XII. "do you want to be a writer?"

680 48 26
                                    

Po večeři, která proběhla ve větší tichosti, než když tu byl Louis poprvé, se oba dva chlapci odebrali do Harryho pokoje. V boxerkách si lehli k Harrymu do postele, jelikož se stihli umýt před večeří.

Koukneme se na něco?

Louis si přečetl zprávu a přikývl. Harry vstal a donesl do pokoje jeho notebook.

Něco si vyber, já si ještě skočím na záchod.

Harry najel na jeho složku s filmy a odešel z pokoje. Louis projížděl fotku, ale ruka s myší mu sklouzla z polštáře a omylem klikl na rozpracovaný dokument ve wordu, který byl otevřený na liště.

Věděl, že by ten text neměl číst, ale zaujalo ho to.

Brunet s ošlehanou tváří od slunce stál na okraji útesu. Jeho karamelové vlasy cuchal přímořský vánek a svými oceánově modrýma očima skenoval moře pod ním, které ladilo s jeho duhovkami. Přemýšlel, co se v moři asi ukrývá.
Od mala byl veden k zabíjení snad těch nejkrásnějších stvoření; mořské panny. Nechápal proč, ale jeho otec ho k tomu vždy vedl-

Najednou se notebook zaklapl a vedle něj seděl naštvaný Harry. Louis polkl a odložil notebook stranou.

Harry naštvaně chňapl po svém mobilu  a začal psát.

Já ti dovolil si to číst?

Zelenoočko byl naštvaný. Tohle si nikdo nikdy přečíst neměl. A zvláště ne Louis. Co si o něm asi pomyslí? Však je divný zakomponovat do příběhu svého přítele..

Promiň, Hazz. Já ti opravdu nechtěl takhle narušit soukromí, ale... ten kousek byl opravdu dobrej.

Harry byl momentálně rozčílený, že neviděl, že se Louimu ten krátký úryvek opravdu líbil. Bál se, že se Louimu bude zdát směšný. Proto se naštval, měl strach, že se před Louim ztrapnil.

Harry na něj stále naštvaně koukal. Šlehal z očí blesky.

Hazz.. opravdu moc se omlouvám. Ale opravdu.. ty máš na psaní talent. Asi jsem trošku poznal, koho popisuješ, ale opravdu, bylo to něco. Věř mi, Hazz. Nelhal bych ti.

Harry si povzdechl a jal se odpovědět.

Takže se ti to... nezdá hloupý?

Blázníš, Harry? Je to skvělý!

Louis se na Harryho upřímně usmál a chytl ho za ruku. 

Louis ještě vzal svůj mobil a začal psát.

Dovolíš mi si to přečíst?

Harrymu došlo, že Louis o to jeví skutečný zájem a že se mu jeho příběh nezdá hloupý, i když tam vlastně obsadil samotného Louise. A proto přikývl.

***

Harry do háje... to je úžasný!

Podal Louis Harrymu mobil. Jeho příběh se mu moc líbil a Harry mu dovolil si přečíst všechny tři kapitoly, co měl zatím napsané.

Nepřeháněj.. zas tak úžasný to není. Píšu to jen tak, pro zábavu. Dřív to byl můj únik od reality.

Louis si četl zprávu a mezitím hladil Harryho po zádech.

Dřív to byl únik od reality? A co je to dneska?

Louiho to skutečně zajímalo. 

Dneska? Pořád miluju psaní, často píšu třeba před spaním, ale... teď jsi to hlavně ty. 

Deaf Boy /L.S./ Kde žijí příběhy. Začni objevovat