Legia ( Avengers)- DOKONČENO

Omluvenky nebereme

*Steve*

Když se Thor objevil svitla naděje, ale já zároveň neměl plán co dál. Ústup? Boj? To vážně nevím. Ta holka nám dává zabrat a to jí je kolik. Patnáct? Celou cestu co jsme běželi k jeskyní která se tu úplně random objevila jsem nad tím přemýšlel. No jeskyně není nejlepší úkryt, když nás napadnou máme jen jeden východ a to tam kde nás napadli, ale nic lepšího tu není.

„Tak co teď" zeptal jsem se a koukal jestli tu jsme všichni. „Taky nevím" řekl Clint. Nastala chvíle ticha, kterou se rozhodl prolomit Peter. „Já - já omlouvám se" začal pomalu a bylo vidět že ho to vážně mrzí. „Kdybych poslechl nic by se nestalo". Pokračoval se skloněnou hlavou i pohled na něho byl srdcervoucí.

„No i když si měl poslechnout tak se nic neděje" začala Natasha. „Jo navíc se nikomu nic vážného nestalo" řekla Wanda. „ A neboj i Stark ze začátku jel sólo" řekl jsem a Stark mě probodával pohledem. „No dobrá a teď plán" řekl Tony.

Domlouvali jsme co a jak dál museli jsem rychle a přesně bez žádných chyb. Byli jsme skoro u poslední fáze našeho plánu když. „Ahoj" ozvalo se pro nás dost známím hlasem a mi věděli že jsme v háji. Všichni stáli jako přibitý k zemi až se nakonec odhodlal Peter jít spáchat sebevraždu. „El, tenkrát v Queensu si byla ty ne kdo jsi teď, vím že je to těžké bojovat s látkou která tě oslabí, ale já vím že to zvládneš."

Když to Peter dořekl El začala padat k zemi. „Teď a nebo nikdy" řekla Wanda a Peter běžel k El ,aby ji zbavil toho krámu co má na krku. „Tak tohle je poslední dávka" křikl jsem když Peter rozbil obojek o kámen a já chtěl vyběhnout ven. Bohužel tam stáli v zástupu naší kamarádi hydranti. Jak já je nenávidím.

Nechali jsme tam El aby se s tím poprala sama a vyrazili trochu pročistit okolí. Nebylo jednoduché je porazit sílí ubývali a hydranti přebývali. Když jsem se chtěl podívat po ostatních všiml jsem si El jak pouští spoušť glocku a míří přímo na NATASHU. „NAT POZOR!" Křikl jsem na ní ale šíp už se vydal na svou trasu. To co se stalo potom jsem ale nečekal.

*Luci*

Potom co jsem dostala ten matroš bylo mi jasné že musím zmizet jinak tu bude zabijačka. Snažila jsem se s tím prát a dostat to ze sebe ale není jednoduchý mít v těle látku a pravidelně dostávat elektrické šoky.

Nezvládala jsem se dívat na to jak se mnou musí bojovat to už radši spáchat sebevraždu. Zmohla jsem se jen na slzy, ale nejspíš dokazovali že nejsem ztracený případ , aspoň tak vypadal výraz kapitána Ameriky.

Byli to těžké boje a já ještě bojovala s bolesti hlavy a se svým tělem to je vážně skvělí. Zrovna jsem měla práci s Wandou když jsem viděla Koru taky s obojkem a Ameriku který se na ní chystal. Tahle motivace mi dala dost síly se vzepřít a tak jsem se rozeběhla pomoct Koře hlava ne hlava.

Amerika byl dost překvapený a začal se bavit s ostatními. Doufala jsem že odejde protože jsem začala ztrácet kontrolu, motivace ubývala. Najednou se ke mě Peter jak Tarzan zhoupl a vzal mě do náruče. Ano už jsem si vzpomněla. Při letu jsem na něho křičela ať mě pustí že ho jinak zabiju. Peter to nakonec udělal byla jsem ráda jen jsme přistáli na špatném místě tady jsou posily hydry a to je pro ně jasná smrt.

Když doběhli proběhla nějaká hádka mezi Iron manem a Petrem když pak Amerika ztuhl a já věděla že je zle. I přes snahu je zajali a já tam jen tak stala. To snad není možný ! Naštěstí ,ale přiletěl Thor a zachránil je díky bohu. Než se hydranti vzpamatovali oni byli pryč a já je pronásledovala i když jsem nechtěla.

Přišla jsem až k jeskyni kde byl slyšet hluk naší partičky superhrdinů. Všichni tam byli a tak když jsem přišla jsem možná někomu přivedla infarkt.

Je neděle neboli další část. Chci vám poděkovat že tohle čtěte a zase v neděli.
Joll♥️♥️