Shut up. My favorite song is playing.

✖3✖

Tak po dvou hodinách jsem se nakonec vrátila domů a hned ve dveřích jsem slyšela smích z obýváku.

Hlad mě kvůli tomu okamžitě přešel, proto jsem rovnou námířila do svého pokoje. Foťák jsem opatrně položila na své místo a šla si lehnout. Dívala jsem se do stropu a přemýšlela...

Proč se semnou nikdo nebaví? To jsem až tak divná, že mám vlastní vkus?

Tak hrozně bych chtěla kamarádku, které bych se mohla vyzpovídat. .Zajímalo by mě, jesli vážně pomáhá, když se někomu svěříte. Cítila bych se snad pak líp? 

Povzdychla jsem si a šáhla po mé rozečtené knížce-Bez naděje. Nemá cenu přemýšlet nad věcmi, které se nikdy nestanou.

Vlastně, když to tak vezmu, knížky jsou mí jediní přátelé. Někdo za nejlepšího kamaráda považuje psa, jiný zase kočku, jiný zase něco jiného no a já mám knihy. Není to divný? Možná trochu, ale pokaždé, když čtu zapomenu na krutou realitu světa a ponořím se do děje knihy. Můj soukromý únik z reality. 

Bez zaklepání někdo prudce otevřel dveře a objevila se postava mé matky. Kdo jiný by tady chodil
"Večeře!" houkla na mně

Jen jsem přikývla, zavřela rozečtenou knížku a šla do jídelny.

Jídlo už bylo na stole, proto jsem si sedla rovnou začala jsem jíst, neobtěžovala jsem se kouknout jestli tu je už i George.

"Dobrou chuť." popřála matka

George jen něco zamumlal a já zas a znova jen přikývla. Vůbec jsem neměla chuť jíst, což bylo dost divný. Ještě před hodinou jsem měla hlad a teď to do sebe rvala jen stěží. Trochu jsem toho snědla a zbytek odnesla. Už, už jsem se chystala jít do svého pokoje, ale zastavil mě matčin hlas.

"Caroline? Jsi v pořádku? Poslední dobou jsi taková zamklá." řekla a povytáhla obočí.
Měla jsem sto chutí se ironicky zasmát a zatleskat ji, že si všimla své vlastní dcery, ale nakonec jsem to neudělala.

Jen jsem se usmála co nejvíc to šlo a mile jí odpověděla "Proč bych nebyla v pořádku? Nic mi není,jen mi poslední dobou není dobře od žaludku." snažila jsem aby to vyznělo co nejdůvěryhodněji,aby tam nešla slyšet ta obrovská ironie.

"Tak to jsem ráda." široce se usmála. Sežrala to. Ještě aby poznala že mi něco je nebo mám skvelé herecké výkony. Spíš se přikláním k té první možnosti, matka by mi uvěřila, i kdyby mi tekly slzy a řekla bych, že se mám fajn.

Radši jsem se ještě usmála a šla do pokoje. Zavřela jsem za sebou a povzdychla si. Popadla jsem mou rozečtenou knížku a ponořila se do jejího úžasného děje.

✿

I když to čte docela málo lidí tak stejně budu pokračovat,hh. Jinak děkuju těm, kteří tuhle slátatinu čtou-je vás opravu málo, ale to jedno:d♥