"Stále nechápu, že jsem tě nepoznal" pokroutil Harry hlavou.
" To už je teď jedno, Lásko" zašeptal mu Louis do uchu a víc ho zmáčkl v objetí.
Leželi na posteli. Teda Louis ležel na posteli, Harry ležel napůl na Louisovi a napůl na posteli a nechal se Lousiem ze zadu objímat.
V televizi měli puštěný film, kterému stejně ani jeden nevěnovali pozornost.
Užívali si jen přítomnosti toho druhého. Šeptali si slova lásky do ucha, líbali se, mazlili.
A přesně takhle bylo Harrymu i Louisovi nejlépe.
Oba cítili to teplo domova.
Oba byli šťastní.
Oba měli toho druhého, už nebyli sami.
Už zase byli celý.
Byli jako člověk a kyslík.
A jak je známo člověk nemůže žít bez kyslíku, tak Harry nemohl žít bez Louiho a Louis nemohl žít bez Hazzy.
Oba se vzájemně doplňovaly.
"Už nikdy tě nepustím" zamručel Harry.
"A já už nikdy neodejdu" zašeptal Louis.
"To ti slibuji" řekli oba na stejno a svoje slova zpečetily láskyplným polibkem.
A svůj slib dodrželi.
Nejšťastnější den byl když si řekli své ano, stali se z nich manželé a adoptovali si trojčátka.
Nejsmutnější, když ruku v ruce opouštěli spolu tento svět.
Louis umíral a Harry si k smrti dopomohl.
Louis neměl opustit a Harry pustit, proto nebylo jiného řešení a oba umírali s pohledem tomu druhému do očí, jejich tvář zdobil zamilovaný úsměv, jakoby jim bylo zase 15 a 17 a ne 80 a 82.
Přesně takhle je po týdnu našli jejich sousedi.
Leželi na zemi, mrtví, jejich ruce spojené, hlavy nakloněné k sobě a na jejich tváři úsměv.
Přesně tak jak chtěli zemřít, spolu.
THE END
~~
Tak a jsme na konci tohohle příběhu.
Děkuji za všechny přečtení, hlasy a komentáře, vážím si toho. <3
Ps: Vrátila jsem se k psaní příběhu Fifty shades of Blue a vydala již třetí kapitolu, takže se můžete jít podívat.
Bye<3
ČTEŠ
Death [l.s.] (CZ) ✔︎
Romance" Kdo je to?" poukázal jsem na náhrobek. " To byl můj přítel" smutně se usmál a já měl vážně velkou chuť ho obejmout. " To je mi líto" zašeptal jsem. "Jo to mě taky, ale už jsem se s tím smířil, už je to 5 let" zašeptal. 5 let?? ~~ Nejlepší umístění...