Deaf Boy /L.S./

IV. "i'm here for you"

,,Nialle, vnímáš?" hodil Louis po svém blonďatém kamarádovi jeden z polštářů. Louis se mu teď svěřoval ohledně Harryho a Niall mezitím odepisoval.. někomu.

,,Jo, jasný, kámo, sorry.. co si říkal?" Niall odhodil mobil na konferenční stolek a usrkl si z ledového čaje.

,,To nestojí za řeč." mávl nad tím rukou brunet. ,,Kdo ti psal?"

,,Stojí. Něco ohledně Harryho? Nový zprávy? Viděl jsem jak se ti o hodině postavil, bylo to kvůli Harrymu?" sesypal na něj Niall několik otázek.

,,Nialle, zavři hubu." zrudl Louis a opět po blonďákovi hodil jeden polštář, který byl na gauči.

,,Ale Louuu.." zaúpěl Niall a rozvalil se na gauči tak, že měl hlavu u Louisových stehen. ,,Ty někoho potřebuješ."

,,Nepotřebuju." odbyl ho ihned brunet. Louis byl celkem samotář. I když se Horanovi snažili, aby měl u nich Louis pocit nějakého toho zázemí, vždy si myslel, že všechno zvládne sám. Nejspíš díky tomu, že vyrůstal bez rodičů.

,,Tvoje tělo říkalo něco jinýho." zašklebil se na něj Niall a Louis si přál, aby byla vražda alespoň teď legální. Nechtěl se k tomu, co se stalo ve třídě, vracet. Bál se, že si toho Harry všiml a styděl se, že ho vzrušil jen takovýhle malý dotyk.

,,Nialle.. nechci někoho jen na jednu noc a pak ho poslat do prdele." povzdychl si.

,,Však to nemusí být nutně noc." pokrčil rameny Niall a dostal opět polštářem.

,,Ne, sorry. Já vím, jak to myslíš." rychle se posadil. ,,Ale myslím, že se Harrymu líbíš." 

,,Proč myslíš?" Louis se snažil mluvit normálně, ale trošku v něm hrklo.

,,Nevím. Ty jeho pohledy jsou.. celkem jasný. Je to na něm vidět. Ale na tobě taky." 

,,Znám ho sotva dva dny, nemůžu za ním dojít a říct mu, že se mi líbí.. teda.. napsat mu to." 

,,A proč ne?"

,,Nialle.. hádej, můžeš třikrát." protočil oči Louis a vzal do ruky mobil. Najel na messenger a u Harryho si všiml, že je aktivní.

,,Napiš mu." ozval se vedle něho Niall.

Louis se rozhodl ignorovat fakt, že mu jeho kamarád nestydatě kouká přes rameno a povzdechl si. ,,Co mu mám napsat?" 

,,Já nevím.. jak se má, třeba?"

,,Víc ohranější otázku tam nemáš?" zeptal se s ironií v hlase Louis. Ani nevěděl, proč je tak podrážděný.

,,Kámo, stalo se něco?" zeptal se už vážněji Niall.

,,Ne.. všechno je dobrý, jen.. jsem unavenej. Asi už půjdu." pousmál se modrooký a vstal z gauče.

,,Lou.. však tu můžeš být. Můžeš tu být na večeři a spát, pokud chceš." hned mu nabízel Niall a vydal se za ním do chodby.

,,Ne. Dneska budu spát tam, nechci být na obtíž." 

,,Lou, víš, že nikdy nejsi. Mamka s taťkou tě berou jako vlastního, já a Greg jako svýho bráchu." snažil se ho přesvědčit Niall, aby zůstal.

,,Děkuju, Ni. Ale půjdu." ještě ho objal a pak odešel. 

Moc dobře věděl, co pro něj Horanovi dělají. Vážil si toho, už od svých čtyř let, kdy byl poprvé u nich. Ale občas měl pocit, že je jen příživník. Rád s nimi trávil čas, ale občas chtěl být i sám.