Chlupaté příjetí (HP, Snarry)

Chlupaté přijetí - 6. část

Bývalý Smrtijed otevřel ráno oči. Události včerejšího večera si pamatoval do všech podrobností, proto ho zaskočilo, že objímá Harryho v lidské podobě.

V noci se musela přerušit proměna, ale co teď? Mám vstát a nechat ho spát? Bylo by to nejsnazší, jenže odejde, když ho pustím. Už se víckrát nevrátí.

Černé oči se střetly se zelenými.

„Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Pár minut, Severusi."

„Tak bys měl jít. S trochou štěstí přijdeš včas do práce." Neskrýval kousavý tón, stáhl ruku. Viděl ve výrazu Harryho obličeje, jak ho šokoval.

„Co si to o mně myslíš?" tiše. „Já tě přece nevyužil. Rád s tebou trávím čas. A s vděkem jsem přijal, že mi prodloužili smlouvu, kvůli tobě. Naprosto jistě vím, že chci zůstat tady, natrvalo. Nenechám tě samotného, když vím, co ti udělali." Ta slova vyklouzla z jeho úst až příliš rychle.

Severusova tvář nabrala popelavý odstín. „Kdo ti to řekl? Mlok?"

„Myslel to dobře..."

„Ovšem! Jako všichni ostatní! Brumbál, ministerstvo... ty! Mám vás všech po krk! Vypadni!" Čekal, že se Harry zvedne a vystřelí pryč, ale to se přepočítal.

Nebelvír, díky Mlokovi, viděl, co se skrývá pod maskou. Zraněný, rozladěný muž, který o všechno přišel a nedokázal se s tím smířit. Zlomený, že mu vše vzali, zbavili se ho jako nepotřebného psa.

Pomalu natáhl ruce, objal sinalého muže. Počínal si opatrně, jako kdyby se bál, že se Severus každou chvilkou rozsype na kousky. „Nikam neodejdu, Severusi. Neopustím tě. Ty jsi tím, co mě tu nejvíc drží. Pan Scamander... mě jen popostrčil správným směrem. Chci tu zůstat s tebou, rozumíš?"

„Nevěřím ti. Všechno v Británii zahodíš..."

„Mezku!" Zatřásl s ním. „Slovům nevěříš, fajn!" Políbil ho. Cítil, jak Severus ztuhl, než začal oplácet.

„Harry..." vydechl.

„Teď už mi věříš?"

„Ano."

*

Černý kocour spokojeně vyskočil na klín Severuse Snapea. Nechal se podrbat na hlavě, začal příst.

„Víš, že jsi lepší než deka?" Severus si přesunul knihu do lepšího držení. Po návratu se začetl a Harry zase trénoval proměnu, aby si důkladně zvykl. „Mlok s Porpentinou tě pozdravují. Ptali se, kdy budeme chystat svatbu." Užíval si zděšení, které se objevilo v kočičích očích. „Řekl jsem, že budou první, kdo se to dozví. Nelituješ toho, Harry? Mohl bys žít, kde jen chceš..."

Kocour zlostně zakmital ocasem.

Nikdy toho nebudu litovat, Severusi. Jsi moje všechno. Vím, že teď jsi za mě vděčný. Za to, že mě máš a jsme spolu. Jsi vděčný i Mlokovi s Tinou, protože tě drželi nad vodou. Vždycky, když ti bude úzko, zaženu tvoje chmury, nenechám tě zraněného. Kdykoliv se o mě můžeš opřít, lásko. Zelenooký kocour zavřel oči.

Severus se usmál. „Promiň. Měl bych ti spíš za všechno děkovat." Hladil ho. Byl vděčný, že je Harry součástí jeho života.

Ve Státech si vytvořili vlastní, jen jejich. Měli přátele, práci a jeden druhého.

Severus toho už nelitoval. Teď byl doopravdy šťastný. Nehodlal se zabývat minulostí, když na něj čekala dosud nenapsaná budoucnost. S Harrym po boku zvládne cokoliv. Nepochyboval. Věřil tomu.

Zavřel oči.

Rozečtená kniha se zaklapla.