Shut up. My favorite song is playing.

✖2✖

Hned po příjezdu jsem popadla batoh a brašnu s foťákem a šla do domu. Cestou jsem do někoho vrazila, samozdřejmě ten někdo byl George.

"Ahoj Caroline." Pozdravil mě
"Ahoj" řekla jsem a nuceně se usmála. Vážně dnes nemám chuť se s ním vybavovat..
"Mamka je-" přerušila jsem ho a hned odpověděla.
"Jo, je u auta." řekla jsem, usmála se a obešla ho.

Nemyslete si, že když jsem řekla, že je fajn, tak se sním budu nějak extra vybavovat. To ne. Míváme delší konverzace, ale dnes jsem vážně unavená..? Ne, unavená ne.. Spíš prázdná? Jo, takhle se dnes přesně cítím- prázdně.

Zamířila jsem hned do svého pokoje. Ano už tu mám i svůj pokoj. Je velký, řekla bych, že až moc velký- na můj vkus. Koupil mi do něj snad všechno. Jenže já nic z toho nechtěla. 
Takže tu mám to,  co by si každá holka v mém věku přála. No jo, jenže já nejsem ta 'každá holka'. Já jsem Caroline.

Hodila jsem batoh na postel, popadla foťák a vyrazila rychlostí blesku ven.
Nazula jsem si boty, už už jsem chtěla jít, ale zarazil mě matčin hlas.
"To už zase mizíš?"
"Jo" odsekla jsem a obešla ji, ještě něco řekla ale nevnímala jsem. Šla jsem dopředu.

Došla jsem k rozcestí a chtěla jít, jako vždy, na pravou stanu, kde je mé oblíbené místo. Zastavila jsem se a koukala na levo.
Tam jsem ještě nikdy nebyla. Pomyslela jsem si. Za zkoušku to stojí, otočila jsem se a šla tedy tam. 

Nějak odlišné to tady není- samé stromy a klid. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela na chvíli oči, poslouchajíc zpěv ptáků. Miluju jaro. Sama pro sebe jsem se usmála a otevřela oči. Rozhlédla jsem se kolem a šla dál. Cestou jsem si vytáhla foťák a fotila.

"Car, co to děláš?" zeptal se pobaveně otec
"Šetřím peníze" odpověděla jsem s klidem
Otec se uchehtl a řekl "A na co prosím tě?"
"Na tetině svatbě byl nějaký pán co měl obrovkský foťák, a když něco vyfotil tak to cvaklo. Taky chci takový foťák, abych mohla fotit svatby." otočila jsem se k otci čelem s pokladničkou v ruce.
Široce se na mně usmál  "Myslíš zrcadlovku?"
"Ne, obrovský foťák" opravila jsem ho a trochu se zamračila
"A tomu obrovskému foťáku se říká zrcadlovka víš? Takže z naší maličké Caroline bude fotografka jo?"
"Nejsem maličká! Už je mi 8! A ano, budu fotografka!"  sebevědomí v mém hlase nechybělo.
"Tak dobře. Ale to asi budeš potřebovat někoho, kdo tě naučí tak velký foťák používat, ne?" tleskl rukama
"Asi ano" zamyslela se
"Takže až si na tu zrcadluvku našetříš, tak by mi bylo ctí tě vyučovat!"
"Vážně? Ale na ten obrovký foťák budu šetřit asi dlouho, takže-"
"Počkám si, i kdyby to mělo trvat několik roků." řekl a usmál se
Taky jsem se usmála a nastavila malíček "Slibuješ?"
"Slibuju"

Lhář. Je tu snad teď se mnou? Není. Všechno jsem se naučila sama.
Ani jsem si to neuvědomila a po mé tváři se kutálely slzy. Posadila jsem se na pařez a zavřela oči.
Poté co jsem se trochu uklidnila, jsem vstala a šla dál.

✿