Goblini (speciál) - případ sedmý

Kapitola první

Goblin jest tvor z evropského folklóru, který se poprvé objev v příbězích ze středověku. Připisují se jim různé magické schopnosti, podobné vílám nebo démonům. Obecně lze říct, že jsou to zločinní, oškliví, zlomyslní, ba až zlí trpaslíci. Dále jsou charakterizování jako ošklivá stvoření, chamtivá po špercích a zlatě, žijících v lesích nebo pod zemí v jeskyních.

A nedej bože, když se pak objeví ve městě......

****************************

„Lee, já si nejsem vůbec jistý."

„Ale já ano. Určitě to chceš taky."

„Spíš ne. Tohle si budeme muset ještě promyslet."

„Nicku, já to ale myslím naprosto vážně. Vím, že to chceš."

„A já ti říkám, že tohle si budeme muset ještě promyslet a že jsem proti."

„Já fakt nevím, co se ti na tom nepozdává. Madam Ormah říkala, že potřebuješ něco uklidňujícího, u čeho odpočívat a meditovat. Rybička by byla dokonalá," zachechtal se, ovšem Nick jeho nadšení nesdílel.

„Prosím tě, s tím, jak chodíme z práce, tady do týdne pojde hlady. Vůbec nevím, co jí to napadlo. Určitě to takhle nemyslela," zavrtěl hlavou. „Já si dokážu odpočinout třeba i u knížky. Popřípadě si k tomu zapálím svíčku, chceš-li. Nepotřebuju k tomu živé zvíře," zamračil se, protože Lee se provokativně chechtal dál.

„Asi ti to neříkala jen tak, ne? No nic, zítra mrkneme do zverimexu," prohodil cestou do kuchyně a obratně se vyhnul letícímu polštáři. 

„Nech toho, snažím se ti pomoct. Jen se starám o tvoje duševní zdraví," poznamenal, schovávaje se za dveřmi, takže mu vykukovala jen hlava.

„Já ti děkuji za tvoji péči a starost, ale tohle ne. Absolutně ne. Všiml sis, že nemám v bytě ani kytky? Jsem na tom jako ty. Zhynuly by tu žízní. A teď se mi snažíš vnutit živého tvora? Víš, že týrání zvířat je trestné," mračil se Nick, a marně se v hlavě snažil přijít na nějaký paragraf, který by se konkrétně vztahoval na rybičky. 

Lee se smál dál. Donesl mu hrnek voňavého čaje od Kejchavýho Sama, který dnes přinesl od Šedého poníka, což byla pravidelná Nickova medicína před spaním.

„Dobře, vzdávám to, tak aspoň koupíme tu kytku. Koukání do zeleně prý taky uklidňuje. Věřím tomu, že když na to budeme dva, společnými silami ji udržíme při životě," podotkl a Nick se málem udusil, protože se zrovna napil. Na bylinkové čaje od Sama si začal pomalu zvykat, pokaždé od něj dostal nějakou novou směs. Někdy měl pocit, že si na něm zkouší, co bude fungovat a co ne. V každém případě, určité účinky měly. Za ten měsíc, který docházel za Madam Ormah, a dostával bylinné kúry od Sama, začal spát o něco klidněji. 

„Bude to běh na dlouhou, hodně dlouhou trať, Nicku," řekla mu, „musíš být trpělivý. Společně to zvládneme."

Svým způsobem měla určitě pravdu. Ale dokázala ho společně s Leem postavit na nohy. Klidnější spánek měl, svých snů a vizí se však nezbavil. A nezbaví, věděl to. Jen se s tím naučit pracovat. Rány a modřiny se mu od jeho únosu už dávno zahojily. Jenže, návrat do starých míst rozjitřil staré vzpomínky a jeho duši. Trpěl, nikomu to však neřekl a nedával to na sobě znát. Měl dojem, že všichni s ním mají v poslední době starostí ažaž. Zvláště Lee.

Dnešní den byl dlouhý a náročný a Lee se se zívnutím svalil do postele. „Není ti chladno?" zeptal se ho. Takhle se ptal každou noc, když šli spát. Od jisté chvíle začal nenávidět zimu. 

„Není," usmál se, ale stejně si přitáhl pokrývku výš.

Lee se přisunul trochu blíž. „Ještě je tu jedna možnost. Můžu tě trochu zahřát já," zašeptal mu do ucha, zatímco jeho ruka jemně hladila Nicka po zádech. Líbilo se mu to. 

„Myslím, že to beru," odpověděl mu tiše a zaklonil hlavu, aby našel jeho rty. Dychtivě si vychutnával jeho polibky. Ale u jeho rtů se Lee moc dlouho nezdržel a po chvíli pokračoval o něco níže. Krk, pomalu mu stáhl triko, které měl na sobě a něžnými polibky pokryl jeho hruď. Nick vzrušeně vzdychl a když Lee pomalu pokračoval stále níže, měl pocit, že se svět rozplynul v jeden úžasně slastný okamžik. O pár okamžiků, už zcela nahý a zbavený oblečení, jen ležel a všem smysly vnímal Leeho nahé tělo a jeho doteky. Vzrušeně zasténal.....

Tahle noc byla jejich......

O poznání horší pak bylo ráno. „No tak, vstávej, musíme do práce," budil ho už podruhé Lee, protože Nick první buzení včetně budíku okatě ignoroval a znovu se zavrtal pod peřinu. 

„Sice jsem rád, že líp spíš, ale ráno tě vzbudit, je čím dál tím těžší. Na to, že jsi vždycky vstával přede mnou....," poznamenal a promýšlel strategii, jak ho nejrychleji dostat z postele. Nemusel vymýšlet nic, protože mu na mobilu pípla esemska.

V DEVĚT PORADA U ŠÉFA. NUTNÉ! J.

„Máme poradu, vstávej," houkl na Nicka, který se poté, co z něj stáhl přikrývku, konečně vydrápal z postele a zamířil rovnou do koupelny. Pokud je šéf takhle po ránu svolával, muselo se něco stát. Nasnídali se víceméně za pochodu, pomalu ve stoje, s tím, že kafe si dají v práci.

Začal krásný zimní slunečný den........

****************************

Ahojky všichni. Před časem jsem měla potřebu napsat s našimi detektivy něco trochu odlehčenějšího než obvykle, a tak vznikl tenhle speciálek. A teď to hlavní. Protože mi občas píšete, že je to děsný čekat na další díl celý týden a taky proto, že jsou zde kratší kapitolky, než jste normálně zvyklí, rozhodla jsem se dát vám malý dáreček:

Takže pozor, pozor: tento díl bude vycházet dvakrát týdně - vždy ve středu a v neděli !!!!

Tak doufám, že vás to potěší a díky, že pořád čtete, a tím udržujete moje detektivy stále v akci.

 Ahoj, Adeen :o))