The worst week EVER (FF One Direction)

Singing in the shower

Otevřela jsem dveře a zůstala stát, aby si mě holky mohly prohlédnout. Jejich reskce byla přesně taková, jak jsem si myslela. Pět sekund ticho a najednou výbuch smíchu. Musela jsem se k nim přidat, protože projít přes ně s úplně kamennou tváří se fakt nedalo. Nicol ležela na zemi a držela se za břicho. Když už jim smích dovolik trošku se nadechnout, začaly vzduchem lítat "super poznámky". "Ty teda vypadáš!" "Tys spadla do mísy na dort?" "Jak se ti to sakra povedlo?" "Ty si šikulka!" Mezitím než se uklidnily jsem dobelhala ke skříni a vytáhla si čisté oblečení - pasové kraťasy a top. "Teď ale vážně." Pokusila se přestat smát El a na chvilku to vypadalo, že jí to i půjde. "Co se stalo?" Pokračovala a pak zas vybuchla. "Za to může Harry!" Bránila jsem se a v tu chvíli k nám vtrhl ještě od jídla a zeptal se, jestli nemáme mýdlo, že si zapomněl. To holky chytly ještě větší záchvat a já jsem mu jenom ukázala, že má jít pryč. Ruce dal do omluvného gesta a odešel. Mě už smích přešel, ale ten od holek se ještě zesílil, tak jsem nad tím mávla rukou a šla se umýt, že jim to vysvětlím potom.

Bohužel to tady neměli až tak luxusní v podobě sprch na pokoji, to vůbec. Takže jsem si musela hezky zajít do umývárky. Jsou tam dvě sprchy, samozřejmě oddělené dveřmi, aby se mohl sprchovat kluk a holka zároveň. Zkontrolovala jsem obě a v ani jedné nikdo nebyl, tak jsem se mohla osprchovat s klidem na duši, že jsem tam sama. Nemám totiž moc tyhle veřejné "věci" ráda. Ne, že bych se nerada dělila, jenom mi je nepříjemné, když se sprchuju a vím, že někdo je hned za zdí. Ještě k tomu bůhví jak tlustou. Odložila jsem si oblečení s ručník, vyslékla se a zavítala do malinkatého prostoru na sprchování. Samozřejmě, že jsem s teplou vodou nešetŕila. Miluju horké koupele a když není vana, horká sprcha je porovnáníhodná náhrada. Můj problém ale je, že si ani jedno pořádně neužiju bez zpěvu. Chvilku jsem váhala, jestli mám začít, ale potom jsem si řekla, že vedle přece nikdo není a přes tekoucí vodu toho taky moc slyšet nejde, tak jsem spustila. Nevím proč, ale napadaly mě samé songy od nich, co jsem slyšela v rádiu nebo co mi zpívali. Tak co, jsem na One Direction táboře. Řekla jsem si.

"Do you remember summer O Nine? Wanna go back there every night.
Just can't lie was the best time of my life.
Lyin' on the beach as the sun blew out, playin' this guitar by a fire too loud. Oh my my, they could never shut us down.

I used to think, that I was better alone.
Why did I ever wanna let you go?
Under the moonlight as we staired at the sea.
The word you whisper I would always belive!
I want you to..."

Ztichla jsem protože se mi zdálo, že nékdo zpívá se mnou. Dvojhlasy fakt zpívat neumim. A opravdu, dotyčný si to jel dál i beze mě. "Heej, proč si přestala? Teď to bylo nejlepší!" Zvýšil kdosi za zdí hlas, abych ho slyšela. "Harry?!" Zeptala jsem se překvapeně a zároveň vyděšeně, ale pak jsem se začala smát. "Ty stěny nejsou zvukotěsné?" Vtipkovala jsem. "Očividně ne. Ale hezky si zpívala, sice jsem nestihl začátek, ale dobrý!" Smál se. "Myslel jsem, že naše songy nenávidíš!" Dobíral si mě. "Taky, že nenávidím!" Řekla jsem ne moc přesvědčivě. "Jojoo, jasně!" Řekl ironicky a zasmál se. "Ticho, nebo spláchnu!" Vyhrožovala jsem. "Už mlčím!" Prohlásil. Protočila jsem očima a trochu se usmála. "Ale zpívat můžeš dál." Bouchla jsem do zdi s myšlenkou, že ho to třeba nějakým zázrakem zasáhne. Výsledkem byla jenom obrovská rána a bolest v zápéstí. "Au!" Zaúpěla jsem a chytla se za bolavou část. Harry se začal strašně smát. Hodila jsem na sebe ručník a namířila si to pŕímo na záchod, který mi pomohl k tomu, trochu ho zchladit.

"No a já jsem si myslela, že tímhle to skončí, že jsme si quit, jenže potom na mě vysypal ten zbytek mouky..." Vyprávěla jsem pozorně poslouchajícím a stále se trochu smějícím holkám. "Dobrý!" Uchichtla se Perrie. "To je jak vystřižený z nějakýho románu!" Souhlasila Eleanor. "Ne, to není." Kývala jsem hlavou na protest. Zase mě s Harrym spojovaly, jako bychom spolu chodili. Nesnáším, když to dělají. "Ale musíš ho mít přece už trochu râda!" Nedala se odbýt. "Mám ho ráda, nebo asi.. Je s ním sranda a je moc fajn, ale to jsou všichni." Řekla jsem na mou obranu. "Stejně spolu jednou budete. Copak nevidíš, jak vás to k sobě táhne?" Zeptala se Nicol a holky přikývly na souhlas. Povzdychla jsem si. "Už mluvíš jako on." Na to mi nikdo neodpověděl, tak jsem po chvilce prolomila ticho: "Neměly bychom jít na oběd?" "Oběd už byl." Řekla Perrie. "Cože?" Podivila jsem se. "A ty se divíš? Bylas v tý koupelně tak hodinu! Za tu dobu byl i Niall najezený. A to je co říct!" Sdělila mi Nicol. "Aha, hmm, taak nevadí." Řekla jsem, ale vlastně jsem měla šílený hlad a bylo mi docela líto těch surovin, co jsem na sobě mèla a musela je smýt.