The worst week EVER (FF One Direction)

Můžeš mi pomoct s těma taškama

Doběhla jsem do chaty co nejrychleji jsem mohla a praskla s sebou na postel. Už jsem se chtěla rozbrečet, ale pak jsem si všimla, že na vedlejší palandě na sobě leží Nicol s Niallem a dost vášnivě se líbají. Všimli si mě až když práskly dveře. "Oh, pardon, já, já půjdu jinam.' Vykoktala jsem ze sebe a utíkala si sednout za chatu.

Pohled Nicol:
Celou noc jsem byla s Niallem, tančili jsme, bavili jsme se.. Bylo to úžasné. S úderem půlnoci jsme se pak přesunuli k němu do chaty, kde pro mě měl překvapení. Složil mi písničku. Bohužel, jeho chatu měl už zabranou Liam se Soph, tak jsme se museli přemístit k nám. Samou radostí, co to pro mě udělal jsme se začali líbat. Lehli jsme si na postel a o pár minut později praskly dveře ode dveří. Polekaně jsme sebou cukli a odtrhli se od sebe. Byla tam Iwča a ubliženě ležela na palandě. Když si nás taky všimla, pomalinku vstala se slovy, že půjde jinam a jak rychle se objevila, tak rychle zase zmizela. S Nim jsme se na sebe jenom nechápavě podívali a chvíli bylo ticho. "Půjdu za ní." Rozhodl Niall a chtěl se zvednout. "Ne." Strčila jsem před něj ruku, abych ho zastavila. "Ať se stalo cokoli, ze všeho nejvíc teď potřebuje kamarádku. Půjdu já." Podíval se na mě tím jeho úžasným roztomilým pohledem, dal mi pusu na čelo a pohladil mě. "Jsi úžasná, miluju tě." Rozbušilo se mi srdce, to mi ještě neřekl. "Ni, taky tě miluju." Usmála jsem se, pustila ho a šla směrem ke dveřím.

Hned, když jsem vyšla z chaty jsem uslyšela tichý pláč. '
"I? Co se stalo?" Uviděla jsem ji, jak sedí skrčená s hlavou v dlaních a smutně jsem se usmála. Sedla jsem si vedle ní a chytla jsem ji. "Zlato, co je?" Zeptala jsem se ještě jednou. "Podělala jsem to, všechno jsem to zkazila, všechno je na nic." Řekla mezi vzlyky. "Co se děje? No tak, pověz mi to, Harry ti něco udělal?" Podívala se na mě ubliženým pohledem, na těch pár sekund přestala plakat a potom začala ještě víc. "Šššš." Utěšovala jsem ji. Potvrdilo se mi, že se o něj jedná. Nechala jsem ji, ať se trochu uklidní a jenom jsem ji objímala a hladila na zádech. "Všechno se změnilo, nevím co mám dělat." Vypadlo z ní po pár minutách, když už ten pláč nebyl tak intenzivní. "Změnilo? Co se změnilo?" Vyptávala jsem se dál. Chvilku mlčela, jakoby váhala, co řekne a jestli vůbec. Podívala se mi do očí. "Miluju ho."

Pohled I:
Všechno jsem jí řekla, potřebovala jsem se fakt vykecat. Byla jsem z toho zničená. Jenže ona vypadala, že je šťastná. "Proč se tak směješ, je to příšerný!" "Ne, je to úžasný!" Jásala. "Podívej, Harry se o tebe celou tu dobu snaží, miluje tě už od začátku, od první chvíle co tě spatřil. A teď si nevymýšlím, sám mi to říkal.. Vypadá snad, že je ten, za koho ho všichni považujou? Za holkaře? Ano, sice má hloupý kecy a narážky, ale takový je každý kluk. Podívej se, co vše pro tebe udělal. Nechtěla jsi mu lámat srdce, ale musela jsi. A teď, když nemusíš, tak chceš? Pro něj jsi to ty, takže pro tebe to musí být on..." "Jenže, je pozdě. Dal mi pusu a já utekla.." sklopila jsem hlavu. Nicol se jen pousmála. "Na lásku není nikdy pozdě." Promluvila mi do duše. To už jsem se usmála i já. Má pravdu. "Tak běž!" Rozkázala mi a roztáhla obličej do širokého úsměvu. Poslechla jsem a začala se smát a utíkat směrem k jeho chatě. Snad tam bude, musím to napravit dřív, než bude pozdě. Byli tam všichni. Až na Harryho. "Li, kde je Harry?" Zeptala jsem se, celá udýchaná. "Právě odešel. Říkal, že jde za tebou. Vypadal, že má naspěch. Co jste si udělali?" Mávla jsem rukou. "A nevíš kam by prosimtě mohl jít?" Zeptala jsem se. "To nevím. Hele poslyš, co se děje?" "Jo, tak díky." Rozběhla jsem se zase zpátky ven a šla ho hledat. "Neviděli jste někde Harryho?" Ptala jsem se všech, co prošli kolem. Nikdo nevěděl. Až na jednoho kluka, který stál u sprch. "Nevidě jsi prosimtě někde Harryho?" Zeptala jsem se a čekala, že se zase nic nedozvím, ale k mému překvapení něco věděl. "No, nevím jaký to je, ale jeden z nich před chvílí běžel tam na tu mýtinu či co to je a vypadal, že něco hledá. Asi si uvědomil, že ztratil mužství." Začala jsem se smát. "To je dobrý, seš vtipnej." Dala jsem mu Highfive a pak jsem si uvědomila, že ho vlastně musím najít a tenhle vtip byl docela nevhodný vzhledem k tomu, že ho teď tak trochu miluju. "Tak díky moc, jsi frajer!" Zamávala jsem mu. "Ty jsi taky kost." Zašklebil se. Už jsem fakt nemohla dýchat, tolik jsem snad nikdy neuběhla. Vyběhla jsem obrovský kopec a ocitla se na místě, kde jsme nedávno měli půlnoční mlsky. Spatřila jsem ho. V ruce držel baterku, chodil sem a tam a volal mé jméno. Nadechla jsem se. Tak fajn, to zvládneš. Uklidňovala jsem se.

"Harry?" Řekla jsem polohlasem. Ztuhl a pomalu se otočil. "I, všude jsem tě hledal! Kdes byla? Bál jsem se, žes odjela! Holky říkaly-" "Ššš." Přerušila jsem ho. "Jsem tady." Usmál se, rozběhl se ke mě a chtěl mě obejmout, ale pak mu došlo, co se vlastně stalo a on zůstal v křeči. Stál přede mnou a nad námi zářivě svítil měsíc v úplňku. Paprsky z něj mu spadaly do tváře a on vypadal tak zranitelně.. Leskly se mu oči. "Tak jsem se bál. Víš, omlouvám se za to, co se stalo, ale kdybys jen naznačila, že nechceš... Přestal bych.. Nechci, aby moje blbost nějak ovlivnila naše přátelství a nechci ztratit tak úžasnou osobu jako ty. Můžu tě aspoň obejmout?" Už natahoval ruce, ale já ho zadržela. "Harry!" Usmála jsem se a začala si hrát s konečky vlasů.. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane. Zatvářil se smutně, ale já jsem se usmála. "Víš, přišla jsem ti říct... že..." Nadechla jsem se, ať to udýchám. Srdce mi bilo jako o závod. Tak fajn, to dáš, udělej to teď. Přemlouvala jsem se. "Přišla jsem ti říct, že mi můžeš pomoct s taškama. Aaaa taky bych moc chtěla tvou fotku a podpis." Nechápavě se na mě koukal, ale vypadal, že mu to pomalinku dochází a svraštělý obličej se pomalu přeměňoval v nádherný úsmév. "Ale na tom, že chci, aby ses ostříhal se nic nemění! I když sis to zkrátil, pořád to vypadá příšerně. Jako když jsme se poprvé potkali." Trochu jsem se usmála a pak čekala na jeho reakci. "Cože? Nějak nechápu, co mi chceš říct." Samozřejmě, že chápal, oči mu zářily radostí a sám se snažil zadržet smích. Šlo mu o něco jiného. "No, chci říct.." nemohla jsem se vymáčknout. "Miluju tě." Řekla jsem slabým hlasem a podívala se do země. "Cože? Nějak špatně slyším. Co jsi říkala? Ještě jednou prosím." Zazubil se. "Harrolde!" Žduchla jsem ho a začala jsem se smát. "Moc dobře si to slyšel!" Boxovala jsem do něj a on mě vyzvedl tak, že jsem na něm visela a držela se rukama jeho krku. "No já jen, že když to říkáš zrovna ty.. Je to nejlepší den mého života! Jsi můj poklad!" Řekl a začal mě líbat. "Nepřeháněj zas!" Smála jsem se. "Hele, že už si teď ze mě nebudeš dělat srandu, že jsem na kluky a tak?" Chtél se ujistit. Šibalsky jsem se zasmála. "To ještě uvidíme. Sama to pořádně nevím, líbání nic neznamená." poslala jsem mu vzdušnou pusinku. Položil mě do trávy. "Chceš mi tím snad něco naznačit?" Naklonil se nade mne. "Vůbec ne." Kousla jsem se do rtu a přitáhla si ho k sobě. "Tak už mě polib, ty pitomče!" Rozkázala jsem mu a on udělal, jak jsem řekla. Potom se na chvíli odtrhl. "Počkej a co když nás zase chytí?" Strachoval se. "No, po zkušenosti s námi nás už do kuchyně asi jen tak nepošlou." Zasmáli jsme se. "Tak nás pošlou uklízet? To chceš?" Zasmál se. "Hm, tak hold budeme muset být potichu." Mrkla jsem na něj. Na to mě opět začal líbat, byl tak jemný. Rukama mi jezdil po stechnech a já jsem mu hladila záda. Jel pořád nahoru a dolů a přitom jel pořád výš a výš...

"Jsi tak nádherná." Prohlížel si po všem mé nahé tělo, když jsme už jen leželi na zádech. Zakryla jsem se. Drž pysk a radši mi podej oblečení." "Nepodám." Vyplázl na mě jazyk. "Fajn, tak si ho podám sama." natáhla jsem se přes jeho tělo. "Uuuh. Jestli nechceš, abych po tobě vyskočil a dal to ještě jednou, tohle už prosím nedělej." Pobaveně jsem pokroutila očima a hodila po něm jeho triko. "Oblíkej se. Kdyby nás takhle někdo viděl..." "Jak poroučíš, ženo má." Dal mi pusu na tvář a začal si tahat triko přes hlavu. "No klid klid, tvoje žena nejsem." "Jednou budeš." Mrkl na mě. Když jsme byli oblečení, vzal mě do náruče jako princeznu a tahal mě s sebou do tábora. "Tak, a takhle tě ponesu celou cestu, ať všichni vidí, komu patříš, poklade."

Zlatíčka moje, chci vám moc poděkovat za všechny hlasy a že při mne stojíte, i když nepřidávám často a trpělivě čekáte na další díly. Moc mě těší vaše zprávy a hezké komentáře a chtěla bych vám všem popřát veselé Vánoce a to nejlepší do Nového roku. Mám vás ráda:*