The worst week EVER (FF One Direction)

2/5

  Skočila jsem přímo do postele, zavřela oči a spala. Bylo mi jedno, že nejsem převlečená a že se se mnou Nicol snaží komunikovat. Dneska jsem si dobrý spánek zasloužila. Vážně - tohle byl ten nejhorší den ze všech! Strašně jsem si přála, aby to byl jenom debilní sen a já bych se probudila v letadle na cestě sem, jenže k mému neštěstí to sen nebyl a já jsem se probudila za tvrdé rány na zem. „Au!" Zaklela jsem. Slyšela jsem rychle blížící se kroky přímo ke mě a hned nato hlasitý smích. „Ježiši, co děláš?" Vyprskla Nicol smíchy tak, že taky skončila na podlaze. „Vim já?!" Odvětila jsem a teprve potom mi došlo jak moc vtipné to je. „No já jsem úplně vypatlaná!" Smála jsem se snad ještě víc než Nicol. „Já s-se z te-tebe pochč-iju!" Snažila se vykoktat stále ještě ležíc na zemi. „Ale zas tak vtipný to neni." Snažila jsem se tvářit vážněji a zmírnit smích. Marně. Od smíchu mě už bolelo břicho. „Mohla jsem si něco zlomit!" „No t-to by byla ještě větší s-sranda!" No tak tim mě teda vytočila.

  Popadla jsem první polštář, co jsem viděla a začala ji mlátit. Když se ji nějakým záhadným způsobem podařilo dostat na nohy, začala mi rány oplácet. Nestíhala jsem dýchat a strašně mě bolely záda od toho pádu, ale byla to prča. Když už jsme fakt nemohly, lehly jsme na postel a oddychovaly. Asi deset sekund byl klid, ale pak mě ta kravka začala lechtat. Snažila jsem se ji to oplácet, ale já jsem prostě nejlechtivější člověk na zemi, hlavně v oblasti břicha. Podařilo se mi dostat z jejiho sevření a utekla jsem do kuchyně, kde jsem vzala jabka a začala je po ní házet.

  Vtom někdo zazvonil. Mě to bylo úplně jedno, ale Nicol už mířila ke dveřím. Využila jsem její nepozornosti a když byla před dveřmi, hodila jsem po ní poslední jabko. Jenže ona ty dveře zrovna otevřela a jabko si očividně našlo jinou oběť. Oběhla jsem ji a mířila ke dveřim. „Jau!" Slyšela jsem jenom. Přiběhla jsem ke dveřím. „Omlouvá.." Pusa mi stuhla uprostřed věty. Osoba naproti nám byla zřejmě stejně překvapená jako my, protože až tak po minutě prolomila ticho. Bože, přede mnou stojí ten nejkrásnější kluk, co jsem kdy spatřila a my s Nicol jsme podrápané s vlasy úplně všude a ještě k tomu v kalhotkách. Snažila jsem se potáhnout si triko dolů. „Ty-t-ty jsi.." Začala Nicol a já na ni nechápavě pohlédla. Ona ho zná? No, je pravda, že i mě někoho připomíná. „Moc se omlouvám, jestlu vás ruším a taky jsem si teda zasloužil trest," podíval se na ležící jablko a já jsem zčervenala. „Ale prý ste se právě přistěhovali, tak jsme vám s přítelkyní upekli dort. No, spíše ona a já jsem ho přinesl." Usmál se smutně cca 22letý brunet s modrýma očima a podal mi něco, co dort ani zdaleka nepřipomínalo. Zaujatě jsem si tu věc prohlížela. „Ale.. radši bych ho nejedl." Poškrábal se na zátylku. „Moc péct neumí." Zasmál se a já se k němu přidala. „A-a-ale ty jsi.." snažila se vykoktat Nicol. Byla úplně mimo. „Jé, ty mě znáš? To je úžasný, netušil jsem, že budete fanynky! Uděláme fotku?" Rozzářil se. Nechápavě jsem se na oba podívala. „Uniklo mi něco?" Zamračila jsem se. „Iwi t-to j-je..." Začala Nicol, ale bruneťák ji skočil do řeči. „Jej, ty máš užasný triko!" Usmál se na mě a vytáhl mobil z kapsy. Přejela jsem pohledem po mém úplně obyčejném triku s mrkví. Co je na něm úžasnýho? „Díky." Pokusila jsem se o úsměv. „Můžu teda vědět kdo jsi, než mi tě kamarádka sežere?" Koukla jsem na slintající Nici v náručí toho fešáka, který je asi právě fotil na instagram. Pustil ji a popošel ke mě.

„Jsem Louis." Podal mi ruku, načež jsem se pořádně praštila do čela. „Ou, neublížila sis?" Zeptal se starostlivě, přitom mu ale nezmizel úsměv. Já jsem blbá, že já jsem ho nepoznala! „Kdo tě poslal? Harry?! Nebo ste se všichni rozhodli mě prudit? Nici, nech otevřené dveře a napeč nějaké koláčky než přijdou ti zbylí!" Řekla jsem sarkasticky. Ubliženě se na mě podíval, až mi ho bylo líto. Nicol na mě koukala jako na mimoně. „Klídek mrkev." Otřepal se Louis a nahodil úsměv.. „Poslala mě přítelkyně." Objal Nicol, která se z něho fakt málem sesypala a tekly ji slzy štěstí. „Ty znáš Harryho?" Zeptal se udiveně. „Pozval ji na rande." Odpověděla Nicol za mě. „To seš ty? Páni, říkal mi o tobě! Dokonce se kvůli tobě plánuje i ostříhat!" Neodpustila jsem si malinký úšklebek. „Loui, zlato, co tam proboha tak dlouho děláš?!" Slyšeli jsme volání jeho přítelkyně. Smutně se usmál a podíval se směrem ke mě. „Rád jsem vás poznal." Ještě jednou obejmul Nicol a mě podal ruku. „Snad se ještě uvidíme." Dodal a otočil se k nám zády. „Jo, a málem bych zapomněl.." Popošel zpátky a zvedl jabko ze země. Rukama jsem si zakryla obličej, protože jsem čekala ránu, ale stejně se netrefil. „Teda, házet moc neumíš." Vyplázla jsem na něho jazyk. „Však počkej příště, mrkev!" Zašklebil se zlostně a odcupital dolů.