Bun:
Otevřela jsem oči. Jedna z věcí co mě překvapila byla, že byla tma. Druhá z věcí co mě překvapila a vyděsila byla, že jsem v noře ležela sama. Můj zraněný druh byl někde venku. Nemeškala jsem ani vteřinu a vyběhla jsem z nory. Zavětřila jsem. Normálně bych asi nepoznala kam jít, ale jakmile se jednalo o mého druha, hned jsem věděla kam jít. Běžela jsem největší možnou rychlostí přes tábor. V lese jsem trochu zpomalila kvůli překážkám v podobě stromů. Stejně jsem však běžela rychle. Běžela jsem po pachu Duma už nějakou dobu a došlo mi, že míří k řece. Moc mi to na strachu ale neubralo. Co když uklouzl, spadl do řeky a topí se?! Nešil Bun, Dum není tupec. Okřikla jsem se. Vím, že je zvláštní se tolik bát o mého druha, když to vlastně ještě ani není oficiální, ale pouto druhů je silné už od samého začátku.
,,Dume?!" Vykřikla jsem a skenovala okolí řeky.
,,Bun, co tu děláš?" Ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila a uviděla tam hrdě stát svého druha. ,,Děje se snad něco?"
,,Musíme si promluvit." Vydechla jsem plná strachu. Má mě opravdu rád? Nebo je to Runina další povídačka? ,,Včera, když jsem uslyšela tvůj křik plný bolesti a utrpení, uvědomila jsem si jednu věc. Jakmile jsem ten křik slyšela, nezajímala mě Runa, Eb ani Opper. Jen mě zajímalo jak se k tobě dostanu a ochráním tě. I kdyby mě to mělo stát život. Uvědomila jsem si, že jsme druhové. Já tvoje družka a ty můj druh. Nevím, jestli to cítíš stejně, ale jen jsem chtěla, abys to věděl." Pohled mi klesl na moje přední tlapky. Rozhostilo se ticho, které rušily občasné zvuky noci a tlukot mého a Dumového srdce. Avšak Dumům hlas mezi tyto zvuky nepatřil. Začala jsem ztrácet naděje. Už jsem věřila, že mě Dum nemá rád více než-li kamarádku. Sice všechny moje naděje byly zpáleny na popel a nevěřila jsem ani sama sobě, ale potřebovala jsem to uvést na pravou míru. ,,Tak řekni už něco." Vypískla jsem a z očí se mi začaly valit slzy velké jako perly.
~
Dum:
Nevěděl jsem co na to říct. Celá smečka měla pravdu a Bun je opravdu moje družka. A já její druh. Záleží jí na mně a chtěla mě ochránit. Takže jsem se nemýlil. Opravdu jí můžu milovat. Můžu jí milovat jako druh družku, jako vlk vlčici, a později možná i jako otec matku.
,,Tak řekni už něco." Vypískla a mně došlo, že jsem byl ticho a ona si myslí, že její city jsou neopětované.
Svým čumákem jsem jí pozvedl hlavu a tím jí donutil koukat se mi do očí. Plakala. Slzy jí zamokřily kožíšek u očí. Usmál jsem se nad tím a olízl jí pravou část kožíšku pod okem.
,,Už pár cest Měsíční Vlčice a Slunečního Vlka si říkám, že jsem tvůj druh a ty má družka, ale ty jsi nikdy nevykazovala známky toho, že bys zrovna ty chtěla druha, tak jsem se držel zpátky a vyčkával. Vyčkával jsem na okamžik podobný tomuto, abych ti mohl říct, že jsi má družka a já tvůj druh a miluju tě ve všech ohledech ve kterých tě zatím znám." Nemeškal jsem a přitiskl jsem svůj čenich k Buninému. (Kdo by nepochopil, vlčí pusa XD) Konečně jsem to mohl udělat. Po takové době jsem se cítil úplný. Měl jsem svou polovičku u sebe. Po chvíli jsem se, ikdyž neochotně, odtáhl od své družky. Museli jsme probrat něco, co se smečky týče.
,,Jestli smečce řekneme, že jsme druhové, stane se z nás Betapár. Chci se tě zeptat zda ti to nevadí. Já bych to samozřejmě bral. Hlavně kvůli tobě. Budeš mít mnohem větší a hlavně jistější příděly jídla, budeš více v bezpečí a možná budeš mít i míň práce, ale jestli ti to opravdu vadí, nemusíme to nikomu říkat. Můžeme vše nechat jak to teď je." Pousmál jsem se na Bun a čekal na její odpověď.
,,Nevadí mi to. Měla bych radost kdyby mi zůstala práce hlídkařky, jinak mi je to fuk." Usmála se na mě moje družka.
,,Řekneme to všem ráno. Teď jdeme zpátky do tábora." Olízl jsem své družce čenich a šel tak rychle jak mi to má zranění povolovala. Vládlo mezi námi ticho. Ne tíživé, ale příjemné a uklidňující. Za chvíli jsme byli v táboře. Šli jsme do nory Bety, kterou mi Tay půjčil, kvůli zranění.
Bun si lehla a já se stočil kolem ní. Celou jsem jí schovával a koukala jí jen hlava. Dala si jí vedle té mé a s tím druhým vedle sebe jsme oba usnuli.
Další kapitolka je na světě. A neboj Clairemono, Flira zatím žije. Každopádně Dum a Bun jsou oficiálně druhové!!! Doufám, že se kapitolka líbila🤍
Korynek_
ČTEŠ
Alfa, Beta, Omega
De Todo,,Teď se sebereš a vypadneš z mojí smečky. Nemám problém tě zabít." Vrčela Alfa vlčice na temně černou Omegu. Ona se během jediné chvíle otočila a vyběhla do lesa. Měla na krajíčku, ale jakmile opustila hranice smečky, slzy jí zamokřily její kožich.
