IX.

134 31 4
                                    

" Krásného Valentýna, lásko" podal Harry Louisovi kytici rudých růží, které si Louis s radostí převzal a celý červený mu věnoval pár menších polibků.

"Krásného Valentýna" popřál i Louis Harrymu a podal mu jednu z jeho oblíbených čokolád i se vzkazem.

Harry poděkoval a odlepil vzkaz, ve kterém stálo : Pro mého sexy Kudrnáče, na posilnění až ho utahám v posteli.

Harrymu to vzalo slova a jen se dokázal vrhnout na Louiho, který si mezitím dal kytici do vázy.

"Ukaž mi jak mě dokážeš utahat" zašeptal mu do ucha a Louis ho mile rád poslechl.

To patřilo k těm krásným vzpomínkám. Bohužel se tu odehrály i špatné věci, které se mu v hlavě promítaly též.

" Už na to nemám" vyjekl Louis a vrazil Harrymu facku. Byl vytočený. Poslední dobou se spolu jen hádali.

" Já nemám na tebe" zavrčel Harry.

" Sbal si věci a vypadni" zavrčel Louis a Harryho poslechl.

Vztekle si zbalil svých pět švestek a odešel.

Ten den Harry spal v hotelovém pokoji a Louis sám na gauči. Nedokázal spát v jejich posteli. Moc mu to připomínalo Harryho, který je bůh ví kde. Litoval toho všeho. Bylo mu smutno. Nikdy nedokázal bez Harryho dlouho vydržet. Patřili k sobě jako by byli dvojčata.

Druhý den Louis volal celý uplakaný Harrymu, aby se vrátil do bytu. Harry byl stále naštvaný, ale chtěl zpět za svým Louisem, ovšem chtěl ho ještě chvíli trápit, a tak mu to típl.

Louis se zhroutil a plakal. Dlouho plakal, než zašramotil klíč v zámku a ve dveřích se neobjevil Harry, který jakmile spatřil Louiho na nic nečekal a vrhl se na zem za ním, aby ho mohl obejmout.

" Hazz" vzlykal Louis.

"Už jsem doma, lásko moje" zašeptal mu do ucha a přitáhl si ho do těsného objetí.

"Já se bál, že mě opustíš" zašeptal Louis, když už se trochu uklidnil.

"To bych nikdy neudělal" Zavrtěl Harry hlavou a natiskl rty na ty Louiho.

To byla jedna z těch smutnějších vzpomínek. Ovšem tu vystřídala ta nejhorší.

"Vím to" vyjekl Harry uprostřed jejich krásného večera. Už nedokázal dělat, že je vše v pořádku, když kurva nebylo.

"Co víš, Lásko?" zeptal se Louis zmateně.

" Nech si to tvoje 'lásko' pro něho, ty hajzle" zavrčel Harry a vrazil mu silnou facku.

Doufal, že Louise jeho tvář bolí stejně tak jako Harryho jeho srdce.

"Co to děláš, Harry? Co se stalo?" zašeptal Louis se slzami v očích a dlaní na tváři kam před chvílí dopadla jeho dlaň.

"Podvádíš mě. Zasraný dva měsíce mě podvádíš. Moje díra ti nestačí, a proto si musíš najít ještě jednu? Jak se ta kurav jmenuje?" zeptal se Harry vytočeně.

" Co to povídáš, Hazz, vždyť já bych tě nikdy nepovedl" zašeptal zklamaně Louis. Bolelo a mrzelo ho, že si Harry myslí, že by ho byl schopen podvést.

"Říkám pravdu, tak jak se ta kurva jmenuje?" zeptal se nepříčetně. Bolelo ho, že ho jeho láska podvádí.

Byly spolu 8 zkurvených let a on ho začne podvádět. Kdo ví, jestli ho náhodou nepodváděl celých těch 8 let.

" Neříkáš pravdu, nikdy bych tě nedokázal podvést, zlato " zašeptal Louis a chtěl se k němu přiblížit, ale tomu Harry nedovolil.

" Ptám se po třetí a naposled, jak se ta kurva jmenuje?" Zavrčel Harry.

"Nijak se kurva nejmenuje, nikoho kromě tebe doprdele nemám, tak se laskavě uklidni" zakřičel Louis.

"Jo jasně" uchechtl se Harry ironicky.

"Víš bolí mě, že mi nevěříš" osočil se Louis.

" Nepovídej a víš co bolí mě?" naklonil Harry s úsměvem hlavu.

"Bolí mě to, že 8 let chodím jen s obyčejnou prolhanou šlapkou, která roztáhne nohy před každým a pro každého. S někým komu je jedna díra a jeden pták prostě málo. Líbí se ti, když ti někdo do díry narve dva ptáky, co? Nikdy jsem tě nemiloval, byl jsi pro mě vždy jen díra na ošukání, jen někdo na sex. Jsi naivní. Tak líc naivní."smál se Harry.

Ani nevěděl jakou bolest těmi slovy Louisovi způsobil. Jeho srdce na dav kusy a jeho oči zalité miliony slz.

Řekl mu ještě několik hnusných slov, než se Louis otočil na podpatku a utekl.

Slyšel Harryho jak za ním utíká, omluvá se, ale na to on už mi sere, ublížil ho, zlomil ho, nechce žít.

Napsal mu dopis a pak prostě jednoduše skočil přímo před Harrym z útesu.

Harry pochopitelně skočil za ním, ale ať hledal jak hledal jeho tělo nenašel. Nikdo ho nenašel.

Jeho tělo odnesl proud pryč hluboko do moře a daleko od útesu.

Ten den se můj svět rozpadl stejně jako moje srdce, ještě horší, že jsem za to mohl já. To bylo to proč jsem skončil v nemocnici a následně u psychologa.

~~

763 slov.

Nechci nic říkat, ale pomalu se budeme blížit ke konci. Tahle ff nebude mít víc jak 15 kapitol.

Death [l.s.] (CZ) ✔︎Kde žijí příběhy. Začni objevovat