Chlupaté příjetí (HP, Snarry)

Chlupaté přijetí - 1. část

Soutěžní téma: Zraněný, rozladěný, ale vděčný (Zvěromág) + kombinuji témata Setkání po letech a Harry jako profesor. Prostě se to drobet vymklo z rukou :-D

„Jak se opovažujete používat proti mně má vlastní zaklínadla, Pottere? To já je vymyslel – já, princ dvojí krve! A vy byste stejně jako váš ubohý otec chtěl proti mně obrátit mé vlastní zbraně? To by asi nešlo... ne!"

Už si ani nepamatoval, kdy naposled se mu o něčem zdálo. Dny splývaly a stávaly se z nich roky. Čas uháněl vpřed. Nezastavil se.

Jak je to dlouho? Pět let? Ano, pět let od Bitvy o Bradavice. Pán Zla byl poražen a mnoho jeho věrných padlo s ním.

Zaslechl kroky, přibližovaly se.

Bystrozor se zastavil před jeho celou.

Nezaujatě k němu zvedl oči. Byl vděčný, že Azkaban po válce uzavřeli. Odpykával si nyní trest v novém kouzelnickém vězení.

Co chce? Zbystřil, když čaroděj odemkl celu.

„Změnili rozsudek."

Na obličeji se mu nepohnul jediný sval, uchovával si kamennou masku. Uvnitř ovšem vřel emocemi. Na tuhle chvíli čekal pět let. Konečně se rozhodli, co s ním provedou. Měl jasnou představu. Skoncují to. Jedna Avada a bude po všem.

„Do konce života jste vyhoštěn z britského kouzelnického společenství. Vaše hůlka byla zlomena a z bankovního konta u Gringottovy banky byl vybrán dostatečný obnos, abyste mohl odcestovat do zahraničí. Poté bude váš účet zmrazen."

„A moje doklady?"

Vyšel z cely.

„Už vám je vystavili. Na jméno Severus Smith."

Netušil, jak má reagovat. Z vězně udělali vyhnance. Ztratil své kořeny.

*

Bystrozorský výcvik byl náročný, ale nakonec ho zvládl. Avšak nejhorší bylo nové prostředí. Cítil se nedoceněný. Byl přeci daleko víc než jen hrdina kouzelnické války. Měl sny, plány a cíle. Po porážce Voldemorta doufal v alespoň trochu normální život. Přál si uniknout tlaku a tíze pověsti. Využil šance a skončil tady.

Bělovlasá čarodějka si ho prohlížela pozorně. Hodnotila jeho postoj, výraz i oblečení. Na čele se jí utvořila drobná vráska, když si všimla jizvy na čele.

„Ráda vás poznávám, pane Pottere. Doufám, že si budeme rozumět."

„To i já, madam..." zaváhal.

„Scamanderová, ale říkejte mi Tino, prosím."

„Jak si přejete. No a kdy začneme?"

„Večer. Na hostině Vás představíme studentům."

Mdle kývl. Nikdy dřív si ani nepomyslel, že bude učit budoucí generaci kouzelníků a čarodějek. Celý jeho život byl ovšem plný změn. Nastal čas, aby začal rozhodovat sám za sebe. Tak proč by nemohl začít v Americe?

Profesor Potter...

**

Severus nikdy nepřemýšlel nad tím, že opustí Skotsko. Jistě, snil o tom, že se uchytí někde jinde, ale sny a realita byly dvě naprosto odlišné věci. Jeho starý život mu vzali. Teď měl začít někde, kde to příliš neznal, bez hůlky, bez kontaktů. Byl vděčný za neverbální kouzlení. Nepřipadal si úplně bezbranný.

Rozhlížel se po malém domě, který si zařídil z posledních peněz. Měl dokonce zahradu, ale bolestně si uvědomoval, že stran nějakých plánů je tu palčivější otázka. Potřeboval příjem peněz, pokud možno stálý.

Znova někde učit... nereálné. Nepřijmou mě. Pracovat s mudly... nepřijatelné, neklesl jsem tak hluboko, ještě ne. Možná... šlo by to. Neměli žádné skleníky, co se pamatuju. Bylo by to řešení, pokud mě už tedy také neodepsali.

*