Alfa, Beta, Omega

×2×

Gabon:

Střídali jsme se v hlídání v noci. Teď jsem kroužil kolem provizorního tábora já. Opatrně jsem našlapoval, abych nedělal zbytečný hluk. Měsíční vlčice byla za půlkou své cesty a za chvíli jsem se měl vystřídat s Atelou.

Přestal jsem s kroužením a vydal jsem se k naší noře. Hlavou jsem nakoukl dovnitř a pohledem jsem vyhledal Atelu. Pomalu a hlavně potichu jsem vešel a čumákem jsem do jí začal drkat. Nejdříve se jen převalila na druhý bok, ale pak otevřela oči.

,,Gabone?" Zašeptala nechápavě.

,,Hlídka." Připomněl jsem jí. A udělal jsem jí místo, aby mohla vyjít. Líně se zvedla a udělala pár kroků. Jakmile vyšla z nory, zalezl jsem do nory a lehnul jsem si do kraje. Ještě jsem slyšel Atelyno zívnutí, ale to už jsem propadal do říše snů.

~

Probudily mě zvuky boje. Slyšel jsem hrdelné vrčení dvou vlků. Ately a někoho, koho jsem neznal. Bleskově jsem vztal a běžel jsem ven. Byla ještě tma. Viděl jsem temně černou vlčici a Atelu. Atela měla šrám přes bok a vlčice měla zraněnou levou zadní nohu a nemohla na ni ani došlápnout. Hrdelně vrčela a znovu se vrhla na Atelu. Zakousla se jí do ocasu a začala s ním škubat. Atele podklouzly nohy a spadla. Vlčice se nad ní postavila a pravou přední tlapu přitiskla na Atelin hrudník. Cenily na sebe tesáky a vrčely. Atela vykopla zadníma nohama a její protivnice od ní odletěla. Atela se zvedla rychleji a během pár vteřin svírala krk vetřelkyně v zubech.

,,Vzdávám se." Zasýpala vlčice a zavřela oči. Atela jí neochotně pustila a odstopila od ní. Teprve teď si mě Atela všimla.

,,Beto, tato vlčice se vloupala na naše území a zaútočila na mne."

,,Co děláš na našem území?" Zeptal jsem se temně černé vlčice.

,,Omlouvám se, že jsem sem takto vnikla. Vyhnali mě ze smečky, protože si mysleli, že jsem Omegu zabila já, ale přísahám, pravda to není. Já... běžela jsem pryč. Opravdu dlouho a rychle. No, víte... mám výdrž. Běžela jsem až sem a narazila jsem na... ehm." Zarazila se, protože netušila, kdo Atela je.

,,Atela, Alfa naší smečky." Napřímila se.

Najednou černá vlčice vypadala vyděšeně. Hned na to odhalila své nechráněné břicho, jako znak podřízenosti.

,,Alfo, opravdu se omlouvám, já jen, nemohla bych se k vaší smečce přidat? Já... nedokázala bych být sama. Na to jsem až příliš společenská." Ušklíbla se a pomalu se zvedla do sedu. Atela se na mě podívala s nejistým pohledem v očích, ale pak se s úsměvem obrátila k té vlčici.

,,Jistěže mohla, ale mám jednu podmínku. Řekneš mi své jméno." Zazubila se Atela.

,,Jistě. Moje jméno je Flira." Usmála se vlčice.

,,Vítej ve smečce."

,,Děkuji Alfo." Rozzářila se.

,,Běž teď spát do naší provizorní nory. Já s Betou si ještě promluvíme." Flira zalezla do naší nory a já se s úsměvem podíval na sestru.

,,Ty ses tak bála a už teď jsme čtyři." Atela se mi otřela o bok a odběhla zase do lesa. Já si ospale zívl a zalezl jsem do nory.

,,Beto, já... Omlouvám se, ale musím se zeptat. Jaké je vaše jméno?" Zeptala se ležící vlčice.