My magic story

44.kapitola

A šla jsem Erikova pokoje.Nejprve jsem zaklepala a pak jsem vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.Seděl u stolu a dělal něco na počítači.Otočí se jakmile vejdu a dívá se na mě

."ahoj Emily co tady děláš?"

řekne ohromeně

."přišla jsem za Kemil a řekla jsem si že se za tebou zastavím.proč?vadí ti to?já klidně odejdu jestli chceš."řeknu a už se otáčím ke dveřím.

"ne to je dobře že jsi tady pojď za mnou."řekne.

Popojdu k němu a on mě chytne za ruku.Vstane a oba se posadíme na postel.

"jak jses dneska měla?"zeptá se mě.

"dobře a ty?"zeptám se na oplátku

."dobře ale bez tebe to nebylo ono."řekne a políbí mě.

Začneme se líbat nejdřív pomalu a pak čím dál tím víc vášnivěji.Oba se začneme navzájem objímat a hladit.Pomalu mi vjede rukou pod tričko a hladí mi prsa.Já mu taky hladím hrudník pod tričkem.Má úžasné svaly.

Pak mu pomalu sjedu rukou na rozkrok a začnu mu jej pomalu a něžně třít.Erik se na chvíli zastaví,zavzdychá a přetáhne mi tričko přes hlavu

.Já udělám totéž jemu.Položí mě na postel a já si všimnu jeho vybouleniny na kalhotech.Najednou se mi všechno vrátí.

To jak mě držel za hlavu a strkal mi ho hluboko do pusy až se mi chtělo zvracet.Jak mě pokaždé praštil když jsem řekla ne nebo  jsem se mu bránila.Jak to bylo k nesnesení a já jsem chtěla pryč

.Začnu se od Erika odtahovat a začnu ho od sebe odstrkovat."Ne prosím já nemůžu"Odstrčím ho a schoulím se do kouta a celá se třesu.

Snažím se ty vzpomínky zahnat.

"Emily promiň co se děje?"zeptá se mě a chce mě pohladit po ruce

.Ucuknu od něj

"ne prosím"řeknu se slzami v očích.

"Emily uklidni se to bude dobrý.To jsem já Erik,neboj se neublížím ti."řekne a obejme mě.

Přitulím se k němu a držím se ho jako klíště

."promiň,promiň já nechtěla"šeptám.

"to je v pořádku Emily nespěchej to nevadí"šeptá hladí mě po zádech a objímá,dokud se nepřestanu třást

."promiň ja nechtěla to samo,nějak se ty vzpomínky objevily sami."řeknu a odtáhnu se od něho

.Vstanu a oblíknu si tričko.

"já už radši půjdu"řeknu a odejdu  z jeho pokoje aniž by stačil zareagovat.

jakmile vylezu ven z domu namířím si to se slzami v očích k lesu a rozhlídnu se.Když zjistím že mě nikdo nevidí proměním se ve vlka a uteču do lesa.