Alfa, Beta, Omega

×4×

Opatrně jsem se zvedl, abych nikoho nevzbudil. Protáhl jsem se a rozhlédl se kolem sebe. Lidon se ve spaní přiblížil k Atele, oba dva spali, jen Fliru jsem nikde neviděl. Myslím, že k ní něco cítím. Byl bych rád, ne, já bych byl přímo nadšený, kdyby byla moje. Jen moje a nikoho jiného. A já jen její. Kdybychom každý večer spali natisknutí na sobě a ráno bychom se probudili zase spolu a já bych jí mohl popřát dobré ráno.

Zavětřil jsem a ucítil jsem pach Fliry, který byl starý asi pár minut. Opatrně jsem ho následoval. Čekal jsem, že se šla jen napít nebo protáhnout tlapky, ale uviděl jsem jí opravdu pomalu jít se zavřenýma očima.

,,Fliro?" Zašeptal jsem. ,,Děje se něco?" Vypadala, jakoby spala při chůzi. Přiblížil jsem se k ní a jemně do ní strčil čumákem. Při tom doteku jsem se mírně zachvěl. Flira se zakymácela, spadla na bok a otevřela oči.

,,Co se děje?" Zeptala se rozespale. Ohlédla se kolem sebe a znepokojeně se na mě podívala.

,,Spala jsi, když jsi šla. Asi jsi byla náměsíčná." Naklonil jsem hlavu na stranu a prohlédl si ji. Byla krásná.

,,Tyhle noční obchůzky se mi dějí často. Většinou o nich vím a vnímám kudy jdu. Tak tomu bylo i teď, ale tebe jsem neviděla. Děkuji, že jsi mě probudil." Usmála se na mě a já jí přátelsky olízl ucho. Bohužel jen přátelsky.

,,Vrátíme se?" Nabídl jsem Fliře, a ona kývla hlavou. Otočil jsem se a nechtěně jsem se otřel o její bok. ,,Omlouvám se." Řekl jsem rozpačitě.

,,To je v pořádku." Usmála se a klusem se vydala zpět. Já jsem stále rozpačitě šel pomalu za ní. Hlavu jsem snížil na úroveň těla a očima těkal po okolí. Po pár krocích jsem však zakopl a nemotorně spadl na čumák. Flira se vylekaně ohlédla, ale jakmile viděla jen mou maličkost rozpláclou na zemi, rozesmála se. Ne, ona přímo vybuchla smíchy. Mezitím, co jsem se sbíral na nohy, ona ke mně přišla a svalila mě znovu na zem. To už jsem se smál i já. Ležel jsem na zádech a ona obkročmo nade mnou. Hravě jsem cenil tesáky a ona na mě. Jemně jsem jí ze sebe shodil a postavil jsem se já nad ní.

,,Vítěz." Řekl jsem hrdě a vzepjal hruď.

,,To se teprve uvidí." Zasmála se a podkopla mi levou přední i zadní. Spadl jsem a během pár sekund nade mnou byla zase. ,,Hmmm. Cítím z tebe snad pocit prohry?" Nad tím jsem se uchechtl, protočil očima a švihl hlavou ze strany na stranu. Podíval jsem se jí vzpříma do jejích rudých očí. Až teď jsem si je pořádně prohlédl. Měla opravdu krásné oči. Naplňovala je radost a tančila v nich pobavená jiskřička.

,,Máš nádherné oči." Zašeptal jsem a zeširoka se usmál. Flira se ke mně sklonila ještě blíž a olízla mi čenich.

,,Děkuju." Usmála se na mě. Já jsem zvedl hlavu a otřel se Fliře do srsti na krku. Chvíli měla vyjevený výraz, ale hned na to se rozesmála a plácla sebou vedle mě a já jsem se stočil kolem ní. Hlavu mi zabořila do ohybu krku a slastně vydechla.

,,Fliro? Teď jsme druhové?" Zašeptal jsem s náznakem strachu v hlase. Bál jsem se, že odmítne, nebo že se ode mě odtáhne, nebo...

,,To bych byla ráda." Vzhlédla ke mně svýma rudýma očima. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, že mě přijala, jako svého druha. Že vůbec jen pomyslela na to, že bychom my dva mohli být druhy. Navíc se známe krátce, ale Flira je ta nejkrásnější a nejchytřejší vlčice, kterou jsem kdy poznal.

Natiskl jsem se k ní ještě blíž a začal jsem jí čistit její uhlově černý kožíšek. Flira po chvilce usnula. Stále jsem myslel na to, že je moje družka. Je opravdu jenom moje. Zabořil jsem svou hlavu do srsti mojí družky a za její vůně jsem se propadl do říše snů.

~

Ráno jsem se probudil docela brzy. Flira, kolem které jsem byl stočený, stále klidně oddychovala. Upevnil jsem své sevření a více se k ní natiskl. Zhluboka jsem se nadechl a ucítil jsem její vůni. Zavřel jsem oči a hlavu si položil vedle Fliřiny. Užíval jsem si Fliřinu přítomnost, když jsem uslyšel vzdálené zvuky. Něco jako vrčení. Opatrně, abych nevzbudil Fliru jsem se zvedl na tlapky a protáhl se. Rozeběhl jsem se na místo, odkud jsem slyšel vrčení. Běžel jsem jen chvíli a uviděl jsem čistě bílou vlčici, která si pochutnávala na čerstvě uloveném zajíci. Pomalu jsem se k ní blížil, ale otřel jsem se o vysoký trs trávy a vlčice mě slyšela. Rychlostí blesku se rozeběhla pryč a já jsem se vrhl za ní.

,,Počkej!" Vykřikl jsem. Ona ještě více zrychlila. ,,Nechci ti ublížit!" Vykřikl jsem ještě, ale začal jsem zpomalovat, protože mi začala docházet energie. Zastavil jsem a zhluboka jsem dýchal. Dobrou chvíli jsem takhle stál, než jsem uslyšel zašustění ve vysoké trávě, načež se tam oběvila ona vlčice.

,,Opravdu ne?" Zeptala se, ale já neměl páru k čemu otázku vázala.

,,Prosím?" Zeptal jsem se.

,,Jestli mi opravdu nechceš nijak ublížit." Ujasnila mi a pohlédla ma mě významným pohledem.

,,Nechci." Usmál jsem se. ,,Jsem Gabon. Kdo jsi ty?" Natočil jsem hlavu na stranu.

,,Já jsem Zartaa." Řekla se skloněnou hlavou. Zabodla do mě pohled. ,,Jsi samotář?" Zakroutil jsem hlavou na nesouhlas.

,,Má smečka je Atela, Alfa a sestra, Lidon, kamarád a Flira, Omega a družka. Já jsem Beta. Naše smečka je malá, protože nás nedávno vyhodili z naší bývalé. Tedy, Flira nepatřila do samé smečky jako my ostatní." Stručně jsem popsal členy a přemýšlel jsem nad další otázkou. ,,Ty jsi samotářka, nemýlím-li se." Zartaa mírně kývla a pohled přesměrovala do země.

,,Jestli se nenaštveš, asi už půjdu. Mého zajíce si klidně nechej. Zbohem." Ani mě nenechala říst půl slova a zmizela ve vysoké trávě. Chvíli jsem myslel, že poběžím za ní, ale rozhodl jsem se to radši nedělat. Byla opravdu divná. Radši jsem neotálel a vyběhl jsem za uloveným zajícem. Vzal jsem ho do tesáků a běžel zpět za svou družkou. Běžel jsem docela pomalu a napravo od sebe jsem uslyšel zašustění. Ohlédl jsem se a uviděl jsem mizící bílou šmouhu.

Ehmm... Docela zvrat, že? No jo, první knížku neplánuji dělat nějak dlouhou, takže rychlé spády děje do toho patří. Doufám, že se kapitolka líbila.❤

Korynek_