a Sasukem to stále není úplně uzavřené. Ani nevěděl, za co ho má považovat. 

,Prostě jenom za známého,' pomyslel si smutně.

Nemohl ho zaškatulkovat ani do kategorie přátel, protože tak se k sobě rozhodně zatím nechovali.

A vztah s Yahikem? Kdo ví, jak bude i tohle pokračovat dál. Zatím to bylo fajn, ale cokoliv se mohlo podělat.

º•º•º

Když po debatě s Gaarou a Shinem ulehával do postele, zabrněl mu telefon.

,,Á! Tak kterej to je? Zrzek, černovlásek nebo si okouzlil ještě někoho dalšího?" rejpnul si Gaara z horního patra postele.

,,Sklapni," ušklíbnul se Naruto a sebral telefon.

Nejsem zvyklý za někým dolejzat a věcně někomu podlejzat. Byl jsem zvyklý na to, že vždycky dostanu to, co chci, ať to stojí, co to stojí. Jenže ty... Ty jsi jiný. Sesadil si mi hřebínek z hlavy a možná jsem ti za to vděčný, že ne vždycky člověk dostane to, po čem touží.
Doufám, že i když jsme si oba dva prošli zřejmě dost nepěkným obdobím, zůstaneme aspoň přátelé. Protože mít tě po svém boku jako přítele mi splní aspoň část té touhy po tobě.

Naruto si Sasukeho zprávu musel přečíst několikrát dokola. Nabízel mu přátelství. Ne vztah. Co by na přátelství mohlo být špatného? Blonďák nacvakal rychlou odpověď.

Rád se stanu zase tvým kamarádem, Sasuke.
Dobrou noc.

Černovlasý chlapec se slabě pousmál, když mu přišla odpověď.

,Aspoň něco,' pomyslel si.

V tu chvíli práskly vchodové dveře.

,,Jsem doma!" uslyšel svého bratra.

,,Obývák!" houknul Sasuke nazpět.

O pár vteřin později se do místnosti vehnal starší z Uchihových bratrů.

,,Tohle není moc brzo," ušklíbnul se Sasuke, když ho viděl.

Táhlo už pomalu na desátou hodinu.

,,No jo no, jsme se trochu zdrželi, tati," odvětil pošklebovačně Itachi, ,,Jak si se měl? Koupil si něco?" zajímal se a přisednul si k němu.

,,Jo, něco jsem nakoupil, ne že budeš čmuchat. Tebe si nechám až nakonec."

,,Nejsem děcko, Sasuke,"

Sasuke se na něj pochybovačně podíval.

,,Potkal jsem Naruta," vydechnul potom.

,,Opravdu? Kde?"

,,V obchoďáku, omylem do mě vrazil. Hodil mě domů a... Pozval jsem ho dál."

Itachi překvapeně pozdvihnul obočí.

,,Dali jsme si čaj. Promluvili jsme si, a... Budeme přátelé. Nic víc, nic míň."