The blue gramophone « Wolfstar » ✔️

Ta jedna kapitola s fungujícím plánkem

Remus se choval divně. Jako opravdu.

Uvědomění, které se mu přihodilo během dalšího fyzického kontaktu se Siriusem, ho natolik vyděsilo, že z toho skoro byl celý den mimo.

Nechtěl si to připustit. Prostě nechtěl. Všechny možné pocity v něm nadělali takovou paseku, že nebyl schopen ani dávat pozor na zbylé hodině Kouzelných formulí.

Stále myslel na to, jak se ho Sirius dotkl na ošetřovně. Jak mu půjčil jeho svetr. Jak mu ve čtvrtém ročníku poskytl jeho postel na spaní, jelikož ta Remusova byla rozbitá, kvůli Jamesově experimentu.

Ať už to ohledně něj cítil jakkoliv, nikdy nesměl dovolit, aby to vyplavalo na povrch. Bůh ví, co by se tím mohlo všechno pokazit.

,,Chápeš to?" Peter se k němu naklonil, a čekal, že mu na to jeho spolusedící odpoví kladně. Ten však jen zavrtěl hlavou a podepřel si bradu svou rukou. Červíček se na něj zmateně podíval, jelikož tohle bylo snad poprvé, co Remus na jakékoliv hodině nevnímal.

,,Děje se něco? Tohle je zrovna u tebe hodně podivné," zeptal se. Odpovědi se mu ale nedostalo. Tak do Remuse šťouchl, ale on ho jen opomenul, ať to už nedělá. Červíček se zamračil. Pak se podíval dozadu na Jamese, který si hrál se svým psacím brkem. Sirius se houpal na židli a měl zavřené oči.

...

Remus byl vyslán, aby ve společenské místnosti zabral gauč u krbu, jelikož byl jediný, kdo tam měl po škole zamířeno.

Kam šli ostatní to neměl ponětí, ale věděl, že potřebuje být sám.

Ve společenské místnosti byla jen skupinka nějakých třeťáků, co se furt něčemu smáli, a dělali vylomeniny. To Remuse dvakrát nepotěšilo, ale nechtěl zklamat své kamarády, tak se opravdu usadil u krbu.

Vyndal si svou knihu, že si bude číst, ale nedokázal se soustředit na písmenka, která měla dávat dohromady slova. Prohrábl si vlasy a promnul obličej. Byl ve svých dlaních ponořen ještě tak dobré dvě minuty, když pak si opět vzal knihu, a snažil se už teď opravdu číst.

Nebyl ale dlouho sám, jelikož za chvíli tam vtrhli jeho přátelé, hulákali o sto šest a vypadali velice nadšeně.

,,Reme, ty náš drahý Náměsíčníku, FUNGUJE!" James držel v ruce nažloutlý plánek, a mával s ním nad hlavou.

,,Počkat, to fakt?" Náměsíčník se samým vzrušením narovnal, a v tu ránu zapomněl na vše, co ho tížilo. Potter nařídil Peterovi, aby šel k Remusovi. Pak se všichni opět dali do hlasitého oslavování, jelikož plánek ukazoval jeho přesnou polohu.

,,Byl jsi náš pokusný králík Reme. Pánové, tohle je náš celoživotní úspěch!" Sirius si plácl s Jamesem, plácl si i Peterem, jen když přišel k Remusovi, samým nadšením ho obejal a zvedl do vzduchu. Nezáleželo na tom, že byl o hlavu nižší jak on, ale jelikož měl Tichošlápek sílu, vyzdvihl Remuse do vzduchu jak nic.

Pár vteřin s ním cloumal, a pak ho položil. James ho nakonec objal taky a poplácal ho po zádech.

,,Ani jsem nedoufal, že se vám to opravdu povede. Tohle je prostě báječné," Remus už nevěděl, co má říkat. Měl za ně opravdu radost.

,,Je to i tvoje zásluha! Kdyby jsi nám neřekl, jaká ta kouzla máme použít, byli bychom v háji. Tak dneska se jen tak spát nepůjde," řekl James a znovu rozbalil plánek. Oči mu chvíli kmitaly seshora dolů, a pak se mu na tváři objevil vítězný úsměv. ,,Vidím kde je Evansová."