The worst week EVER (FF One Direction)

Stupid Camp

Iwčin pohled:

  "Z-zrovna jsem ji to chtěl říct, jenže potom mi řekla..." zastavil se uprostřed věty. Bála jsem se, co z něj vypadne. "Co řekla?" Zeptala jsem se nedočkavě, zatímco jsem okusovala roh polštáře a houpala se ze strany na stranu. "Řekla mi, že.. že.." nemohl se vymáčkout. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. "Eleanor je těhotná."

  Vyvalila jsem na něj oči. Píchlo mě u srdce. "C-co řekla?" Seděla jsem těměř nehybně a snažila se to rozdýchat. "Jo. Slyšelas správně." Řekl opatrně. Chvilku jsme tam jenom tak mlčky seděli, protože ani jeden z nás očividně nevěděl co říct. Byla jsem zmatená. Všechny pocity mám smíchaně dohromady a vůbec se v tom nevyznám. "A to je dobře nebo špatně?" Zeptala jsem se po chvíli a konečně jsem se odvážila na něj podívat. Smutně pokrčil rameny. "Já nevím. Chtěl jsem se s nì rozejít, protože jsem v tom měl jasno, ale na druhou stranu..." Usmál se: "Budu táta. A to dítě nás může stmelit dohromady, může ji změnit, ale taky nemusí. Je to moje dítě a ona ho nosí a v téhle situaci je přece nemůžu oba opustit." Kývla jsem. Má pravdu. "Budeš skvělej táta." Usmála jsem se smutně. "Děkuju." Láskyplně mě objal. "Ale bojím se, jak na to zareagují média a hlavné kluci." Zarazil se najednou. Odtáhla jsem se od něj. "Já si myslím, že vzhledem k médiím na vás tohle jenom víc upozorní, což je v tomto pŕípadě dobře, protože - co si budeme nalhávat - už nejste nejmadší a věkových kategorií, co vás poslouchá ubývá a.." "Hej!" Zarazil mě. "Jsem jenom o čtyři roky starší než ty!" Smál se. "No právě! A skoro o pět." Přidala jsem se k němu a pak pokračovala: "No tak jak jsem teda říkala, lidí co se o vás zajímá ubývá a kluci to určitě pochopí, protože jste si přece strááášně blízcí a jste BFFFFFFFF" Řekla jsem takovým tím teploušským způsobem a zasmála se. "Hele!" Štouchl do mě. "Ježiš, já jsem krypl!" Práskl se do čela. "Co je? Uvědomil sis, že je ještě nějaká tvoje kamarádka těhotná?" Zavtipkovala jsem na účet předešlé události. Vůbec se nesmál, jen se na mě pohoršeně podíval a pak zakýval hlavou. Tak tenhle vtípek se nepoved. "Zapomněli jsme ti říct, že zítra jedem na tábor." Podíval se na mě provinile. "Vím." Zastavila jsem ho. "Kluci ti to řekli?" Zeptal se překvapeně. Odpověď mu přišla v podobě smíchu. "Ne. Sophia." Kývl. "Těšíš se?" Zeptal se s nadšením v hlase. Povytáhla jsem obočí na styl *děláš si srandu?*. "Ne." Odsekla jsem. "Proč?" Nechápal. "Nemám ráda tábory." Už se nadechl, že něco řekne, ale zastavila jsem ho: "Ne, neptej se."

  "Počkat, počkat, počkat - ještě jednou a pomalu." Hovořila jsem směrem k Harrymu, který se mi snažil vysvětlit, co budeme dělat na tom táboře. Chytl se za hlavu. "Co na tom proboha nechápeš?" Ztrácel se mnou trpělivost. Všichni přítomní se zasmáli. "Nepochopila jsem tu část o tom koučování. Já žádný děcka nepovedu!" Vzdorovala jsem a snažila se zalézt zpátky do pokoje a tam se zamknout, abych nemusela jet. Na to mě Harry ale dotáhl zpátky k východu. "Klídek, nebudeš je vést sama, někdo z nás bude s tebou. A navìc ten tábor je do osmnácti, takže tam budou i děti tvého věku a můžete si spolu hrát." Tak tomuhle "vtipu" se zasmál nejvíc Loui, protože si očividně vzpomněl na naši včerejší konverzaci o našem věku. Na oba jsem se zamračila. "No tak fajn. Je ještě něco co jste mi neřekli a měla bych o tom stupidním táboře vědět?" Zeptala jsem se s naštvaným tónem. "Můžeme už jet? V tom autě je docela vedro!" Zakřičel na nás Niall z auta. "Jasně!" Odpověděl mu bleskově Liam. "Měli jsme tady menší ehm, technické potíže!" Dodal a podíval se přitom na mě. Na to chytil ten květák s tím druhým záchvat smíchu. Nevím proč, mě to vůbec vtipné nepřipadalo. "Tak béžte." Pobídl nás. Tak mě čeká další záživná cesta.

  Kromě toho, že jsem několikrát požádala Jamese, ať to otočí, že ještě není moc pozdě na to, vrátit se zpátky a celou dobu jsem poslouchala zpěv těch idiotů, se cestou nic moc nestalo.