AsaNoya~Co takhle zapomenout?

-11-

„Asahi já jen... Já jen chci, aby se to mezi námi srovnalo. Abychom byli zase jako dřív." řekl teď už klidným hlasem Noya „To já taky." odpověděl Asahi upřímně i když moc dobře věděl, že to není možné. 

Věděl, že se k Nishimu nedokáže chovat jako k pouhému kamarádovi. Viděl ho jako svého strážného anděla, jako nepostradatelnou součást svého života... jako svoji lásku.

Bohužel šance, že to Nisinoya cítí stejně, byly tak nízké jako Asahiho sebevědomí před pár měsíci...

Nishi si mezi tím snažil poradit s novými pocity. Až teď si uvědomoval jak dobře se s Asahim cítí. Jeho obětí bylo příjemné. 

Trochu se od něj poodtáhl a usmál se. „Mám tě rád Asahi." řekl a Asahimu opět zrudly tváře.

„Já tebe taky Nishi." odpověděl a taky se usmál. Snažil se tvářit jakoby se vůbec nečervenal. To mu bohužel ale moc nevycházelo, a tak mezi nimi nastalo trapné, dlouhé ticho.

„Doufám, že se to mezi námi spraví." řekl Asahi ve snaze přerušit dlouhou chvíli.

„Jo." hlesl Noya a znovu se pousmál.

„Tak já už půjdu... Stejně na mě čeká máma s večeří." ozval se Yuu a Asahi si oddechl. „Jo, taky půjdu... Tak se měj." odpověděl. Na to Noya jen přikývl a řekl: „Ty taky." 

S tímhle se každý vydali vlastní cestou, každý se svými vlastními pocity.

Asahi se bál, že se brzy prořekne. Bylo pro něj vážně těžké se udržet a Noyu si k sobě nepřitáhnout zpátky.

A upřímně řečeno... Zrovna s tímhle by Nishinoya neměl nejmenší problém. Asahiho obětí mu chybělo už v momentě kdy se od sebe odtáhli. 

V hlavě měl zmatek. Je správné si tak moc užívat kamarádovo obětí? Nechápal proč mu Asahiho chování tak moc zvedlo náladu. Teď si jen přál, aby ho mohl obejmout znovu.

Ale... Je tohle správně? Neměl by si užívat spíš obětí od nějaké holky..?

Když se nad tím takhle zamyslel, heterosexualita pro něj vždy byla hotová věc. Nikdy se ani nepozastavil nad tím, že to možná může být i jinak.

Nechápal sám sebe. Chtěl si s někým promluvit, ale styděl se. Bál se za někým jít, protože si nebyl jistý tím co vlastně cítí a už zase si připadal na všechno sám.

Věděl, že by si mohl promluvit s rodiči, protože by mu určitě pomohli, ale přeci jen... Oni nevěděli jaké to mezi ním a Asahim je. Jasně... O té hádce věděli, ale o poutu, které spolu měli nemohli mít ani potuchy.

Noya měl dvě možnosti... Vlastně tři, protože to nikomu říkat nemusel, ale zůstávat na tohle sám by byla nehorázná hloupost.

Buď si mohl promluvit se svým nejlepším kamarádem... Problém ale byl, že se Tanaka moc seriózně chovat neuměl. Noya si zoufale potřeboval promluvit s někým, kdo ho vyslechne, pomůže mu a bude to brát vážně.

Proto se jeho jedinou možností stal stříbrnovlasý nahrávač, aneb maminka týmu... Sugawara Koushi

...

Musí tohle být tak těžký? povzdechl si Noya před tím něž zazvonil na dům kde Suga bydlí.

„Jé, ahoj Noyo, potřebuješ něco?" zeptal se Suga vesele, když otevřel dveře.

„Můžem si promluvit?" zeptal se Noya a vrhnul po Sugawarovi vážný pohled. 

Ten se dost vyděsil, protože nebyl zvyklý, že by se Noya choval vážně. Ještě víc ho vyděsil jeho smutný výraz, který u něj rozhodně nebyl ničím normálním.

Vešli do obyváku a Nishinoya začal vysvětlovat co se děje. Bylo to na dlouho než Sugawara pochopil o co jde, protože přeci jen, Noya nebyl zrovna typ člověka, který by bral věci moc vážně.

U tohohle rozhovoru ale působil přímo rozrušeně a to se k jeho povaze ani trochu nehodilo.

Když potom od Sugy odcházel, nebyl si jistý jestli mu tohle pomohlo nebo spíš přitížilo. Koushi ho sice vyslechl a snažil se mu dát nějaké užitečné rady jak si v sobě udělat pořádek, ale ve výsledku mu to nijak moc nepomohlo. 

Stále ho to všechno trápilo a stále si nebyl jistý co vlastně k Asahimu cítí... A pokaždé když se nad tím snažil přemýšlet, spadl do dávných vzpomínek a do pocitů, které mu jen připomínaly, že bez Ashiho... se cítí jako nic.

Všechno to začalo nevinně. Noya najednou věnoval Asahimu více svého času a na černovlasou manažerku po pár dnech úplně zapomněl.

Když si to uvědomil, překvapivě ho to ani nijak netrápilo. Nikdy si nevšiml, že je Asahi vlastně mnohem hezčí než Kiyoko. Když tu najednou mu došlo nad čím to přemýšlí. 

Najednou si říkal jak je možné, že si toho nevšiml dřív... Asahi pro něj přece již dávno znamenal celý svět...

Jeho energie se vrátila stejně rychle jako zmizela. Hlavně díky tomu, že se tým začal znovu dávat do kupy. Do kupy se ale začalo dávat i jeho přátelství s Asahim a on doufal, že už to bude jen a jen lepší.