The worst week EVER (FF One Direction)

Paintball

  S Nicol jsme přišly dolů do kuchyně převlečené v legínách a mikinách, protože bylo poledne a tak i chladno. Dole to fakt žilo. Louis hodně špatně nadhazoval blonďákovi křupky, které mu do pusy spadly fakt málokrát, Černovlasý hrál nějakou hlasitou hru na Nintendu, ten příliš milý, co mi Harry posílal jeho fotku se pohyboval u plotny a podle vůně, co se odtamtud linula bych tipovala, že se snažil něco vařit a Harry se díval na Pokémony. Proč mě to vůbec nepřekvapuje? Chovají se jako děcka. Nicol se tomu pohledu zasmála a já jsem si odkašlala, aby si mě někdo všiml. Kupodivu jediný, kdo nějak postřehl mou přítomnost byl ten u plotny. Vykoukl z kuchyně a usmál se.

  „Ahoj, dáte si oběd?" Zeptal se nás a já jsem pokrčila rameny. „Co, oběd?" Zbystřil najednou blonďáček a přestal chytat Louiho střely. Ten se zatvářil dotčeně. „No ty aby ses neozval, Nialle." Zasmál se kuchař. Niall, to si musím zapamatovat. „Zatáčka, vlevo, už tam skoro jsem! Sakra!" Ozývalo se z nedaleké místnosti, kde hrál černovlasý. NIALL se trochu začervenal. „Iwi? Dala bys prosím příbory na stůl?" Zeptal se mě ten z kuchyně a já jsem neochotně přikývla. Chtěla jsem se zeptat, proč neřekl Nicol, ale pochopila jsem, jakmile jsem ji uviděla nalepenou na Niallovi.

  „Jé, ahoj Iwi." Prošla jsem kolem Harryho, který nemohl odtrhnout oči od obrazovky. Mávla jsem na něj rukou, ale pak mi došlo, že to nemohl vidět. „Máš jít jíst." Sdělila jsem mu. Jenom se podivně zašklebil. „Řekni Liamovi, že mě bolí břicho a být tebou, tak se na to taky vymluvím, protože jeho jídlo..." Nedokončil větu protože tam zrovna přišel. „Co moje jídlo?" Zvedl obočí. V zástěrce vypadal strašně vtipně. „J-je úžasné. A strašně se na něho těším." Zakoktal se Harry. „Fajn, tak to vypni a pojď jíst." Usmál se a pak ještě zavolal ostatní. Udělal nám palačinky. Nebylo to tak strašné, jak Harry říkal. Nevím, jestli to bylo tím, že je to dobré, ale Niall si dokonce třikrát přidal. Nechápu, jak se to do něj všechno může vlézt.

  Potom pro nás přijel James a všichni jsme někam odjeli. „Řekne mi tady už konečně někdo, kam jedeme?" Řekla jsem asi v půli cesty, protože už mě znervózňovala Louiho konverzace s černovlasým o tom, kdo má lepší vlasy. „Na Paintball." Prozradil mi Niall a usmál se. „Ale notak, to musíš všechno hned vyžvanit?" Vyjel na něho Harry a ostatní ho jenom zalili nepěknými pohledy. „Ptala se." Řekl na obranu. „Mělo to být překvapení." Řekl Loui. „Ale to mi nikdo neřekl." Zastyděl se Niall. Bylo mi ho trochu líto i když šlo vidět, že to kluci nemyslí vážně. „To je v pohodě." Zastala jsem se ho a usmála se na něj. On mi úsměv oplatil. Co to se mnou je? „A-ale já paintball nikdy nehrála!" Vykoktala jsem ze sebe po chvíli. „Tím líp, aspoň vyhrajem." Usmál se Loui. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Už jsme si rozdělili týmy." Vysvětlil mi černovlasý. „Já, ty, Harry a Liam jdeme proti Niallovi, Louimu, tady krásce a někomu, koho jim přidělí." Usmál se a Nicol se jen uchichtla faktu, že bude v týmu s Louim a Niallem. „Proč nemůžu být s Nicol?" Zeptala jsem se. „Protože je to holka." Odpověděl. "„Noa?" Zeptala jsem se. Chtěl něco říct, ale Niall mu skočil do řeči. "Bylo by to vůči vám nefér." Řekl a zakousl se do sendviče.

************************************************

  Když jsme přijeli, rozhodčí nám vysvětlili pravidla, která jsem si absolutně nepamatovala a dali nám nějakou výstroj či co a nějakou věc, kterou jsem předpokládala, že se střílí. Určili nám naše základny, které jsme navzájem nevěděli, kde jsou a týmu Nicol přiřadili kluka jménem Denis. Byl úplně podělaný z toho, že bude hrát s a proti One Direction.

  Výstřel zahájil hru. „Tak fajn. Rozdělíme se. Já a Harry se budeme pohybovat blíž naší pevnosti a vy se pokuste zjistit, kde mají základnu." Řekl rychle černovlasý a ani jsem nestačila nic namítnout a už byli pryč. Zbyla jsem si tam s.. sakra.. kuchařem. „Pojď za mnou!" Chytl mě za ruku a někam mě táhl. Schovali jsme se za nějakou zídku. Kuchař občas vykoukl a snažil se to na někoho namířit. „Tak jak se ti líbí ve vile?" Řekl mezi výstřely. „Není to špatné." Odpověděla jsem. „Přijdeš mi moc milá, někdy tě musím představit mé přítelkyni." Usmál se. „Fajn." Odpověděla jsem. Když bylo dlouho ticho, otočil se zídce zády a ke mě čelem. „Doufám ale, že u nás zústaneš dýl než týden. Si vážně moc fajn a jde vidět, že Harry tě má rád. Tohle ještě pro žádnou holku neudělal." Řekl mi a já jsem protočila očima. Bože kdy už konečně všichni pochopí, že se o Harrym nechci bavit? Všiml si mého pohledu a zatvářil se provinile. „Promiň, nechtěl jsem tě uvést do rozpaků. Vím, že nás nemáš moc v lásce, hlavně teda Harryho, ale zkus to s námi a uvidíš, že nejsme tak špatní." Usmál se zase. „Něco ti řeknu, ale jakobych to nikdy neřekla." Mrkla jsem na něj. „Ano?" Začal být zvědavý, co ze mě vypadne. „Podle mě seš ze všech nejnormálnější." Zašeptala jsem a on se usmál. Už se nadechl, že něco řekne, ale skočila jsem mu do řeči. „Zayne, pozor!" Zakřičela jsem, protože k němu mířila střela. Tak tak se stačil vyhnout a už se mnou utíkal dál. Cestou stihl ještě postřelit Denise. „Díky." Řekl, když byl zase chvíli klid a my byli v bezpečí. „Mimochodem, jsem Liam." Opravil mě a já jsem se zastyděla. „Promiň." Špitla jsem. „Pořád si vás nemúžu zapamatovat." Cítila jsem, jak se červenám. „To je v pohodě. Tak snad si mě už budeš pamatovat, když mi tady skládáš poklony." Zasmál se a já jsem se přidala. „Hele a neměli bychom spíš běhat po hřišti než abychom se tady schovávali?" Zeptala jsem se. „Ne." Usmál se. "Takhle se útočí líp. Nemusíš si chodit pro oběť, protože oběti si příjdou k tobě." Vysvětlil mi. „Já myslím, že ty by ses mohl postavit sám doprostřed hřiště proti všem a stejně bys vyhrál." Usoudila jsem. „To ty taky." Snažil se mi taky říct něco hezkého, ale jenom to vedlo k dalšímu záchvatu smíchu. „Hele, tamhle je Nicol! Zkusím na ni vystřelit." Zašeptal a já jsem přikývla, protože jsem si byla jistá, že nemine. Ale opak byl pravdou. Vyběhl za ní ale vystřelil příliš pozdě. Trefila ho dřív. Co teď? Říkala jsem si. „Liame, Liame co mám dělat?!" Panikařila jsem. Ten už si sundával výzbroj. „I [áj]? Najdi Harryho a Zayna! Běž!" Zavolal na mě zdálky. Rozhodčí ho už vedl ven. „Ale já..!" Zaprotestovala jsem. „To zvládneš I, já ti věřím." Zavolal na mě naposled.