𝐂𝐡𝐨𝐤𝐞 𝐦𝐞 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐡𝐚𝐭𝐞 𝐦𝐞,𝐛𝐮𝐭 𝐲𝐨𝐮 𝐥𝐨𝐯𝐞 𝐦𝐞/vkook/

10- I'm a bad liar

„ Jine, přijď ke mě, musíme si promluvit..!" Rozkázal jsem do telefonu.

„Bože Tae... Víš kolik je hodin?" Zakňučel Jin.

„Do háje, mě nezajímá nějakej čas..! Je to důležité takže zvedni prdel, a i s Joonem přijeď!"

„Hmm" zahuhlal, a následně mi to neslušně típnul.

Ano zavolal jsem Jinovi hned jak jsem dotelefonoval s tím chalanem.

Musím mu o tom říct, je jediný, který by mě mohl pochopit.

Je asi okolo 12 večer, a ti dva vstávají do práce, but můj život je důležitější.

Najednou mi cinkl telefon.
Myslel jsem že to bude Jin nebo Joon, s tím že už jsou na cestě.
Ale napsalo mi neznámé číslo.

Že by si změnili čísla, tak rychle?

Počkat! Tohle číslo mi už jednou volalo...

„H-Halo?" Zamumlal jsem do telefonu.

Díky bohu že jsem si zamknul.

„ Nezkoušej jim o tom něco říct" uchechtl se ten magor.

„J-Jak..? "

„ Ale tigříku.... Si snad myslíš že jsem úplně blbej?!" Ke konci už měl přísný hlas.

Bože vůbec z něj nemám dobrý pocit..

Radši jsem neodpovídal. Co bych mu jako měl já to říct?! Já ho neznám, ale.... No nebudu to řešit teď.

Ale jak o tom sakra ví?!
Však teprve teď jsem to chtěl Jinovi říct.

„Víš snad co jsem ti říkal..." S tímhle to típl.

Co si jako myslí?
To stejně řeknu Jinovi.

Leknutím jsem vyjekl, když zazvonil zvonek, a následně se ozvalo bouchání na dveře.

Jin....

Rychle jsem se sebral z toho, pekelně, tvrdého gauče, a skoro se rozmázl na podlaze, ale úspěšně jsem se dostal ke dveřím, které jsem otevřel snad nadpozemskou rychlostí.

„Jine..." Vydechl jsem a objal ho.

On a Namjoon měli vyděšené pohledy.
No já se jim nedivím. Taky bych byl kdyby mi někdo zavolal o půlnoci a zavolal si ho k sobě.

„Tae...! Co se stalo?" Zeptal se mě vyděšeně Jin.

Zavřeli dveře, a společně jsme došli do obýváku, na ten tvdej gauč, kde jsem se zachumlal do deky.

„Tae.... Můžeš nám vysvětlit co se stalo? Není normální aby si nám zrovna ty zavolal takhle pozdě v noci" přimluvil jako první Namjoon.

„Já....." Nemůžu jim to říct...

Bojím se že by ten magor mohl něco udělat. Že by jim nějak ublížil, a to bych nedal.

„Ty?" Zeptal se Jin.
„Já.... " Vůbec nevím co bych měl říct.

Bojím se že mě ten magor odposlouchává.
On je toho totiž schopný.

„ Koukal jsem na horor a teď se bojím!' vyhrkl jsem na jeden nádech.

„ Já tě asi zabiju..." Zamumlal Joon, na kterém byla jasně vidět únava.

„ Tae.... Kolikrát jsem ti říkal ať na to nekoukáš? A ještě k tomu sám.." pokroutil hlavou Jin.

„Jine... půjdeme? Nebo tu zůstaneme?" Zeptal se Joon se zívnutím.

Než stačil Jin odpovědět, skočil jsem jim to toho já.

„Můžete jít... Já to zvládnu" usmál jsem se na ně. Nezvládnu...
Sice falešně, protože se bojím toho magora, ale i to se počítá.

„Jsi si jistý?" Zeptal se Jin.

Ne....

„Naprosto...! A omlouvám se"

„V pořádku... Taky jsme byli jednou mladí že miláčku?" Zasmál se Jin.

Pořád jim to spolu sluší...

Já vyšel nahoru po schodech do pokoje, hned jak jsem zkontroloval že je všude zamčeno. Nikdy jsem na to až tak nedbal, ale bojím se toho magora. 

V pokoji jsem se zachumlal do deky a snažil se myslet na něco pěkného, i když mi na mysl přicházel jenom ten magor. 

Po skoro půl hodině jsem konečně dokázal usnou, při čemž jsem se modlil abych se druhý den už neprobudil....

Zdravím Vás!
Jak se líbila kapitola?

A co si myslíte o Jungkookovi?
Je to opravdu takový hajzl? Nebo k tomu má nějaký důvod?

I love u all 💜

(◍•ᴗ•◍)✧*。