Shut up and kiss me (CZ)

Řádná koupel #21

„Ani nevíš, co mi děláš. Já nevím, co si mi to udělala. Vím jen to, že si ta poslední věc, na kterou myslím, když usínám a první, na kterou myslím, když se ráno vzbudím. Zkusil jsem na Tebe nemyslet, no nešlo to prostě. Já už se od tebe nemůžu držet dál, ničí mě to."

Nádech a výdech, nádech a výdech. Uklidňuji svůj dech a zároveň se snažím vstřebat slova, které mi právě řekl Ríša. Mám mu věřit nebo ne? Opravdu mi řekl pravdu? Celá se třesu nejspíše kvůli váze jeho slov. Moc dobře vím, že on není typ kluka, který nějak často dává najevo své city. Musím si vážit toho, co před chvílí řekl, ovšem pokud to je pravda. Jestli to není pravda, tak už mu nikdy neodpustím. „Prosím, řekni už něco," zakňučí naproti mně Richard. Vzhlédnu od země a pohled přišpendlím do jeho očí. Ve světle lampy se blýsknou a já v nich můžu zahlédnout něco napovídajíc mi, že před nějakou tou minutou mluvil pravdu. Můžu slyšet, jak hlasitě polkl. Pozoruji ho ještě dobrou minutu a v hlavě se mi vytvářejí všechny scénáře, jak bych ho mohla taktně odmítnout. Avšak první se potřebuju zeptat na důležitou otázku a teprve podle odpovědi se budu rozhodovat. „Takže jsi chtěl říct, že mě máš rád? Mo-možná v-víc, n-n-ež t-to?" Poslední větu vykoktám, jelikož se příliš bojím odpovědi. Náhle se v jeho očích mihne odlesk nervozity. Zacukají mi koutky a já se snažím nesmát, i když to jde těžko. „Nemůžu ti říct ty dvě slova, které tak moc chceš slyšet, protože bych ti lhal. Ale mám Tě kurevsky rád, to mi věř," po vyřknutí jeho slov, pocítím zklamání, ale i trochu radosti. Přece jenom řekl, že mi to neřekne, protože mi nechce lhát a to je dobře. „Takže co po mě vlastně chceš?" Vydám ze sebe větu, naznačující, že ať po mě bude chtít cokoliv, udělám to. Nervozita v jeho očích se vystřídá s nadšením. „Chtěl bych se s tebou procházet po pláži, držíc tě za ruku, pak tě každý večer, co bych tě doprovodil domů, políbil na dobrou noc a někdy, kdybys nebyla proti, s tebou usínat v náručí." Kdyby za mnou nebyla ta branka, o kterou se opírám, tak se svezu k zemi a to jenom díky jeho slovům. Váhavě položím ruku na jeho hruď a po chvíli si ho přitáhnu za jeho tričko k sobě. Ani jeden z nás nepřerušil oční kontakt. A jsem to já, která překoná tu zbývající dálku mezi námi, a tím pádem spojuji naše rty ve vášnivém polibku. Ríša ani chvíli neváhá a hned se mnou začíná spolupracovat. Přejede mi po rtu a já se neubráním vzdychu. Pan Přišel Jsem Na To Co Je Romantika mi vnikne jazykem do mých úst a společně s mým jazykem začne sehrávat boj o nadvládu. Jeho ruky zabloudí na můj zadeček, který decentně zmáčkne, a já opětovně vzdychnu do jeho úst. Nakonec se od něj odtáhnu postrádající kyslík. Oba zrychleně dýcháme. „Jinými slovy se mnou chceš zkusit chodit?" Vydávám ze sebe ještě pořád lapající po dechu. Jeho oči mě nepřetržitě probodávají pohledem, ale nemůžu říct, že by mi to bylo nepříjemné. Svým způsobem mi to lichotí. „Ano, chci s tebou zkusit chodit," vydechne nakonec. Usměju se nad tím. Nemůžu uvěřit, že já Aubrey McBray chodím s Richardem Ryanem. Je to jako by nějaká bláznivá fanynka začala randit se svým idolem z oblíbené skupiny. Zase se skloní a přilepí svoje rty na ty mé. Tentokrát to není vášnivý polibek, ale spíše jen jemné otření jeho rty o ty mé. Motýlci mi přitom létají po celém těle. Usměje se do polibku a odtáhne se. „Toto mi chybělo," zadívá se mi do očí. Pohled mu směle opětuju, on se na mě po nějaké době usměje a já mám pocit, že se mi podlomí kolena. „Měl bych jít," vezme mou ruku a políbí ji na její hřbet. Nebýt té branky za mnou, tak už ležím na zemi. „Uvidíme se zítra," políbí mě do vlasů a otočí se k odchodu. Ne, nemůžu ho nechat odejít, probleskne mi hlavou. Rychlými kroky ho doženu a chytím za ruku. „Nechceš přespat u nás?" Zeptám se ho a netrpělivě čekám na jeho odpověď. Jeho pusa se zvlní do širokého úsměvu. „Moc rád," odpoví nakonec. Ruku v ruce se vydáme k nám domů, což dělá ani ne sto metrů.