Dědictví

Věta Šestá

,,Čekáš vysvětlení? " zeptala se se zájmem ona žena a zahleděla se mi přímo do očí. 

,,Víte, člověk s mou profesí a životním přesvědčením už nějak přestane očekávat od ostatních lidí vysvětlení. " odvětila jsem jí s mírným úsměvem. 

Ačkoliv jsem zde, někde, byla proti své vůli. A ačkoliv jsem neměla sebemenšího tušení v jaké pozici se právě nacházím a jaký postoj vůči situaci mám zaujmout.  Ta žena mi něčím velmi silně imponovala. Její sebejistota z ní přímo sálala. Věděla, že to já jsem u ní doma a ona je pánem situace.  Nikoliv já. Přesto kde kdo by nereagoval tak uvolněně a přesto dominantně. Dala mi dostatečnou svobodu, abych neměla pocit vězně. A přitom mi každým svým pórem  dávala jasně najevo, že nemám dělat hlouposti . 

,,To je správný postoj." Usmála se a otevřela si malou knížku , která před ní ležela.  ,,Víš, že je o tobě napsáno literární dílo? "

Zavrtěla jsem překvapeně hlavou.

,,Na můj vkus je až příliš subjektivní a spíše nežli fakta, jsou tam jen prosté  dohady. Ale slovní zásoba autora asi nebyla nejhorší.  Nicméně i přes malé nedostatky mi těchto pár listů papíru postačilo, abych si o tobě udělala dostatečně ucelený obrázek.  A musím říct, že se mi zatraceně líbí. " pousmála se a čekala na mou reakci.

,,Výtky byste měla říct, spíše autorovi."

,,Autorce." Opravila mě a poklepala na iniciály vyryté do jemné kůže na obalu.

,,Nijak mě nezajímá ani nedojímá,  že si o mně má matka vede kroniku."

,,Je to spíše dosti obsáhlá teorie o tvém duševním stavu. Způsoby, jak jej opět uvést do normálu. "

Pokrčila jsem rameny. ,,Máte pocit, že jsem nějak duševně disbalancovaná?"

Tentokrát se ta žena nahlas zasmála. Byl to zvonivý a upřímný smích. 

,,To bych si samozřejmě nedovolila. Ale necháme těchto zdvořilostí, jmenuji se Jasmin. Jasmin z Rivendolfu." Zbytek jejího jména řekla poněkud přidušeně, jakoby jí poprvé od doby co jsem zde něco dokázalo vyvést z míry. 

,,No a já jsem pořád  Róza. " opáčila jsem a rukou jsem si prohrábla dlouhé vlasy. ,,A pořád bych, spíše ze zvědavosti, věděla co se mnou zamýšlíte. Protože domácí práce doopravdy nejsou zrovna má silná parketa, o tom už se pár mých bývalých zaměstnavatelů do sytosti přesvědčilo. " mrkla jsem na ni a ona jen pokrčila rameny.

,,Se správnou motivací..." Tentokrát jsem se musela usmát já .  Rozhodně měla pravdu.

,,Nicméně chci abys od samého začátku věděla čeho budeš součástí a také chci abys věděla, že pokud se k nám nebudeš chtít přidat, okamžitě ti bude umožněno odejít. Bez postihu" dodala  jakoby náhodou. 

,,Já a několik dalších mudrců chceme obnovit Rivendolf. " vyhrkla a dřív než se stihla nadechnout jsem ji zarazila.

,,Lákavá nabídka, avšak musím odmítnout.  Říkala jsi bez postihu? Tak to abych šla a pěkně  hlavní branou. Díky za odkoupení,  snad jsem svou duši vykoupila tou příšernou cestou sem." Postavila jsem se a namířila si to přímo ke dveřím, dřív než jsem stihla co i jen sáhnout na kliku, stála Jasmin přímo za mnou. Cítila jsem jak mi dýchá na krk.

,,Řekla jsi bez postihu. " utrousila jsem suše.

,,Kdybych to neřekla....zůstala bys?" Zeptala se na oplátku sladkým hlasem.

Ona moc dobře věděla jak se tato hra hraje. A zatím jí vycházelo vše co si usmyslela.

,,Takže budu uklízet?" Zeptala jsem se znuděně a ona jen vítězoslavně zavrtěla hlavou.

,,Pošlu zprávu Koncíliu, že jedna mladá čarodějnice neplní normy. Že si žije tak nějak na volné noze a svým naprosto tragickým umem připravila kupříkladu sebe...o všechny emoce. To se bude jednoduše dokazovat. Možná budou chtít abys jim uklidila, pomyla nádobí... A nebo skončíš v myšlenkové smyčce. Jako tělo bez duše. Tak přeci končí nebezpečné a rebelující  čarodějnice, ne? " Její hlásek byl sladký jako med.  Vyprávěla mi o jejích plánech, jako by to byla pohádka. Jenže toto byla spíše noční můra.  Myšlenková smyčka bylo doživotní vězení. Nikdy se z tama nikdo nedostal.  Nejhorší na ní bylo, že ačkoliv byla mysl mimo těla, tělo samotné nechátralo, dokud mysl nespáchala sebezničení. Jenže to bylo kupodivu mnohem složitější než se mohlo zdát. Proto trestné případy řešilo Koncilium tímto způsobem. Odklidili tělo a zbavili se mysli.  Co víc potřebovali?

Za půlku mého života by mě mohli odsoudit. Žila jsem dle jejich ústavy v naprostém hříchu. Žila jsem mezi lidi, spala s nimi, pila s nimi... Nikdy jsem nestudovala kodexy, nikdy jsem nedostala povolení na existenci mezi nimi. A oni to nevěděli. Nebo jsem si to spíše myslela. Evidentně tato moje malá  tajnůstka nebyla až tak tajná. A proto jsem věděla, že Jasminin návrh, není žádný návrh, ale spíše oznámení.

,,Zítra  bude porada. Předvedu na ní  nové tváře našeho snažení." Zašeptala mi do ucha a já cítila její dech na svém zátylku.  Bylo to nepříjemné, až mrazivé

,, Odpočiň si. "

Otevřela mi dveře a před nimi stál nějaký muž. 

,,Co můj kůň?" Zeptala jsem se.

,,Máme ho, bude zapotřebí, ale teď se o něj velice dobře postará i náš podkoní." Ujistila mě a já už neměla více sílu se vyptávat .

O pár minut později jsem už ležela v prostorné houpací síti.

,,Jo...Tak tohle bude ještě zajímavé. " pomyslela jsem si a nechala se unášet spánkem.  Bylo to jednodušší než celou noc přemýšlet. Především to nemělo smysl.