Deaf Boy /L.S./

XIII. "i love you.."

...když v tom uslyšel kvílení gum a tupý náraz.

Brunet se ihned podíval k silnici, odkud se ten zvuk ozval.

A na chvíli si myslel, že omdlí.

,,Harry!" vykřikl a přiběhl doprostřed silnice. Harry, jeho Harry, ležel v bezvědomí na silnici, z hlavy mu vytékala krev a celkově byl hrozně potlučený. 

,,Do prdele.. Harry, lásko, slyšíš mě?" nepřemýšlel co říká, jasně, že ho Harry nemohl slyšet. Z mnoha příčin. Ale pohled na jeho bezvládné tělo mu zatemňovalo mysl.

,,Uhm.. je v pořádku?" ozval se nad ním ustrašený mužský hlas. Louis se ohlédl a viděl postaršího chlapíka, který v rukách žmoulal svou čepici. Byl to řidič náklaďáku, který stál opodál na přechodu.

,,Vypadá kurva na to, že je v pohodě?!" vykřikl Louis.

,,Já jen, že to byla docela šlupka, tak jsem se chtěl-" ,,To vy jste ho srazil?!"

,,Omlouvám se, troubil jsem, ale jako kdyby neslyšel-" ,,Protože je hluchej! Neslyšel vás, logicky! Ale musel jste ho vidět, on se rozhlížel!" řval Louis. Najednou se u nich zjevila Gemma.

,,Lou, uklidni se, teď je hlavní Harry." pohladila ho po rameni a rychle tahala mobil z kapsy. ,,A s vámi to budou řešit jiní." zpražila muže pohledem a ihned záchranářce na dispečinku popisovat adresu a tyhle věci.

Louis klečel na promoklé silnici u Harryho a plakal. Ruku měl přiloženou na Harryho rozseklé hlavě, aby zabránil průtoku krve. Snažil se nepropadnout pláči, věděl, že ho Harry potřebuje.

Kolem bylo spousta čumilů, ale Louimu to bylo jedno. Volnou rukou hladil Harryho po vlasech a sliboval mu, že vše bude dobré. Všiml si, že Harry je od přechodu dobrých pět metrů, tudíž musel opravdu letět vzduchem.

,,Do tří minut by tu měla být sanitka." přiběhla k němu Gemma.

,,C-co když nemá to-tolik času?" vzlykal. Gemma se snažila zachovat chladnou hlavu, i když ji pohled na Harryho ničil.

,,Má. Je to bojovník, zvládne to." uklidňovala Gemma Louise a i sama sebe.

,,Harry, lásko, vydrž to. Neodcházej mi, za chvíli je tu pomoc." šeptal mu Louis. Nevěděl, jestli uklidňuje chlapce v bezvědomí, nebo sebe.

Čím dál víc propadal hysterickému pláči. Ředitelka, která mezitím vyšla ze školy začala všechny studenty odhánět.

,,Gemm.. kdy-kdy tady bu-budou?" ptal se Louis mezi vzlyky. Harry začínal blednout.

,,Co nevidět. Neboj." uklidňovala je oba. Do pár sekund byly slyšet houkačky. Jak policejní, tak záchranky. 

Louis ani nevěděl, co se děje. Najednou se kolem nich seběhla hromada doktorů, Harryho prohlédli, vyslechli Louiho, Gemmu, pár lidí okolo a už s Harrym uháněli do nemocnice. Louis to měl všechno jako v mlze.

Mezitím, co policie vyslýchala Gemmu si Louis sedl na obrubník. Plakal a koukal na svou ruku, která byla od Harryho krve. Začal si ji utírat do sněhu a hlavou se mu honili ty nejčernější myšlenky. Chtěl napsat Niallovi a ostatním, ale nenašel sílu. Chtěl vědět, jak je na tom Harry.

,,Lou?" dřepla si před něj Gemma. Utřela si rychle slzy a Louis k ní vzhlédl. ,,Pojedeme mým autem teď do nemocnice, ano? Dala jsem to vědět našim, už by tam měli být." 

Louis přikývl.

Společně s Gemmou sedli do auta rozjeli se k nemocnici. Louis se snažil nebrečet, aby nerozhodil dívku od řízení.