The blue gramophone « Wolfstar » ✔️

Ta jedna kapitola s gramofonem

Kluci dovedli lehce dezorientovaného Siriuse do jejich pokoje, kde ho usadili na postel. Jezero bylo neskutečně studené, tudíž Tichošlápka čekal menší šok. James se mu ale pak celou cestu omlouval, že to tak nemyslel, že nechtěl. Sirius byl ale trochu mimo a jen kýval hlavou a povídal, že je to dobrý.

Pomohli mu sundat promočené oblečení a Remus spěšně, i přes to, že sám se necítil dobře, začal v jeho kufru hledat svetr. Pak zavítal i do Siriusova kufru, kde mu vzal kalhoty a šedé volné triko. Hodili přes něj deku a on jim začal děkovat.

,,Úplně hoříš," řekl mu James, jakmile mu sáhl na čelo. Peter si hned na jeho čelo musel taky sáhnout, aby si jen potvrdil to, co jeho kamarád řekl.

,,Já jsem stále v jednom ohni," odpověděl mu na to šklebící se Sirius a podíval se letmo na Remuse, který mu nyní nasazoval huňaté ponožky.

,,Takhle se nemůžeš ukázat ve škole. Učitelé by tě hned poslali pryč." Peter po této větě hlasitě zívnul. Byl znavený, ale nemohl mít za dnešek absenci. Ne když psali test. Toho si byl vědom i Sirius.

,,Zajdu na ošetřovnu. Tam mi něco dají a já budu zas jak rybička!"

,,Já tam stejně taky musím," řekl Remus a posadil se, jelikož se mu zamotala hlava, a on nechtěl zdžuchnout na zadek.

,,Nevím no. Ale je to na něm, jak se cítí." James nesouhlasně vrtěl hlavou. Byť by svého kamaráda ve škole postrádal, chtěl, aby mu bylo co nejlépe.

,,Heleďte kluci. Zajdu tam s Náměsíčníkem. On stejně dneska do školy nesmí."

,,Když myslíš." Peter pokrčil rameny a vzal si na sebe také svetr, jelikož mu byla zima. V duchu bědoval, že se nestihne ani vyspat, jelikož snídaně bude již každou chvíli, když už tu jejich spolubydlící nejsou.

Po chvíli se Sirius a Remus vydali na ošetřovnu. Oba vypadali jak hromádky neštěstí. Lupinovi začala z jeho nových ran na krku opět proudit krev.

,,Ukaž," natočil si ho Sirius k sobě a rukávem mu to setřel. Ovšem za chvíli to vypadalo stejně, ba i hůře jak předtím. Zašli si tak tedy ještě na záchody, kde si Remus vzal toaletní papír a snažil se zastavit krvácení.

,,Dneska sis udělal zas nový." Sirius nevěděl co říci, tohle ticho mu vadilo. Zachumlal se pak více do svetru, a až teď zjistil, že není jeho. ,,To je tvůj svetr?"

,,Hmm," odpověděl Remus, který se momentálně nezmohl na jiná slova. Chtěl ukázat Siriusovi, jak dobře to zvládá, ale z dalších jizev byl vždy nešťastný. Stáli uprostřed umýváren, a slyšet bylo pouze šustění toaletního papíru.

,,Už dobrý?"

,,Asi ano."

Vydali se zas na cestu. Pro oba tohle byla snad nejdelší trasa, kterou kdy po Bradavicích šli, a to je znají skoro skrz naskrz.

,,Vy jste tomu dali chlapci," bědovala mladá ošetřovatelka Pomfreyová, která měla ale dost práce i s ostatními studenty kvůli tomu, že se na škole rozmohly neštovice. Tudíž kdo je ještě neměl jako malý, tak si to odpykával teď.

,,Vypij tohle." Dala Remusovi kelímek s obvyklým lektvarem, díky kterému by se mu měli rány zahojit rychleji a bude mu lépe.

Siriusovi dala medicínu, která byla dle jeho slov "absolutně odporná". Chvíli vyplazoval jazyk a snažil se z něj tu hnusnou pachuť dostat.

,,Myslíte, že byste mohli zůstat na svých pokojích? Nepříjemně se nám to tu rozmohlo. Musíte mi ale slíbit, že budete sekat dobrotu a že sem odpoledne a večer oba zas přijdete."