Shut up and kiss me (CZ)

Blízkost našich těl #5

Je neděle a já se nemůžu dočkat až konečně přijedou Jimmy s Jasonem. Nebudu tu sama, wohou! Přežila jsem celý víkend bez toho aniž bych se počůrala strachy. No neříkám, že v některých chvílích jsem k tomu neměla daleko, ale zvládla jsem to úspěšně. Ležím na posteli a dochází mi, že dneska má přijet Lucy. Moje nejlepší kamarádka. Dobře, dobře, je to moje jediná kamarádka. Nestěžuju si, mám ji neskutečně moc ráda a vím, že i ona mě. Svěřuju se jí ze vším. A událost s Richardem nebude vyjímkou. Z mého přemýšlení mě vytrhne zvuk přijíždějícího auta. Otevřu dveře na balkón, vyjdu ven a vidím naše auto. Červená audi. Je to straší model, ale jezdí a to je hlavní. Z auta hned vystupují oba mí rodičové. Zamávám jim, když si mě všimnou.

,,Aubrey! Vstávej!" vzbudí mě něčí křik. Otevřu oči vyděšením. Před sebou vidím rozmazaného Jimmyho, jelikož mi chvíli trvá, než zaostřím. ,,Co se děje?" zeptám se ospale. ,,Co se děje?! Je třičtvrtě na jedenáct!" křičí. Chvíli mi trvá, než mi to dojde. Kruci, já zaspala. Do prdele. V cuku letu jsem byla oblečená a ranní hygienu jsem měla vykonanou. Tak tomu se říká rychlost světla. Za deset minut jedenáct už jsem běžela do školy. Obyčejně mi cesta trvá kolem kolem 15 minut, no dneska můj osobní rekord - 5 minut. Celá zadýchaná dojdu už pomalým krokem ke svojí skříňce a vytáhnu si věci na dějepis. Jelikož před chvílí zvonilo na hodinu tak snad jsem o moc nepřišla. Zaklepu a opatrně otevřu dveře. Stojí tam mladý učitel, který určitě není můj dějepisář. ,,Dobrý den?" řeknu s menším otazníkem na konci. Podívám se do třídy a vidím mě známé tváře, takže ano, jsem ve své třídě. ,,Ano, dobrý den, slečno.."

,,McBray, pane učiteli." Usměje se. Dále se na nic neptá a tak jdu k mojí, tedy k naší lavici. Konečně se mi vrátila Lucy z Californie. ,,Ahoj" šeptnu když se posadím do poslední lavice k ní. Ona na nic nečeká a vezme si mě do medvědího obětí. ,,Chyběla jsi mi" řeknu ji, když mě asi po minutě pouští. ,,Ty mě taky, ale myslela jsem si, že dneska už nedorazíš" uchechtla se. ,,Zaspala jsem, vždyť mě znáš."

Zbytek hodiny jsme s Lucy probíraly všechno možné. Začaly jsme u toho nového učitele a skončily jsme u koupání v tichém oceáně. Lucy mi popsala jaké to tam bylo. Prý se měla skvěle. No nedivím se, vždyť byla v Californii, tam se nejde mít špatně. Zazvonilo a my se vydaly se svým skříňkám. Máme je od sebe 4 skříňky. Další hodinu máme mít chemii a tak jsme obě strašně nadšené. No já z poloviny ano, protože dneska jsem ho ještě neviděla. Do háje. Jak se to říká? O kom mluvíš, ten se zjeví? Sice na něj myslím, ale já mám prostě smůlu. Jde po chodbě i s těma dvěma klukama. Zatím si mě nevšiml a tak prostě dělám, že tam není. ,,Koukej, kdo tam je" řekne Lucy a ukáže na Richarda. Protočím očima. Jelikož Lucy je Lucy, tak na něj ukázala rukou a on si mě všiml. Vidí, jak se mu koukám do očí. Rychle sklopím pohled na zem. Prosím, ať sem nejde. ,,A hele, kdo tu je kluci" slyším až nebezpečně blízko mě. Proč mám dneska takovou smůlu? ,,Nezapomeň na ten pátek, už se těším" konečně zvednu oči. Stojí asi půl metru ode mě a pozoruje mě svýma očima. Těma krásnýma kaštanově hnědýma očima. Mohla jsem se nad tím pohledem roztát. Chystám se něco říct, ale totálně nevím, co. Tak pouze přikývnu. On se jenom zašklebí, asi mu došlo, že nemám, co říct. ,,Takže to platí? Neslyšel jsem, že bys něco říkala?" Dělá mi to naschvál?! Hodím pohledem po Lucy. Je to ten pohled, kterým někoho prosíte, aby vás jakýmkoli způsobem zachránil. No ona, ale mlčí. Super, díky moc Luc. Spíše je překvapená, co se to tu děje. Samozřejmě, že je, když jsem jí o tomhle ještě nestihla říct. ,,Platí" pronesu potichu. Přiblíží se tak, že se jeho tělo dotýká toho mého. A začínám cítit něco, co bych radši necítila.

POZNÁMKA: Dneska jsem měla chuť zase něco napsat, tak tu je další část. Doufám, že se vám bude líbit.

Krásný zbytek dne, xx