Chlupaté příjetí (HP, Snarry)

Chlupaté přijetí - 2. část

„Studenti si Vás chválí, pane Pottere."

„Opravdu?" Zvedl oči od esejí, které opravoval. „Tedy... nemám nijak velké zkušenosti s učením, Tino. Občas si nejsem ani jistý probíranou látkou. Máte úplně jiné osnovy a způsob výuky než Bradavice."

„No ovšem. Žádná kouzelnická škola není stejná a k Vašim zkušenostem... i k nám se leccos doneslo, třeba o jisté Brumbálově armádě."

„To už je dávno. Všichni z našeho ročníku se potřebovali líp naučit Obranu proti černé magii... jen jsem se snažil dělat, co se dalo."

„Každopádně zkušenosti máte... a to i s kouzelnými tvory, pokud je mi známo." Nebylo to konstatování.

„Tohle skoro nikdo neví, ale máte pravdu," zarazil se.

Jak to může vědět? Odkud? O Lupinovi určitě z novin, ale ten zbytek? Musí mít opravdu dobré přátele, když toho ví tolik.

Porpentina se pousmála. „V duchu se zřejmě ptáte, odkud mám všechny ty informace. Řekněme, že od rodinného přítele." Chystala se odejít.

„Tino..."

Zastavila se.

„Jak se kouzelník stane zvěromágem?"

**

„Jak se z čaroděje stane zvěromág?"

Otázka zazněla v plném sále. Položil ji vcelku mladý, černovlasý kouzelník.

„Problematikou zvěromágů se nezabýváme, to jste na špatné přednášce. Zde budeme hovořit o kouzelných tvorech."

„Jistě, pane Scamandere." Nad odpovědí magizoologa zatnul zuby. Ponížení si za život užil spoustu, tohle nebylo nic nového.

Kouzelníkova reakce mu neunikla, ale nemohl jen tak ukončit přednášku. Dostal však nápad.

„Dámy a pánové, co si před dalším povídáním dopřát krátkou přestávku? Občerstvíte se, trochu si odpočinete, co říkáte?" Shledal, že návrh přijali bez reptání. Zastavil se u čaroděje, když se sál už téměř vylidnil.

„Zvěromagie? Není to snadné. Je zapotřebí složité kouzlo prováděné neverbálně a bez zaklínadla. Zvířecí podoba je odrazem té lidské, tělesného stavu člověka. Předpokládám, že hodláte být neregistrovaný, aby vás ministerstvo nemělo pod dohledem, proto si hned od počátku ujasníme jednu věc: Ode mne to nemáte."

„Děkuju, pane."

„Co vás sem vlastně přivedlo? Určitě ne zájem o kouzelné tvory. Vypadáte čerstvě po škole."

„Mám Vám vyřídit pozdrav od našeho společného známého."

„Těch můžeme mít hodně, ale tuším, koho myslíte. Promluvíme si po přednášce. Rádi Vás s manželkou pohostíme, jen mi řekněte, koho máme čekat."

„Nedáte jinak, že? Ať je po vašem." Natáhl váhavě ruku. „Severus Snape."

„Těší mě." Mlok Scamander ji stiskl.

Známe se roky. Ulevilo se mi, že nade mnou nezlomili hůl, i přesto, že jsem zabil Brumbála. Mlok i Porpentina, oba mě mohli nenávidět, namísto toho mi odpustili. Mlok sám věděl, jaké to je být Brumbálovým pěšákem. Teď už ví celou pravdu a neodsuzuje mne. Naopak. Zaplatil mi spoustu různých bylin i semínek do zahrady, některé i dost vzácné a taky vybavení pro laboratoř, kotlíky, přísady, zkrátka všechno.

A Porpentina... sama přišla s nápadem, abych škole poskytoval do lektvarů své byliny, když nemůžou brát z vlastního. Severus Smith, bylinkář. Oficiálně zaměstnaný a placený.

Jsou to skvělí lidé.. Jsem nakonec rád, že jsou moji přátelé, vlastně... téměř náhradní rodina.

Po Severusových ustavičně zamračených rtech přelétl letmý úsměv. Ruce i plášť měl od hlíny, jak zasazoval semínka. Nechtěl na to plýtvat kouzly.

*