The worst week EVER (FF One Direction)

Půlnoční piknik

"Tam, tadada taam! Všichni se do dvou minut dostavte k táboráku, šup šup!" Zařval Loui do rozhlasu. Koutkem oka jsem sjela El, která celá zářila. Táborem se ozývaly překvapené výkřiky na způsob: "Cože, za dvě minuty? Musím se převléct!" nebo: "Jsem snad Superman?" Na to Loui hned zareagoval: "Jo, za dvě minuty, ztratili jsme spoooustu času, tak to musime dohnat. Tak honem, kdo bude poslední, běhá 10 koleček okolo fotbalového hřiště!" Na to jsem uslyšela dupot nohou, jak se všichni rozběhli. Nikdo nechtěl běhat deset koleček kolem fotbalovýho hřišě. Nikdo nechtěl běhat s Louim. "Hej, holky! Nezapomněly jste na něco?!" Křičela jsem na ně, protože následovaly ostatní. To už byly ale v bezpečné vzdálenosti ode mě, takže to nemohly slyšet. Super. Jak tam mám asi jako dojít? Za dvě minuty... Obula jsem si boty a po jedné noze se snažila doskákat k táboráku. Došlápnout jsem mohla, ale bolelo mě to tak, že by mi to asi trvalo dvakrát dýl.

"Seš poslední." Usmál se na mě Loui, jakoby ho to těšilo a podal mi deku. "Žàdný kolečka ti ale běhat nebudu. Jestli sis nevšiml, mám jen jednu nohu." Sakrasticky jsem se usmála a vytrhla mu deku z ruky. Taky mi mohl někdo pomoct, když věděli, jak na tom jsem. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Všichni už byli usazení a nalevo i napravo hořel oheň, o který se starali hlavní vedoucí. Nesedělo se ale na židličkách jako na začáku, nýbrž na matračkách na zemi a každý měl svojí deku a pár lidí i čaj. Je to tu docela útulný. Musela jsem přiznat. Niall, Nicol, Li, Soph a Zayn s Perrie už seděli čelem k ostatním na kraji pódia, aby je šlo vidět a vedle nich ležely dva mikrofony. Harry pomáhal nějaké starší vedoucí donést sudy s čajem a El se držela u Louiho. Můj pohled však zůstal právě na Harrym. Chystal hrníčky, u toho si s tou paní povídal a výrazně gestikuloval. Cítila jsem, jak se mi na rtech pomalu vykouzlil úsměv. Po chvilce si mě všiml, doširoka se usmál a nadšeně mi zamával, což jsem mu oplatila. Pak už na mě ale mávala i Nicol, ať si k nim sednu. "Děkuju za pomoc." Řekla jsem místo pozdravu na adresu Nicol. "Promiň." Sklopila hlavu. "Úplně jsem na to zapomněla. A navíc - kdo by chtěl běhat s Louisem?" Zasmála jsem se a mávla nad tím rukou. Vedle ní seděl Ni a šlo vidět, že se k sobě mají nějak ještě víc než předtím. No konečně to aspoň vypadá, že spolu chodí. Hlavou byla opřená o jeho hruď a sdíleli spolu jednu deku. Ti dva se pořád něčemu uchechtávali a mojich příbèhů, co jsem jim vykládala si vůbec nevšímali, takže z toho vznikla samomluva. Naštěstí po pár minutách přišel Harry s Louisem a El, kteří zabrali místa vedle mě, čímž mě zachránili před dalšími potupnými samomluvícími řečmi.

"Tak jo, začneme pro mnoho z nás trošku smutnějším tématem." Začal Li mluvit do mikráku. "Pro ty z vás, kteří ještě neví co se stalo... Určitě jste si všimli, že I má něco s nohou a taky to má co dočinění s vyloučením jedné tábornice." Pokračoval. Celé jim to vyžvanil a Harry mě přitom držel za ruku, protože viděl, že mi zas jdou slzy do očí. Jo, nechala jsem se. A co má být? To přece ještě nic neznamená! Po obrovském proslovu Liama se z "publika" ozývalo jen samé: "Jak to mohla udělat?", "Chudák Iwča!" nebo "O co jí jako šlo?" To Li naštěstí neřekl. Díkybohu. Ještě by mě zhodila nějaká další fanynka.

"Tak jo, lidi. A teď už veseleji." Začal mluvit Zayn, ale zapomnèl si zapnout mikrofon, tak jsme se všichni smáli jeho pohledu *ono to nefunguje* dokud na to nepřišel. "Hahaha, fajn. No tak k plánu dnešního večera... Je vás hodně, takže bychom to mohli udělat tak, že kdo bude chtít, tak se přihlásí, nebo prostě normálně pŕjde sem a my mu uvolníme pódium." Usmál se a pár lidí se na to hned přihlásilo a Zayn už chtěl kohosi vybídnout, ať jde, ale Liam ho zarazil: "Ale první bych poprosil, aby nám zahrála I." Usmál se na mě. Položil mikrofon, vstal, vzal mě do náruče, což Harryho ani Louhi teda moc nenadchlo - chápu Hazzouška, ale proč Loui? - přenesl mě k židličce, na kterou mě následovně posadil, postavil přede mě mikrofon a do ruky jsem dostala kytaru. Událo se to tak rychle, že jsem ani nestihla zmatkovat a protestovat a lidi začali radostně tleskat a skandovat moje jméno, takže mi nezbylo nic jinýho, než začít. "A poslouchejte dobře, možná z toho bude nový hit." Řekl Ni. Vydechla jsem. Koukla jsem na Harryho. Smál se tím jeho neodolatelným úsměvem. Moc mi nepomáhal. Tak jsem koukla na Perrie, která tkeskala s ostatníma. Lidi už byli očividně napjatí a nebavilo je čekat, tak jsem začala. Radši, ať mě neubijou.