14.kapitola

105 10 0
                                    

"Tohle je Cloue(kloui)"řekne Kemil a ukáže mi středně vysokou, červenovlasou holku se zelenýma očima.

Je strašně zajímavá, něco mě na ní upoutává.

"Ahoj Cloe já jsem Emily, moc mě těší" řeknu s úsměvem.

"ahoj mě taky,ty máš schopnosti že?"řekne

."Ano a ty taky že jo, cítím to z tebe"řeknu.

"ano dokážu ovládat oheň,telepatii a ezoteriku(v podstate komunikovaní s duchy a nadpřirozenými bytostmi)"řekne.

"páni to je hustý takže výš co mám já,že."řeknu a ona přikývne.

"Emily,Cloue jsem ti nepřectavila, protože je trochu výbušná a učí se teď doma,aby nezranila ostatní,její rodiče o všem ví,i ti moji,patří do kruhu ochránců,ochraňují nás před zlem a abychom nikomu neubližovaly. Chcem zjistit, jestli to o tobě ví vaši, nebo si to aspoň myslí"řekne Kemil.

"Aha ,ne neví to by mi řekli"řeknu,ale nejsem o tom moc přesvědčená

."no nevíš Emily,třeba to před tebou tají"řekne Cloue.

"dobře tak poďte."řeknu a vyrazíme k nám.

Máma s tátou sedí v obětí u televize.Podívám se na ně a nedokážu pochopit jak by mi mohli v tomto lhát,vždyť jsou to mí rodiče a mají mě rádi,proč by mě tak děsily?!

"mami tati,tohle je Cloue a Kemil už znáte,musím si s vámi promluvit."!řeknu a podivám se na ně.

"Emily oni to o tobě ví"řekne Cloue a chytne mě za ruku,abych se uklidnila.

"Mami proč ste mi nic neřekly?"zeptám se jich.

"Zlatíčko o čem to mluvíš?"zeptá se mě táta.

."O tomhle"řeknu a nechám se vznášet ve vzduchu.

Oba na mě koukají a máma nakonec rezignuje.

"Emily víme o tom od tvého narození, ale nic se neprojevovalo,tak jsme to nechaly být a po té události loni jsme si myslely, že jsi to v sobě nějakým způsobem zablokovala a nikdy se to tím pádem neprojeví."řekne máma,vstane a jde ke mě.

"víte jak jsem s toho byla vyděšená?Nebýt Kemil,tak ani nevím co se děje."řeknu a obejmu mámu.

"Děkujeme Kemil i tobě Cloue,bez vás by jsme jí to neřekly"řekne táta a já se zastavím.

"Vy to o holkách víte?"zeptám se vyjeveně

."Ano,jsme strážci a já mám schopnost vycítit schopnosti ostatních.Naše schopnosti jsou individuální,nedědí se to a tak jsme nevěděly,co u tebe čekat."řekne máma

."Aha,ja mám super sílu a umím hýbat věcmi pomocí myšlenek,ale to vy už asi víte"řeknu

.Oni přikývnou."a co už je dokážeš ovládnout jak vydím"řekne táta a já přikývnu.

"Holky,pojďte na večeři"řekne máma a tím je vlastně pozve.

Dobře se najíme a já holky pak vyprovodím a jdu si lehnout,ráno vstávám do školy.

My magic storyKde žijí příběhy. Začni objevovat