Death [l.s.] (CZ) ✔︎

VI.

" Jak to teď mezi námi bude?" zeptal se Jamie, když Harry zastavil před jeho domem. Byl zmatený, ale zároveň šťastný, že to udělal.

" Uhm, já nevím, já musím si to všechno promyslet. Všechno jde tak rychle. Ještě před dvěma měsíci, jsem byl nešťastný, ztratil jsem svou životní lásku a byl jsem přesvědčený, že už budu od smrti sám a najednou se objevíš ty a vše jakoby bylo lepší, jakoby se nic nestalo. Kurva jsem zmatený " Harry rozhodil rukama.

" Chápu tě "pohladil ho Jamie po rameni.

" Mám tě rád, Jamie, jen potřebuji nějaký ten čas pro sebe na přemýšlení " zašeptal Harry a smutně se na Jamieho podíval.

" Taky tě mám rád, H, a času máš kolik jen chceš, nebudu na tebe nijak tlačit, až budeš připravený, stačí napsat nebo zavolat" usmál se Jamie.

"Děkuji" usmál se Harry.

" Děkuji, že jsi mi to ukázal" zašeptal Jamie. " Zatím ahoj, H" políbil ho na tvář a vystoupil.

"Zatím" rozloučil se Harry s jen co Jamie zabouchl dveře a zmizel v domě, se Harry rozjel rychlostí pryč.

Když se jejich rty spojily byl nadšený, šťastný a myslel si, že je vše správně, ale teď se cítil špatně, provinile vůči Louisovi.

Věděl přesně kam musí jet!

~~

Dojel tam, kde tohle všechno začalo. Do Holmes Chapel. Tam potkal Louiho. Zašel do kavárny, kde bylo jejich první rande, a taky tam, kde ho potkal.

Pamatoval si to živě, jakoby to bylo teprve včera a ono už to bylo 13 let.

" Co to bude?" Zeptal se ho klučina za pultem, který tu byl zřejmě jako brigádník, jelikož nemohl být zase o tolik strší jako on.

" Jedno perníkové latté, prosím" Usmál se Harry stydlivě.

" Tady nebo sebou?" Zeptal se brunet.

Harry si to původně chtěl vzít sebou, ale chtěl, co nejdéle vidět tohoto bruneta.

" Tady" řekl nakonec.

" Hned to bude" řekl a pustil se do toho.

Harry vyčkal za pultem a celou tu dobu bruneta pozoroval. Líbil se mu. Harryho pohled spadl na jeho zadek, od kterého nemohl zvednout svůj pohled. Okouzlil ho. Samozřejmě i jeho majitel ho okouzlil, ale sakra ten jeho zadek. Nikdy neviděl žádného kluka, který by měl tak odkonal zadeček. Navíc měl legíny. Legíny!!! Legíny, který jeho zadeček ještě zvýrazňovaly.

" Jsi v pořádku?" Zámaval mu někdo rukou před obličejem.

" Co? " Probral se ze svých myšlenek. " Uhm jo" vyhrkl a zrudl.

Brunet se zasmál, čímž Harryho dostal do kolen. Měl andělský smích.

" Jsi roztomilý, když se červenáš" Polichotil mu brunet. " Tady máš objednávku" Usmál se a podal mu pperníkové latté.

" Děkuji"Poděkoval Harry a chtěl se jít posadit ke stolu, když ho brunet zastavil.

" Mimochodem vím kam jsi koukal" Zašeptal mu do ucha. Harryho nohy byly najendou jako želé, nikam by nedošel, a proto se rozhodl si sednout na židli, která byla před pultem.

" Lichotí mi to" Ozval se znovu brunet.

" To jsem rád" Zašeptal Harry a upil svého latté.

" Bylo by troufalé vědět tvé jméno?" Zeptal se brunet.

" Vážně si myslíš, že potom, co jsem ti tam 5 minut očumoval zadek by bylo troufalé, abys ses zeptal na mé jméno?" Pozvedl Harry obočí.

" Taky pravda. Za to očumování bych si zasloužil i tvé telefonní číslo, že?" Usmál se brunet.

" Ano to by sis zasloužil" kývl Harry s úsměvem.

"Tak mi to sem napiš, Curly, i se svým jménem" podal mu brunet papírek s tužkou.

Harry si to převzal a napsal mu tam své číslo i jméno.
789 450 371 - Harry.

Dopsal a podal mu to.

"Tak Harry jo?" usmál se a Harry stydlivě kývl.

"Můžu vědět i já tvé jméno?" zeptal se Harry.

" Já nevím. Můžeš?" brunet chtěl hrát a Harry hodlal hrát s ním.

" Já nevím. To musíš říct uznat ty, jestli si můžu, jestli si to zasloužím" zvedl pohled a navázal oční kontakt s brunetkem.

" Pochopil jsi. Tak poslušný" usmál se spokojeně brunet.

"Jsem Louis" prozradil nakonec brunet.

" Hezké jméno" zašeptal Harry.

" Na to tvé nemá, Curly" polichotil mu Louis.

Harry celý rudý tiše pípl děkuji a dopil své latté.

Chtěl podat Louisovi peníze, ale ten ho zastavil.

"Nech to být, Curly, to je na mě" usmál se.

"Tohle děláš normálně?" zeptal se Harry.

"Ne jen u tak hezkých a roztomilých kudrnáčů" zašeptal a Harry znovu zrudl.

"Tak děkuji" zašeptal.

"Ozvu se" zašeptal mu do ucha a pohladil ho po tváři.

Harry se usmál a následně odešel z kavárny.

Harry se s úsměvem posadil ke stolku a poděkoval, když mu číšníce donesla jeho oblíbené perníkové latté.

~~

732 slov