Shut up and kiss me (CZ)

Jak to všechno je #1

„Aubrey, pojď dolů“ volá mě můj otec Jason. Je to můj druhý otec. Abych pravdu řekla, mám dva otce, ale ani jeden z nich není můj otčím. Oba jsou moji otcové. Byli mi asi 2 roky, když mě moji biologičtí rodiče dali do dětského domova. Prý ve 2 a půl letech si pro mě přišli dva pánové – Jason a Jimmy. Jsou to gayové. Museli o mě dost bojovat, protože hodně lidí si myslí, že jsou pánové celkově neschopní. Teda jestli je to pravda, tak Jason a Jimmy jsou výjimkami. Když to shrnu, úlohu mých rodičů plní gayové. Ale já je i přes to všechno nadevšechno miluju. Máme spolu všichni tři výborné vztahy. Bavíme se o všem. Dobře, už dost o mě a mé rodině. Seberu si ze židle svoji tašku do školy a utíkám dolů ze schodů. Beru je po dvou. Seskočím z posledního schodu, zatáčím do kuchyně. Na barových židličkách tam sedí Jason s Jimmym. Jimmy dává na čelo Jasonovi pusu. Nejspíš na dobré ráno. ,,Ahoj sluníčko, jak jsi se dneska vyspala?" zeptá se mě hned Jason, když si mě všimne. Usmála jsem se. Miluju, když je nachytám když si dávají pusy. Vypadá to strašně roztomile. A navíc oni jsou pak nejistí a hrozně se přede mnou stydí. ,,Dobře, vy?" odpovídám a stále se směju. ,,Taky" zaculí se Jimmy. Rozhlížím se po kuchyni, na stole vidím tousty s nutelou a jahodami. Nejspíše je dělal Jimmy, tousty mu šly z nás tří vždycky nejlépe. Jeden si vezmu. Rychle ho s ním, protože vím, že už jdu do školy zase pozdě. ,,Já letím, už jdu zase pozdě, takže zatím se mějte" políbím oba dva na líčko a vycházím. 

Vběhnu do školy a rychle strkám batoh do mojí skříňky, beru si učebnice na hodinu matematiky a v cuku letu se ocitám ve třídě, kde mám právě sedět. ,,Dobrý den" pozdravím, co nejtišeji to jde, aby si mě všimlo, co nejméně lidí. No nevyšlo to díky té fůrii, která mě vždy musí zesměšnit. ,,Dobrý den slečno McBrayová, zase jdete pozdě?" na konci její věty sice byl otazník, ale rozhodně to nebyla otázka. Jenom jsem kývla na souhlas a konečně zapadla do poslední lavice u okna. Sedím tam už celé tři roky a jsem za to ráda. Nikdo mě tu neotravuje, dokonce ani Richard. Je to ten největší idiot na naší škole. Jediné, co mi vadí, vždy když mi něco řekne, beru to vážně. I kdyby by mi řekl, že jsem děvka, uvěřím mu a radši začnu chodit v pytlech jen, abych to tvrzení vyvrátila. Prostě všechno si beru moc k srdci a nad vším moc přemýšlím. Snažím se to odnaučit, ale zatím neúspěšně. 

Zbytek hodiny probíhal nudně. Celou hodinu učitelka něco vysvětlovala a já ji opětovaně neposlouchala. Vždycky jedno učivo vysvětluje tolikrát, než to každý pochopí, což je nikdy. Ale já to chápu hned na poprvé a proto se většinou další tři hodiny nudím. Vycházím ze třídy a mířím ke svojí skřínce. Je na ní nalepený papírek. Beru ho a je na něm napsáno: Otoč se. Samozřejmě se otáčím a za mnou stojí Richard ještě s dvěma klukama. ,,Ahoj ošklivko" řekne mi oplzle a bere si moje vlasy do svých rukou. Nesnáším když na mě kdokoli šahá a tak mu je hned dávám pryč. Bohužel on je prostě on a bere je znovu. ,,Co kdyby jsme tě ostříhali?" a z kapsy svých džínů vytahuje nůžky. Dostávám strach. Vlasy jsou na mě nejhezčí. Jsou tmavě hnědé a sahají mi těsně nad zadek. ,,Ne, prosím" kunkňu. ,,Hele kluci, ono to umí mluvit" a všichni tři se začnou smát. ,,Ale víš co? Dneska mám dobrou náladu, takže ti je nechám, ale příště z toho tak lehce nevyvázneš" Richrad mi uděluje milost a já mu jsem nucena poděkovat. Řekla jsem to sice téměř neslyšně, ale já vím, že mě slyšel. Celá rozklepaná od nich odcházím a mířím na WC. Je tam rozprostřené obrovské zrcadlo a můj úmysl spočívá jen v tom se ujistit, že nejsem tak ošklivá. ,,Ale on ti to řekl, tak to asi tak bude" řekla jsem si pro sebe. neustále jsem na sebe zírala do zrcadla a nejspíše očekávala, že se můj odraz dlouhodobým civením do něj změní v hezčí. No samozřejmě to nevyšlo. Naposledy jsem se nadechla a konečně odtrhla ten pohled od zrcadla a odhodlaně jsem měla naplánované se tam vrátit. Jakmile jsem sáhla na kliku a tím otevřela dveře, moje sebevědomí vzalo do zaječích a na chodbě se znovu ocitám rozklepaná. Pohledem jsem narazila na ty tři. Hned, jak si mě všimli hrozně se rozesmáli. Já si připadám trapně a radši jdu do třídy. Máme mít zeměpis. Zastavím se ve dveřích, když na svém zadku ucitím něčí ruku. Otáčím se a chci někomu vrazit, ale když zjišťuju o koho jde, rozmyslím si to.