The worst week EVER (FF One Direction)

Finally in London!

„Ježiš Nicol, vypni to!" Řvu přes celý byt na svoji hlasitou kamarádku. Kdyby si aspoň pouštěla něco normálního... „To, že zítra jedeme pryč neznamená, že o nás musí všichni vědět." Dodala jsem, když se na mě dotčeně podívala. „A nestačí, když to ztlumim?" Zeptala se s nadějí v hlase. „Mě by stačilo, kdybys tam pustila aspoň něco jinýho. Nemusíš furt dokola poslouchat jenom JE. Jsou tady taky jiní lidi, víš?" Zamračila jsem se na ni. „No ok, ok. Už to vypínám. Ale uznej, že mají úplně úžasné písničky a.. celí jsou úžasní." Protočila jsem očima. „Jo, úžasní." Zopakovala jsem otráveně a ponořila se zpět do čtení. Věřili byste tomu? Je jí skoro osmnáct, ve všem ostatním je v pohodě a chová se na svůj věk, ale jakmile je někde zmínka o nich, chová se tak na třináct. Stejně jakože nechápu, co se ji na nich líbí. Jo, neříkám, že jsou to úplně obludy, ale viděla jsem rozhodně hezčí a ty jejich písničky jsou taky všechny na stejné kopyto. Ale tak co, každý má nějakou úchylku. „Tak víš co? Kouknem na nějaký film?" Zeptala se po chvilce Nicol. Povytáhla jsem obočí a šibalsky se usmála. „Ty chceš dneska zase spát jen dvě hodiny jako minule?" Oplatila mi úsměv. „Já nechci spát vůbec." Zasmála jsem se. „Tak co, v podstatě nám to letí už ve čtyři a vzhledem k tomu, že je půl desáté a my bychom stejně tak brzo neusly, myslím si, že je to dobrý nápad." Rozvedla svou myšlenku. Na tom něco bylo. „Tak jo." Přikývla jsem. „Ale nesmíme vzbudit taťku." Nicol vybrala film a já jsem si šla ještě schovat deník s důležitými poznámkami do batůžku, který se zanedlouho promění v mé příruční zavazadlo. Ještě jsem si zkontrolovala jestli mám všechno a pak jsem se šla připojit k Nicol. Tak co - rok je dlouhá doba a jelikož domů plánujeme jet až tak za půl roku na povinnou návštevu, vážně si nesmím zapomenout nic nutného.

Byly jsme s Nicol vybrány, abychom studovaly jeden rok naši střední školy cestovního ruchu v Anglii a jako neberte to. Jedeme tam ale už měsíc předem, abychom si zvykly na tamnější podmínky a vůbec se se vším seznámily. Sice mi to tady bude fakt chybět - hlavně taťka s mamkou a bráškama, ale aspoň se budu mít na co těšit. „Tak co si vybrala?" Usmála jsem se na Nicol, ale úsměv mi po zhlédnutí nápisu na dvdčku ztuhnul. „Ne, že si děláš srandu?" Přesvědčila jsem se a ona se zasmála. „Jasně, na This Is Us se podíváme až v letadle." No to je snad ještě horší. Sedla jsem si vedle ní na sedačku a čekala jsem, až pustí normální film.

*****************************************

„Tati? Vstávej!" Snažila jsem se ho probudit co nejjemněji. „Mamka ještě spí?" Promnul si oči a podíval se vedle sebe. „Ne, mamka už je vzhůru." Usmála jsem se na něj. „Fajn." Usmál se. „Hned jsem tam." No jako ani si nedokážete představit, jak jdem byla zřízená. Celou noc až doteď jsme sledovaly filmy. Šla jsem do kuchyně za mamkou a počkala jsem, až se taťka nachystá. Já už jsem byla oblečená a Nicol ještě volala rodičům, že za chvíli vyjedem. Sedla jsem si ke stolu a pustila se do snídaně. Jako samozřejmě mi to nestačilo a šla jsem si ještě přidat. No jo, jídlo je zase moje úchylka. Díky bohu, že mám zdravý metabolismus a všechny tuky jsou mimo mě. Mamka seděla naproti mě a smála se pohledu na svou nenažranou dceru. „Budeš mi chybět, Iwulko." Pronesla najednou. Podívala jsem se ji do očí. Měla je skleněné a zrovna ji ukapávala slza. Rychle jsem vstala, abych obešla stůl a objala ji. „Ty mě taky, mami." Už jsem brečela i já. Proč jsme jen obě takové citlivky? „Neboj, budu každý druhý den večer na skypu a budu vám volat co jen to půjde." Slibovala jsem. „Jé, to je sladké!" Rozplývala se nad náma Nicol. Odtrhly jsme se od sebe a já jsem si hřbetem ruky otřela slzy. „Ale Nikčo, u tebe to určitě vypadalo podobně, když ses loučila s rodiči." Řekla mezi slzami mamka a Nicol přikývla a usmála se.

„Tak můžem jet!" Zvolal taťka a všichni jsme se zasmáli. „Zlato, màš všechno naruby." Uchechtla se mamka. Taťka se nechápavě podíval na svoje oblečení. „Tak pojď pomůžu ti. A vy dvě už můžete odnést kufry do auta." Hodila Nicol klíče a ta poslechla. „Mami? Nevadí, když se ještě jednou rozloučím s těma dvéma?" Ukázala jsem na pokoj, kde dnes vyjímečně pohromadě spali mí dva bráškové. Přikývla. „Jestli tě Dan nezabjje za to, žes ho vzbudila." Potichu jsem otevřela dveře do pokoje. Daniel si chrněl jak pán a Tadeáš se asi právě chystal vstát. Beze slovně jsem ho chytla a objala ho. Dana to očividně vzbudilo a připojil se k nám. „Budete mi chybět, bráškové." Pošeptala jsem. „Ty nám taky malá sestřičko." Štouchl si do mě ještě Dan. „Říká chlap, ktetýmu táhne na pétadvacet." Vyplázla jsem na něj jazyk, i když to asi stejně nebylo vidět. Dal mi pusu na líčko, rozloučil se a šel si zas lehnout. Tady se ode mě ještě neodlepil. „Ale no tak, Tadeášku." Usmála jsem se na něj a vzala ho do náručí. „Mám té rád, Iwanko." Řekl a ukapla mu slzička. „Já tebe taky broučku." Špitla jsem a měla se k odchodu. „Tak pojď Tady, můžeš si lehnout se mnou." Nabídl mu Dan. Usmála jsem se. „Tak ahoj." Zamávala jsem ještě a vyrazila společně s rodiči k autu.

*****************************************

No jakoby toho nebylo málo, asi třikrát za cestu hrála písnička od One D-něco. A to jsme jeli 30 minut. Taťka nás zavezl přímo k vchodovým dveřím letiště a vyšel s námi dovnitř. Mamka musela zůstat v autě, jinak by to loučení už asi nezvládla. Tak ráda bych ji vzala s sebou!

Vyzvedly jsme si letenky, naložily kufry, pak následovalo opět dlouhé loučení, tentokrát s taťkou a konečně jsme mohly vyletět. Odbavili nás a my si spokojeně sedly na naše sedadla a "užívaly" si let. Fail byl, že jsme obě letěly letadlem teprve podruhé a já z toho mám pořád panickou hrůzu. Nicol mě tam uklidňovala, občas to bylo i vtipné, snažila se mě rozesmát. Pak už si pamatuju jenom, že jsem se smála, že si vzala úplně tématické tričko s rockerkou Brtiskou královnou a celý zbytek cesty jsem prospala. Probudilo mě až ranní sluníčko, jehož paprsky mi spadaly přímo do očí za zvuku přistávání. Probudila jsem Nicol, protože ta chrněla i když říkala, že se ji nechce spát a obě jsme se radovaly. Konečně v Londýně!